ROZHOVOR | "Jsem vděčný za absolutní svobodu," Dan Kurz říká z kapely Kurtizány z 25. Avenue

Kolikrát jste četl Honzíkovu cestu?
Osobně si to nepamatuju, ale myslím, že jednou kdysi dávno ve škole. Ale vím, že Tomáš říkal, že ji četl mnohokrát.

Proč jste zvolili tento název? Původně se prý deska měla jmenovat Mirek Dušín.
Původních záměrů bylo docela dost, a nakonec to dopadlo takhle. Jednou přišel Tomáš do zkušebny a říkal: "Co kdyby se to album jmenovalo Honzíkova cesta?" A my: "Ty vole, tak jo!" A vzhledem k tomu, jak je deska nakonec koncipovaná, k ní název pěkně sedí. Je to prostě taková životní cesta.

RECENZE: Kurtizány z 25. Avenue ukázali, jak se píší kytarové riffy. Jedenáct let čekání na Honzíkovu cestu se vyplatilo

Deska vyšla po dlouhých 11 letech, někteří v ni už možná ani nedoufali. Proč album vyšlo s takovým odstupem od předchozího? Proč jste s ním tak dlouho otáleli?
Vlastně ani nevím. Tomáš měl v šuplíku v podstatě celou desku hotovou už v roce 2014, kdy jsem do Kurtizán přišel, ale jak se s námi změnila sestava, tak se začaly dělat nové věci, kterých vzniklo víc než jen těch devět, které nakonec na desce jsou. A taky už nejsme dvacetiletí kluci, někteří z nás mají rodiny a už ten kreativní proces tak neodsýpá a trochu se to táhlo. Asi nakonec musel přijít covid, abychom to celé dotáhli do finále. A povedlo se.

Máme se bát toho, že jde o váš poslední počin?
Těžko říct, ale vzhledem k tomu, jak dlouho trvalo dát dohromady Honzíka, je to dost možné. Ale třeba ještě překvapíme. Kdyby odpovídal Tomáš, tak by určitě řekl: "Pche, ještě bude spousta desek!".

Deska vyšla 17. listopadu. Máme v tom hledat nějaký skrytý podtext?
Je to důležité datum pro nás všechny, kdo si váží toho, že můžou svobodně tvořit, co chtějí.

Nahrávka je výpravou do devíti lidských osudů, z nichž některé končí tragicky, některé komicky a některé ještě neskončily. Kolekce obsahuje 8 songů nazvaných právě křestními jmény po hlavních aktérech a jeden bonus, dřívější singl s názvem Mirek Dušín. Nahlédneme tedy na příběhy jednotlivých postav a jejich osudy?
Do toho bych se úplně nerad pouštěl, protože texty psal Tomáš, a i když nám ke každé písničce řekl, o čem je, necejtím se na to, abych to interpretoval. Přece jen to není pokaždé tak konkrétní a chce to i posluchačovu představivost. Ale třeba Willy, ten je velmi konkrétní. Je to o kamarádovi, který se kdysi kolem Kurtizán pohyboval a jednoho dne si dal tripa a už se nevrátil takový jako předtím.

Pokud vím, tak Helmut je věnovaný tátovi Tomáše a zároveň jde o poctu Helmet. V Grétě zpíváte: "Nastala chvíle na cestu bez cíle...". Co tím bylo myšleno?

Je to tak, Helmut je věnovaný panu Varteckému, který se mimochodem jmenuje Helmut. Vzal Tomáše kdysi dávno na fotbalový trénink na Spartu s vidinou, že z Tomáše bude fotbalista. A Helmet jsou tam jasní už z riffu. Gréta je textově hodně temná věc. Nemá to nic společného s Gretou Thunberg. Je to o cestě na úplné dno, kdy už nemáš sílu jít nahoru.

Jde o vaši první desku, kterou jste nahrál s Kurtizány. Je tvrdší a temnější, měl jste na tom i vy nějaký podíl?
Jelikož v podstatě veškerou hudbu a texty skládá Tomáš, tak velký ne. Ale zase moc dobře ví, že mám rád hodně tvrdou hudbu a jsem hlavně řvoun, a ne melodický zpěvák, a tak mu určitě v hlavě něco našeptávalo, aby při skládání trochu přitvrdil. Dobrým příkladem je Franz, který vznikl už v roce 2014 a byla to spíš taková měkčí písničková věc. A asi před rokem Tomáš přišel s tím, že ji komplet předělal a je z toho nejtvrdší věc na desce. Prý viděl v televizi Stranded od Gojiry.

