ZE ŽIVOTA PUNKU - 1.díl: Prapočátky

Vydáno 06.01.2011 | autor: Marie Bartošová

1. díl - Prapočátky

Ač se mnozí snaží tvrdit opak, punk žije i po třiceti letech od svých vrcholných časů. Pravda, dnes ve své ryzí podobě spíš živoří, ale všemožné hudební, vizážistické a módní trendy z něj čile čerpají. A pak že není žádná budoucnost.

ZE ŽIVOTA PUNKU - 1.díl: Prapočátky pruh_punk

pruh_punk

 

Naprostá většina současných fans skloňujících kouzelné a vzrušující slůvko punk si nejenže nepamatuje, ale ani nedokáže představit, jak se tenhle svébytný kulturně-sociální fenomén v naší republice (tehdy ještě Československé socialistické) zjevil a jak vegetoval. Těžce, ale nezřídka vesele. Oslovili jsme proto punkové pamětníky a z jejich komentářů, postřehů, osudů a neskutečných historek se zrodil seriál, jaký by ani Dietl nevykoumal. Jak totiž pravil Petr Hošek: „ty vole, to nebude prdel, voni už si všichni hovno pamatujou." Dosti však předmluvy, zaryjme do historie.

 

PUNK SKRZ DRÁTY

Stejně jako všechno ostatní i punk dorazil do ČSSR se zpožděním. V letech 1978–79 jej z pokoutně dovezených desek ze zahraničí, zejména z Anglie, počali objevovat lidé z řad undergroundu a alternativní scény. Velmi přesně má toto období zmapováno Petr Hrabalik zvaný Hraboš, frontman Našrotu, který sice tíhne spíš k hardcoru, ovšem jeho přehled a archivářské kvality jsou nedozírné. „Říká se, že prvním českým punkáčem byl Jan Mayer zvaný Bred, což byl člověk, kterej snad hrál na trubku v kapele Amalgam a ten se v době největšího máničkovství objevil v květnu 1978 na Pražských jazzových dnech nakrátko ostříhanej a měl černý brejle.Ale jestli opravdu věděl, co se zrovna děje v Anglii, to teda fakt nevím." Leč odborné punkové kolegium za průkopníka považuje jednohlasně Karla Habala, zakládajícího člena undergroundové Umělé hmoty a později i Garáže. Právě on začal mezi spřízněný lid dodávat vinyly s dosud neslýchaným obsahem.

mrtvy_miminka

Foto: Mrtvý miminka

Pak už se punk musel zákonitě odrazit i do tvorby v obdrátovaném Československu. A Hraboš bez váhání chrlí údaj za údajem. „Z těch mladších byl jedním z prvních Milan Jonšta z Havířova, kterej jel pravděpodobně v roce 1978 s rodiči do Jugoslávie a tam si koupil Bravo s fotkama prvních punkáčů. Začal se o to zajímat, zjistil o jakou jde muziku a založil kapelu Hlavy 2000. V prosinci 1978 udělali v Havířově první punkovou zábavu. V tom samým čase vznikla i pražská kapela Energie G, jejímž členům bylo okolo patnácti let. Šlo vlastně o jakýsi gymnaziální punk. Dostali se k nahrávkám The Damned a Sham 69 a začali to plivat s českými texty. Ve stejný době působil Zikkurat, v jehož řadách drhnul basovou kytaru Vilém Čok. To byli výborný muzikanti, který hráli hardrockový věci nebo jazzrockový improvizace, ale jako jedni z prvních během devětasedmdesátýho zkoušeli coververze od Sex Pistols. A nutno podotknout, že ty skladby hráli líp než samotný Pistole." Škoda, že to nevěděli v ústředním výboru strany. To by byla propaganda – i punk máme lepší než kapitalisti.
„V listopadu 1979 měli vystoupit na 9. Pražských jazzových dnech, ale po neustálých průtazích nezbývalo moc času, tak najednou měli na vystoupení jen dvacet minut. Proto rovnou zahráli ty punkárny a od tý doby se traduje, že Zikkurat byli první punková kapela. Nebyli. Stejně tak Extempores Mikolášem Chadimou."
suchy_mozky019Ortodoxní punkeři sice Hrabošův výklad potvrzují, ale opět jsou poněkud jiného názoru a skutečné domácí punkové průkopníky spatřují jinde. Petr Hošek, zpěvák a baskytarista Plexis, který se stejně jako Hraboš hudebního běsnění účastní dodnes aktivně, je přesvědčen, že „první punkáčská kapela byly stoprocentně Suchý mozky, kde hráli bratři Petr a Matěj Formanové (synové slovutného režiséra Miloše Formana a zpěvačky a herečky Věry Křesadlové, kteří ve známost vstoupili dětskými rolemi ve filmové trilogii o rodině Homolkových a ve filmové a divadelní branži se pohybují dodnes – pozn. aut.) nebo Ivan Pelikán řečený Zobák, v současnosti jeden ze společníků firmy Mystic Skates." To ale Plexisman odběhl do počátku let osmdesátých. „Pak bylo docela zajímavý Letadlo. Tam hrál Pepa Vondrášek a hlavně měli výbornou zpěvačku, která sice moc nezpívala, ale byla to roštěnka jak blázen." „Tu si pak jeden známej vzal za ženu a od tý doby jsme neviděli ani jeho ani jí," doplňuje se smíchem Honza Peterka, který do dějin vstoupil coby zpěvák skupiny Mrtvý miminka.

