ROCKBLOG: Totální nasazení v Moskvě (II.)

Vydáno 07.03.2019 | autor: redakce

Ve druhé části exkluzivního blogu Sváti Švába z kapely Totální nasazení o koncertním výjezdu do Moskvy se dozvíte mnohé pikantnosti. Zpěvák a baskytarista punk-rockové party prozradil nejen to, jak probíhalo samotné vystoupení, ale poodhalil i něco z divoké noci po něm a následého poznávání ruské metropole. Druhý a finální díl zahajujeme tam, kde jsme končili ten první - tedy před zvukovou zkouškou. 

ROCKBLOG: Totální nasazení v Moskvě (II.) ROCKBLOG: Totální nasazení v Moskvě (II.)

Do klubu začali chodit další lidi, příjemně se to plnilo a my začali pomalu brzdit tu naši ochutnávku zdejších piv, přeci jen byly dost silný. Zvukovka byla každopádně zajímavá, hráli jsme na erární nástrojovku, která tu byla a která prý bývá v ruských klubech standardem, nicméně jak byla apára relativně slušná, kytarový aparát ani kytarový kombíčko neměly přešlapávání na čistý a zkreslený zvuk. Ale nějak jsme se s tím popasovali a finální zvuk byl vcelku fajn.

ROCKBLOG: Totální nasazení v Moskvě (I.)

Po nás si ještě přezvučili a po osmý spustili svoje ska-core zdejší The Dead President, měli na první kapelu večera slušně plno. A po nich jsme už šli na řadu my. První song byl takový trošku obětovaný, protože ač zůstalo dost lidí v sále i na výměnu kapel, přeci jen hodně odešlo na spodní bar. Od druhý písně se začala atmosféra rozjíždět a my byli moc mile překvapeni nejen množstvím lidí, jichž neustále přibývalo, kterých tu bylo hodně přes stovku a kteří se s dalšími songy odvažovali víc a víc dopředu, ale taky ohlasy po jednotlivých písních. Uváděl jsem nás svojí nedokonalou ruštinou a každý název písně překládal do ruštiny, snažil se co nejvíc mluvit, dokonce se mi povedl i jeden vtípek. A publikum to zjevně hodně oceňovalo, protože najednou bylo už před námi sakra plno a už se pogovalo a tančilo.

Když jsme pak dali písničku, kde hraju na kazoo, nástroj, který tady skoro nikdo neznal, rozjelo se to na plný obrátky a hostující Kosťa, náš "ruskyj barabančik", jehož místní znali z M.A.D. Bandu, to v dalších skladbách jen umocnil. Kotel pod pódiem byl neskutečný a naše halekačky, kde se zpívá "nanana" si publikum zpívalo s námi. Stejně jako kdysi při turné v Turecku jsme si uvědomili, jak hudba prostě sbližuje. Dalo by se říct, že polovina sálu řádila, tančila a pogovala a snažila se s námi zpívat. A víc jak polovina z té druhé poloviny si nás natáčela na mobily. Každopádně odezva po každým songu byla parádní, pro nás to bylo potěšující, milý a příjemný.

Užili jsme si to, bylo to naprosto famózní. A závěrečný skandování několika desítek lidí v kotli před námi "maladci, maladci"? Byli jsme nadšení, protože tohle jsme nečekali. Rozdali jsme mezi skvělý publikum několik desítek našich CDček, který jsme sem přivezli, zapózovali ke společným fotkám, popřijímali děkovačky a chválu a rychle vyklízeli pódium pro hlavní kapelu večera a oslavence, místní M.A.D. Band.

Během jejich parádního setu jsme si už užívali pokoncertní pohodu a testovali další pivka, která sice neměla vůbec žádnou pěnu a chuťově to bylo úplně něco jinýho, než ty naše, ale nebyly vůbec špatný. Nemocný Franky pak už ale chtěl na hotel, tak jsme obětovali Karlosse, který tam jel s ním, a já s Pavlem jsme se taky obětovali a šli provádět družbu, přičemž bylo všem jasný, jak to musí dopadnout. Venku mezitím začalo sněžit a nám se s přibývajícím alkoholem mluvilo v ruštině stále líp a líp. S Garikem jsme se pak přesunuli ještě do nedalekýho Chuck Norris baru, ale to už jsme toho měli tak akorát, minimálně tedy já.

Nějaký to poslední třešňový silný pivo mě nad ránem už dost uzemňovalo. Nějaký slečny nás doprovodily k taxíku, který nás dva odvezl na hotel a nutno dodat, že vpředu sedící P.P.Cvok vyprávěl celou cestu taxikáři relativně slušnou ruštinou (že jsem fakt koukal!) o svým chovu slepic. Bylo to vtipný. Koncertní mise byla tímto a takto nad ránem ukončena a my se mohli další den věnovat bližšímu poznávání Moskvy. 

V neděli po "závtraku" pro nás přišel Garik a my si šli prohlídnout centrum města, čili se naše koncertní činnost změnila v činnost turistickou. A my byli rádi, že nemrzlo, byť tedy žádný teplo rozhodně nebylo. Rudé náměstí, Kreml, mauzoleum a spousta dalších památek, o kterých jsem se na základce musel učit v ruštině, všechno to jsem viděl konečně po víc jak třiceti letech naživo. V chrámu Vasila Blaženého jsme se byli dokonce podívat a pak jsme ještě prošli pár nejznámějších ulic, projeli pár stanic metra a vůbec toho viděli víc než dost, když jsme nachodili patnáct kilometrů (Karloss to totiž měřil), což nás po velmi náročným předešlým večeru dost zmohlo.

A tak jsme nedělní podvečer místo Garikovy pozvánky do baru raději jeli na hotel a cestou ještě nakoupili pár suvenýrů - kytarista Karloss černou vojenskou beranici, já repliku legendární buďovky a Franky matrjošku, plus nějaký jídlo a pití. Následně jsme zabloudili v labyrintu moskevskýho metra a východů z něj, než jsme konečně dorazili na hotel. Při prohlížení fotek a videí a balení věcí před pondělním návratem nám trošku otrnulo, a tak jsme ještě dali nějaký pivka a ochutnali Kremlovku, kterou jsme dostali jako dárek, přeci jen jsme taky museli lehce oslavit všechny ty naše narozky a svátky. A já se pak nechal trošku hecnout, že vyrazím po hotelu v boratkách. Zbytek mě šel kontrolovat, jak jinak než v beranicích. Ještě že už všichni zjevně tvrdě spali. Ostatně netrvalo dlouho a tvrdě jsme spali i my.

Na pondělní odpoledne jsme měli naplánovaný odjezd, ještě jsme si ráno zašli do obchoďáku, přičemž jsme si říkali, jak úplně nezapadáme. Za celou tu dobu, co jsme chodili po Moskvě, jsme totiž nepotkali nikoho v beranicích, jaký nosil P.P.Cvok s Karlossem. A ani nikoho v čepici s kšiltem dozadu jako já, o Frankyho kulichu už vůbec nemluvě. Pak pro nás přijeli Garik s Vladimirem a odvezli nás na letiště Šeremeťjevo, my se rozloučili, překonali další přísný kontroly a na sedmou hodinu byli v Praze. Byl to super zážitek po všech stránkách a my budeme doufat, že si to třeba ještě zase někdy zopakujeme. Moskva nás naprosto nadchla a moc rádi se sem zase někdy vrátíme.

text: Svatopluk Šváb, foto: archiv kapely

Témata: Totální nasazení, punk-rock, Moskva

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít