SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Iveta Bartošová (189.)

ÚSPĚŠNÝ START

Iveta Bartošová se narodila 8. dubna 1966 v Čeladné, ale hudební svět ji reflektuje od poloviny osmdesátých let minulého století, kdy začala vystupovat s Petrem Sepéšim. Úspěšné duo díky tragické autonehodě Sepéšiho fungovalo velmi krátce. Přesto z jejich spolupráce vzniklo několik hitů. Ten největší dal název celé desce Knoflíky lásky.

Po návratu na scénu Iveta krátce působila ve skupinách Balet a Kroky Františka Janečka. V této době nazpívala hity Hej pane diskžokej a Léto, který nastartoval její sólovou kariéru. Na jaře 1987 začala spolupracovat s orchestrem Ladislava Štaidla a vydala první sólové album I.B. Pod vedením Štaidla začala nejúspěšnější éra Ivetiny pěvecké kariéry. Pravidelně vydávala desky, které se prodávaly ve statisících, vyhrávala hitparády a ankety popularity a měla vyprodaná koncertní turné. Třikrát získala Zlatého Slavíka. V anketě Žebřík se nejvýše dostala na čtvrtou pozici v roce 1992. V této době nazpívala například písně Málo mě zná, Útoč láskou, Dej mi ruku nebo "hymnu" všech tehdejších vojáků Dva roky prázdnin.

ÚPÍRKA VE FILMU

V roce 1993 Bartošová získala hlavní roli ve filmu Jaroslava Soukupa Svatba upírů. Film neměl vysoké umělecké ambice, ale přízeň diváků si získal. V té době se Bartošová rozešla jak umělecky tak životně s Ladislavem Štaidlem a nastalo období ústupu popularity, kdy Iveta nedokázala vyprodukovat žádný hit. Ústup ze showbzynysu souvisel také s rodičovskými povinnostmi - Iveta se stala matkou syna Artura.

V roce 1994 byl český bulvár ještě v plenkách, přesto se na veřejnost dostala zmatená zpráva o tom, že Iveta se stala obětí psychopata, který ji psychicky i sexuálně týral. Žádné z tvrzení Bartošové se však nepodařilo nikdy prokázat. Vnímavější publikum si ale poprvé všimlo, že zpěvačka není psychicky zcela vyrovnaná a snadno podléhá vlivu pofidérních lidí, kteří se ji dostávají do života s cílem využít její slávu.

• 10 osobností, které nás v roce 2014 opustily

Velký Ivetin comeback přišel v roce 1997, kdy přijala nabídku Karla Svobody hrát v divácky velmi úspěšném muzikálu Dracula. Ve znovu nastartované kariéře vydává desku Ve jménu lásky, která za vysokou prodejnost získala dvojplatinové ocenění. Bartošová svůj umělecký život restartovala také písní Tři oříšky s vypůjčenou melodií z pohádky Václava Vorlíčka Tři oříšky po popelku z roku 1973.

HVĚZDA BULVÁRU

V jednadvacátém století už i u nás úřadoval bulvár v plné síle a Iveta se pro něj brzy stala top celebritou a snadným terčem. Její jméno a fotka na titulce prodávala celý náklad. Nutno říct, že ze začátku Bartošová s bulvárem hojně spolupracovala snad proto, aby se udržela lidem na očích, později aby měla co jíst a z čeho platit vysokou hypotéku. Zpěvačka sekala jeden skandál za druhým a bylo čím dál víc jasné, že Iveta má psychické problémy. Postupně se na veřejnost dostávaly fotografie a informace o tom, že je alkoholička, že se pokusila několikrát o demonstrativní sebevraždu, že jí docházejí peníze atd. Situace byla nakonec tak vážná, že jé soud odebral syna Artura, který se přestěhoval k otci. V tomto období se Iveta pravidelně umísťovala na předních pozicích ankety Žebřík v kategorii Průser.

Iveta Bartošová se několikrát pokoušela o další umělecký comeback, ale všechny pokusy končily větším či menším trapasem. Místo toho, aby uzdravila duši, marně se snažila resuscitovat kariéru někdejší popové princezny. Párkrát se zdálo, že zpěvačka má nakročeno správným směrem, ale snahy nikdy neměly dlouhého trvání. Dne 29. dubna 2014 svůj život ukončila skokem pod vlak. Těžko říct, kam mířily její myšlenky, když čekala v Uhříněvsi v blízkosti železniční trati na jedoucí vlak. Strojvedoucí soupravy vypověděl, že zpěvačka si na koleje lehla úmyslně. Po řadě zmíněných demonstrativních pokusů se zřejmě rozhodla o sebevraždu způsobem, kdy smrt je téměř nevyhnutelná.

SMRT JAKO VYSVOBOZENÍ

Po její smrti se rozpoutala diskuze o tom, zda-li zpěvačku nedohnal k zoufalému činu bulvár. Necelý rok před smrtí Bartošové Pavel Novotný, šéfredaktor bulvárního webu Extra.cz prohlásil: "Samozřejmě, my ji teď zabijeme. Ona se ale už zabíjí sama. Faktem je, že na ní dlouhé roky parazitujeme, lidsky ji až lituji. My na ni budeme parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé, morálně špatné, ale je to tak."

Publicista Viliam Buchert v Reflexu publikoval názor, že média určitě zpěvačce nepomáhala, ale hlavní příčinou sebevraždy byl její špatný psychicky stav. "Iveta Bartošová zjevně zdravá nebyla, ale zacházelo se s ní jako s objektem, z kterého se dá tu něco vycucnout, tu něco vydělat, tu se na jeho bývalé slávě přiživit. Místo toho už léta potřebovala odbornou dlouhodobou péči lékařů, klid v prostředí svých blízkých, starostlivou péči. Nic takového se jí nedostalo. Nikdo na ni nedokázal v dobrém "zatlačit", přinutit ji, aby se léčila. Málokdo chtěl vidět, že její pokusy o návrat na pěvecké pódium jsou nemožné. Život se jí převrátil ve spirálu nesnází a neštěstí. Místo soucitu s nemocným člověkem, přišel výsměch. Ivetě Bartošové by totiž nic nepomohlo více, než kdyby na léta zcela zmizela z očí veřejnosti a uchýlila se do absolutního soukromí," napsal Buchert.

Kdyby si cizinec, který nezná českou kulturu, četl životopis Ivety Bartošové, musel by si myslet, že u nás poznal zpěvačku, která se umělecky nachází někde mezi Janis Joplin a Amy Winehouse. Asi by se pak divil popové tvorbě, kterou by slyšel. Hudba Ivety Bartošové před odbornou kritikou neobstojí, nikdo ji však nemůže upřít, že tu po sobě zanechala několik velkých hitů a stala se největším fenoménem bulvárních médií, jaký tu doposud byl.

text: Daniel Maršalík