Za těch 7 let jste sehraný tým, ale jaký byl rozdíl v tvorbě oproti předchozím počinům? Jakou vahou jste se zapojil do procesu? Případně i další členové kapely, která prošla před pár lety zemětřesením?
Jak už jsem říkal, většinu muziky dělá Tomáš a hodně se zapojuje i Mára bubeník. Já s Ruppikem jsme autorsky spíš v pozadí. Mým úkolem je hlavně vizuální stránka kapely, sociální sítě, merch a peklo na koncertech.

V sestavě máte už jen jednu kytaru. Nehledáte další? Vyhovuje vám to takto?
Po tom, co odešel Kryštof, jsme vlastně ani moc náhradu nehledali. Kurtizány hrály od začátku s jednou kytarou, většina těch věcí je i složena pro jednu kytaru. Najednou to začalo znít víc syrově, což vůbec není špatně.

Už několikrát padlo, že za vším stojí Tomáš. Nevadí vám, Dane, že jste neměl vy tu svobodu slova a propůjčil jste se kapele "jen" hlasem?
Vůbec mi to nevadí. Tomáš moc dobře ví, co dělá, mám k němu respekt a nemám úplně potřebu se mu v tom šťourat. Tomáš má už i nahozené frázovaní a spolu to už jen doladíme. V Atari kluci dělali hudbu a zpěvy buď sami nebo společně s Broňou (dřív s Ludvíkem), ale tohle je trochu jiný žánr, míň metal a já jsem rád, že to má Tomáš pevně v rukou.

Jak pečujete o hlasivky? V Atari Terror přeci jen více méně "řvete"...
Nikdy jsem o ně nepečoval. Určitě je to špatně, ale díky tomu řvaní v Atari jsou hlasivky asi dost vycvičené a drží. I když je zvláštní, že vydržím řvát mnohem dýl, než melodicky zpívat. Tam už pak začínám cítit, že toho mají dost. Takže ten přístup je určitě jiný a už na něj možná začínám trochu přicházet.

S vokály vám přispěl Honza Křížek. Chtěli jste to jimi zjemnit?
Zjemnit ne, ale chtěli jsme, aby byl na desce aspoň někdo, kdo umí zpívat. (smích) Honza to celé tak nějak zpevnil a dal tomu jistotu a my mu za to moc děkujem. Je to profík, přišel, udělal, co jsme potřebovali, a zase s úsměvem odjel. Je to šéf!

NAKOUKLI JSME DO JINÉHO SVĚTA

V roce 2017 jste předskakovali Rammstein. Jak na to vzpomínáte? Jak vás tato zkušenost obohatila? Tomáš v jednom rozhovoru uvedl, že to vaši kapelu pozvedlo o 1000 %. V čem vás to nakoplo?
Nestává se každý den, že hrajete před Rammstein a před tolika lidma. Myslím, že tam bylo nějakých 30 až 40 tisíc. A to vás obohatí o hodně velký zážitek. Taky jsme se nevyprdli na přípravu, Tomáš zařídil tým, který se stará o Kabáty nebo Wanastovky. Měli jsme k dispozici jejich prostory s tou nejlepší technikou a tam zkoušeli. Od té doby taky všichni používáme in-eary. Nakoukli jsme prostě do jiného světa. Tomáš je na to přece jen trochu zvyklý, ale pro nás ostatní to byl velký zážitek. Hezké to bylo, moc.

Dane, stojíte za merchem některých našich předních kapel. Vidíte v tom nějaké plus? Těžíte z toho maximum?
Těžíme z toho tak, že náš merch a všechno okolo můžu dělat já, takže nás to nestojí ani korunu a taky si můžu udělat všechno dle svých představ. A moc děkuju klukům za to, že mám naprosto volnou ruku a nikdy mi k tomu neřekli ani jedinou výtku. Vůbec nikdo mi do toho nemluví, a to je skvělé. Ne, že by kritika a komentování nebyly zdravé, ale toho si člověk užije dost v práci, takže v tomto případě jsem vděčen za úplnou svobodu.

Letos slavíte 30 let. Plánujete něco speciálního, pokud to tedy situace dovolí?
Pro nás je dost speciální, že jsme konečně dodělali tu desku. Tu bychom rádi taky někdy pokřtili, to je v dnešní době taky dost speciální. Uvidíme, teď vyloženě nic extra neplánujem, protože nikdo neví, co bude. Ale určitě aspoň natočíme klip. Už máme termín, máme režiséra, prostor i peníze. Jen jsme to kvůli covidu už museli čtyřikrát zrušit. Teď už to snad vyjde a když ano, tak to bude taky dost speciální.

Text: Hana Bukáčková, foto: Jan Nožička
Témata: Kurtizány z 25. Avenue, Dan Kurz, Tomáš Vartecký, Honzíkova cesta