Micatone Live: čtyřfázové napětí

MICATONE
9.5. RETRO MUSIC HALL, PRAHA

Kvalita nade vše.

O tom, že label Sonar Kollektiv nenabízí jen melodie pro zasmušilé intelektuály, nás přesvědčili jeho zástupci, kapela Micatone. Namísto zasněných jazzových a disharmonických broken-beat rytmů, kterých je tato berlínská značka plná, nám pražské Retro nabídlo hodně našlápnutou show.

Celému vystoupení přecházela módní přehlídka, na které byla předvedena spousta tetování na nejrůznějších částech ženského těla a pak samozřejmě i nějaké to oblečení. Sál byl touto dobou už příjemně zaplněn, ale podezřívám některé návštěvníky, že přišli hlavně, aby mohli okukovat místní modelky.

Zřejmě proto, aby tito „módychtivci“ nestačili po přehlídce utéci, začali Micatone hrát téměř okamžitě poté, co zmizel poslední model. V krátké přestávce se bohužel nestačilo demontovat velké molo uprostřed sálu, a tak měla kapela v prvních chvílích trochu problémy navázat kontakt s publikem. Lidé totiž postávali od pódia mnohem dál než je běžně zvykem.

Zpočátku jsem měl dojem, že Lisa Bassenge a spol. představují novou, ještě ne příliš známou tvorbu, když se však z jedné vzdáleně povědomé melodie vyklubal asi největší hit Yeah Yeah Yeah (That’s The Way It Goes), došlo mi, že Micatone na desce a Micatone naživo jsou vlastně dvě rozdílné kapely. Až teď jsem pochopil, co se snažila všechna ta PR přirovnání k Portishead či Massive Attack říci. Mělo to vyznít asi ve smyslu, že přijede něco dobrého, ale nikdo to vlastně není schopen pořádně popsat.



Koncert měl několik fází. Ta počáteční byla hodně acid-jazzová, jak bylo avizováno. Jemné improvizace s hostujícím trumpetistou, decentní brnkání na basu, výrazné klávesy a jasně dominantní zpěv. Hrály se hodně přetvořené písně převážně z druhé a třetí desky. Druhá fáze byla pro změnu trip-hopová, kdy Paul Kleber pravidelně odbíhal od basy k druhým bicím, aby vytvořil hutný valivý zvuk ne nepodobný výše zmíněné partě okolo 3D a Daddyho G. Skladby byly natahovány do neskutečných délek a vlnící se obecenstvo to s každým potleskem náležitě chválilo.

Třetí fáze přinesla drum and bass ve stylu N.O.H.A., což je zvuk blízký převážně desce první. A konečně v poslední části jakoby do sálu vtrhli sami Jamiroquai a rozjeli funkové běsnění. V tomto duchu se odehrávala i většina přídavků. Tedy kromě A Part of Me, ta jako jediná byla zahrána ve verzi známé z CD nosiče a s celým koncertem tak neskutečně kontrastovala.

Vystoupení bylo prezentováno jako první díl ze série Hifi Jazz Lounge, jsem tedy zvědav na co se můžeme těšit příště. Premiéra se totiž vyvedla.

Tomáš Pokorný

www.micatone.de