Michal Pavlíček a Radim Hladík mluví o talentu Jeffa Becka

Rozhovor s Michalem Pavlíčkem:

Kdy jste se s hudbou Jeffa Becka poprvé potkal? A s čím od něj?
Ještě v plenkách se skupinou Yardbirds ale hlavně pak s jeho přelomovým sólovým albem Blow by Blow, které bylo jedno z prvních zásadních alb jazzrockové vlny, a pak ve spojení s Janem Hammerem.

Jak byste hru Jeffa Becka charakterizoval? Kam ho řadíte v rámci světových kytaristů, čím vystupuje z řady?
Naprosto unikátní samorost, který vyšel z RnB a stál u zrodu rockové kytary a dodnes patří mezi její krále. Má osobitý nezaměnitelný rukopis a zvuk se specifickou technikou hry pravé ruky s vibrátovou pákou. Jeho hra není postavená na technické virtuozitě, jak je to u většiny současných kytarových střelců, on prostě na tu kytaru jen zpívá a zpívá tak, jak nikdo jiný.

Čím je pro Vás inspirativní, zajímavý?
Jeho hra je emotivní, dravá ale zároveň dovede být něžná a křehká. Je to typický dynamický hráč s krásným tónem. Každá jeho deska má svůj specifický ornament a znamenala posun ve vývoji kytarové vyjádření.

Proč by si lidé koncert Jeffa Becka neměli nechat ujít?
Protože Jeff Beck je jen jeden a to jedna z nejúžasnějších kytarových osobností.

Rozhovor s Radimem Hladíkem:

Kdy jste se s hudbou Jeffa Becka poprvé potkal? A s čím od něj?
V pozdních Kometách a vznikajících Matadors. Bylo to okolo roku 1966, kdy jsme hráli několik věcí od Yardbirds. Pochopitelně jsem viděl i film Blow-up.

Jak byste hru Jeffa Becka charakterizoval? Kam ho řadíte v rámci světových kytaristů, čím vystupuje z řady?
Je to jednoduché. Ze světových kytaristů ho mám nejraději. Pro originalitu, barevnost zvuku a hry, neuvěřitelnou dynamičnost hry atd.

Čím je pro Vás inspirativní, zajímavý?
Celkovou originalitou, přístupem k hudbě, kterou hraje.

Proč by si lidé koncert Jeffa Becka neměli nechat ujít?
Protože je jenom jeden. Nikdo jiný nedokáže hrát jako Jeff Beck.

zdroj: TZ, mp