ROZHOVOR | Karel Deniš: Petr Muk celý život zpíval něco, čemu absolutně věřil

V čem se tedy tvoje kniha bude lišit od klasické biografie?
Protože ji píšu já. To znamená, že tam je poměrně silný subjektivní vliv pamětníka, který se kolem toho motal. Nějakou oficiální biografii musím nechat na někom, kdo nebyl uvnitř toho systému. Je to pokus o dobrou objektivní definici, ale samozřejmě ovlivněnou tím, že jsem tam hrál úlohu, která z dnešního pohledu byla místy poměrně silná. Ta kniha bude míň o Petrově životě a soukromí, víc o muzice a o vzniku písniček, o studiích, kde se natáčelo, o producentech, o obalech a tak dále. A najdete tam také rozsáhlé kapitoly o Oceánu, Shalomu a dalších projektech muzikantů tak či onak s Petrem spjatých. Vlastně to přesahuje formát biografie v tom, že je to trošku popis konce 80. a 90. let u nás v muzice. 

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Petr Muk (178.)

Takže to není jen rozšířená verze původní knihy Petr Muk - Oceán, Shalom, Slavíci, on (a já)?
Je úplně přepracovaná. Budou tam jenom některé staré pasáže, ale jinak tam samozřejmě přibyly věci, které v té původní knížce vůbec nebyly. Ta byla o Petrovi, i o jeho životě, i o jeho rodině, o jeho ženách a tak dále. Tady to bude hodně o muzice a věcech s ní souvisejících.

Hudební příznivci stále udržují facebookové stránky, na kterých má Muk 78 tisíc přátel. V čem vidíš důvody jeho permanentní oblíbenosti?
Tak zaprvé samozřejmě mimořádný hlas, který tady nemá srovnání. Nikdo ho nenahradil. A mám obavy, že ani nenahradí. Protože takhle posazený hlas je veliký dar i závazek. On prostě byl opravdu naprosto výjimečný. Jeho velkou výhodou, ať už v Oceánu, v Shalomu nebo během sólové kariéry bylo, že si dokázal napsat/spolunapsat sám pro sebe repertoár. Skoro vždycky hudbu a poměrně často i texty. To znamená, že celý život zpíval něco, čemu absolutně věřil, což se v populární hudbě vždy nestává. V životě jsem poznal desítky, možná i stovky skvělých muzikantů a zpěváků. Ale u nikoho z nich jsem neviděl takové promítnutí "duše" interpreta do jeho repertoáru.  Petr vždycky do toho investoval citově absolutně všechno, čeho byl mocen. Ta jeho maniodeprese mu dávala na jednu stranu hodně nostalgický smutek a na druhou stranu energii. Když se to dalo dohromady, vzniklo něco, co dodnes nikdo nenahradil.
Petr byl člověk, který se propracoval od alternativy až ke stříbrným slavíkům, ale nikdy se zásadně neproměnil k horšímu. Což na něm obdivuji, protože tlak slávy na začátku 90. let na něj musel být enormní, aniž by ho to změnilo. Protože Petr byl opakovaně hvězda, nikdy však nadutý hvězdoň. Byl to vždycky přátelský člověk, který měl svoje démony, ale nikdy nebyl zlý nebo nafoukaný.
A k tomu facebooku - tam se opravdu stále píše. Lidé vzpomínají, dávají tam videa, funguje to. Rádia a televize, samozřejmě v omezených playlistech a jen někde, stále hrajou Petrovy písničky. Čili není to tak, že bychom ho reedicemi uměle „rozdýchávali“.  Pracujeme s odkazem do nepřeslechnutelné míry stále důležitým.

Zmínil jsi v knize také Mukovu muzikálovou kariéru?
Bude tam kapitola o muzikálech, kapitola o cover verzích i Kouřimi, kde se několik let konal festival na počest Petra Muka. To všechno v té knížce najdeš. Plánuju, že bych ji mohl představit někdy v dubnu na chystané výstavě fotografií a artefaktů na téma Oceán, Shalom a Petr Muk v Popmuseu v pražském Břevnově.

Asi by bylo dobré připomenout, že Petr Muk s Oceánem na přelomu let 1989/1990 obstáli i v zahraničí…
Turné Oceánu s Erasure doposud nikdo nedokázal překonat, protože to bylo dvacet sedm koncertů s kapelou, která v tu chvíli byla celosvětově slavná, po velkých halách ve Velké Británii. Tam bylo 16 tisíc lidí, kteří je nevybučeli. A Britové jsou neslitovní. Takže obstáli.

Příběh českého hitu: Oceán - Ráchel

Ještě bych se na závěr vrátil ke kompilaci Vteřina věčnosti, kde je i několik převzatých písní. Souhlasíš s tím, že Petrovi se covery velmi dařily?
Určitě. První slavnou cover verzí byla Bon Soir Mademoiselle Paris od Olympiku, která zaujala všechny včetně těch, kteří neměli rádi Oceán. To byla písnička pro tři až čtyři generace posluchačů, a všichni ji milují dodnes. Petr Janda k tomu rád dává k lepšímu, že za ním chodili lidi a ptali se ho, zda má zapotřebí zpívat písničku Petra Muka.

Vedle dalších coverů včetně vokální verze Oh l'Amour od Erasure se Petrovi také povedly písničky od Karla Černocha…
Souhlasím. Třeba Ona se brání bylo zamýšlenou první singlovou volbou z projektu coverů Karla Černocha, ale nakonec ji převálcovalo Zrcadlo, které Petr zaranžoval neuvěřitelným způsobem, když tam jsou téměř neopunkové kytary. Takže jako by tu píseň zničil, ale učinil ji znovu nesmrtelnou. Karel Černoch s tím měl zprvu trošku problém, ale pak ho chválil, kudy chodil...

Text: Roman Jireš, foto: Monitor-EMI
Témata: Petr Muk, Karel Deniš, Oceán, Vteřina věčnosti, Oceán, Shalom, Petr Muk (a já)