Foto: Suchý mozky

 

AUTOLAK NA VLASY

Povedená partička Mrtvý miminka se mimochodem stala legendou i přesto, že absolvovala pouhé dvě nebo tři vystoupení a zůstala po ní jen nahrávka ze zkušebny ze čtyřiaosmdesátého. Ovšem to nesnižuje fakt, že Peterka byl u toho od samých začátků. „Nejdřív jsem byl vlasatá mánička, ale zjistil jsem, že už mě to nějak nebaví. Tak jsme se s Petrem Tůmou, pozdějším bubeníkem Mrtvých miminek, někdy v roce 1979 dohodli, že budeme punkáčové. Asi rok jsme sháněli nějaký kloudný oblečky, protože to bylo období, kdy se třeba nesměly nosit džíny. Nebyly tady žádný pořádný kapely, tak jsme museli chodit na Classic Rock'n'Roll Band a Abraxas. Jezdil jsem na skejtu a když se mi dostaly do ruky cizí skejtový časopisy, čuměl jsem, že se tam najednou všichni ostříhali, že prý jako punkáčové. Tak jsme byli taky punkáčové, no." Tiskovina, i když z domácí provenience, otevřela obzory i Hoškovi. Když v 79. roce slyšel poprvé na Radiu Luxemburg kapelu Buzzcocks, vůbec nevěděl, co to je za muziku. Zhruba v roce 1981, kdy mu bylo čtrnáct let, však vyšel kritický článek o punkáčích v magazínu 100+1, v němž se autor v duchu tehdejší propagandy katil, že tihle vyvrhelové jsou výplodem kapitalistické společnosti a jejich produkce jsou spíš hlukem než hudbou. „Bylo rozhodnuto. punks021Říkal jsem si, že to je ono, tyhle lidi jsem hledal, bylo to úplně jasný. Garderobu jsem si stejně jako Peterka dělal sám. Měl jsem příšernej dlouhej manšestrovej kabát a na něm našitý obrovský knoflíky, každej v jiný barvě. Vpředu na hlavě jsem si z vlasů spustil takovej ocas, kterej jsem si barvil fixkama. Tenkrát ještě nebyly vodě odolný, takže mi každou chvíli tekly po obličeji barevný skvrny. Potom mi Sáček, známá to punková osobnost, poradil, že nejlepší je autolak. (smích) Tak jsme používali autolak, ale potom už se vlasy musely jedině odstřihnout. Anebo prodávali fialovou barvu na vlasy, která měla i tužící účinky a tou se dělali nejlepší ježci."  Zázrak vyvinutý pro přepych soudružek žen pro změnu údajně objevil Michal Pixa z Visacího zámku, jehož hlavu, stejně jako Hoškovu, zdobí ježura i ve 21. století, byť metodu na vztyčení již používají jinou. „Nalil sis tu lahvičku na palici celou a musel jsi tři čtvrtě hodiny čekat skloněnej až to steče. Za odměnu ti pak ale opravdu stály deseticentimetrový hřebíky a vypadalo to úplně úžasně. Ovšem jakmile se začalo pogovat a zpotil ses nebo tě někdo polil pivem, byl jsi celej fialovej. Vlasy se stavěly taky mejdlem nebo pivem, ale to bylo odporný a obojí smrdělo." Svá úskalí měla i metoda cukrové vody, neb její pomocí vyztuženou kštici v létě mlsně obletovalyvosy. Být punkerem holt nebylo lehké.

Foto: V punkové rvačce nemohl chybět ani Petr Hošek. Poznáte ho?

 

text: Daniel Folprecht , foto: archiv Petra Růžičky a Honzy Peterky


Pokračování příští pondělí na iREPORT.cz!

 

 

 

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím