Ema Brabcová, foto: Jan BalcarA zralejší či znalejší už vědí, že jde o
Chrise Cornera ze zde celkem populárních
IAMX. Corner mě pěvecky dost formoval někdy na začátku minulého desetiletí. Řekněme - byl pro mě určitým vzorem v té době, kdy jsem to asi potřebovala. Předevčírem jsem si po letech pustila desku "Bloodsport", kterou
Sneaker Pimps vydali v roce 2002. A nějak jsem se zaposlouchala do jeho hlasu a řikám si:
"Tyjo, on teď zpívá o hodně výš než dřív!" Až jsem si to nakonec musela srovnat s
IAMX a skutečně. Je to fakt docela markantní rozdíl. Je mi jasné a z vlastní zkušenosti vím, že hlasy v čase prochází určitým vývojem a že to zcela jistě souvisí s vývojem osobnosti jejich hostitelů. Každý ten vývoj je pochopitelně jiný a je pak vlastně dost vzrušující si položit otázku, proč třeba právě Corner zpívá najednou výš. A tak si tak šátrám na internetu a vybafne na mě, že třeba sýkora koňadra zpívá ve velkoměstech daleko výš než na venkově a že je to proto, aby vynikl její zpěv v městském ruchu. Tak to samozřejmě není úplně relevantní vodítko, ale třeba se opravdu Corner teď cítí trochu jako sýkorka a nemusí nutně zkoušet přeřvávat jen ruch velkoměsta. A pozor - tohle není jenom o výšce hlasu samozřejmě. Někdo jde nahoru jako Corner, někdo jde dolu, někdo se čím dál víc pitvoří jako
Lou Rhodes v Lamb (není myšleno ve zlém), někdo začne místo řvaní fakt zpívat třeba jako
Cedric Bixler-Zavala z Mars Volta no a někdo se dočista zblázní třeba jako Mike Patton (také vlastně není myšleno úplně ve zlém). No a teda čím to je, čimčarára čim čim čim? :-)
Ema Brabcová, Luno
foto: Jan Balcar