RECENZE: Awolnation své rozpolcenosti neutekli

Vydáno 29.03.2015 | autor: redakce

Americká elektro-rocková parta Awolnation se po dlouhých čtyřech letech vrací s novou deskou. Poslední album Megalithic Symphony představilo největší hit kapely, Sail, ale všeobecně se setkalo se smíšenými reakcemi. Bohužel i nové Run vybízí k podobné rozpolcenosti.

RECENZE: Awolnation své rozpolcenosti neutekli RECENZE: Awolnation své rozpolcenosti neutekli


Awolnation  RunAWOLNATION

RUN
Red Bull Records
14 trax /55:20

Tracklist: Run, Fat Face, Hollow Moon (Bad Wolf), Jailbreak, KOOKSEVERYWHERE!!!!, I Am, Headrest for My Soul, Dreamers, Windows, Holy Roller, Woman Woman, Lie Love Live Love, Like People, Like Plastic, Drinking Lightning

Hudba Awolnation je zvláštně matoucí. Působí nepolapitelně, jako kapka rtuti - nenásleduje pevně tradiční postupy, ale stejně je mainstreamová. Je chytlavá a popová a přesto působí alternativně. Přináší dobře známé postupy a osvědčenou zvukovou paletu, ale zní unikátně a neotřele. Run se v mnoha momentech rýsuje jako zatím nejtvrdší a nejintenzivnější počin v krátké diskografii kapely a přitom je to deska chytlavá, veselá a hravá.

Zvuková paleta zůstala stejná, kapela kombinuje rockovou energii s velkým množstvím syntezátorů, elektronických beatů a vyšperkovaných vokálních efektů - přístup kapely se ovšem změnil znatelně. Jako by muzikanti chtěli dokázat, že Awolnation nejsou jen hitovka Sail, a tak se rozhodli natočit album, které bude intenzivní i chytlavé a přebije na celé čáře desku předchozí. Zdá se ovšem, že v zájmu snahy o co nejvíc, šla celková vize oknem ven. Potenciálních megahitů se tu však dá najít hned několik, zejména v prvních dvou třetinách playlistu.


Awolnation se mezi intenzivní tracky rozhodli vpašovat oduševnělé akustické balady postavené na klidnější, čistší instrumentaci a zpěvu frontmana Aarona Bruna. Ten v některých momentech hlasem téměř připomíná Rogera Waterse, zejména pozdějším emocionálním projevem ve Fat Face. Na klidnějších písních by nebylo nic špatného, ale bohužel rozbíjejí celistvost alba. Drastické změny"party faktoru" sousedících tracků jsou mnohdy až příliš výrazné a celek zní jako nepovedeně namíchaná kombinace dvou různých alb. I závěr desky je slabý a mdlý. Lie Love Live Love i Like People, Like Plastic sice disponují krásně úderným vyvrcholením, ale stejně jako finální Drinking Lightning působí jen jako vata.

Protichůdnost hudby Awolnation je na Run vyhnaná ad absurdum do konfliktu poklidných balad a úderných hitovek. Téměř každá z písní sama za sebe obstojí velmi dobře, jako celek ovšem Run působí nekompaktně a v poslední třetině znatelně ztrácí dech. Posun oproti předchozímu albu je zajímavý a v silných momentech je patrné, že se kapela snaží vyvíjet a dívá se správným směrem. Snad tedy na příštím albu dotáhnou svou vizi více do důsledku - na Run se to zatím nepodařilo.


BEST TRAX: Hollow Moon (Bad Wolf), Windows, I Am
ZKUS TAKY: Awolnation - Megalithic Symphony, Grouplove - Spreading Rumours, Neon Trees - Pop Psychology

Jan Čapek
4/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Bratři Ebenové v lomu Velká Amerika
zavřít