Conor Oberst: exkluzivně!

Vydáno 22.09.2008 | autor: redakce

28letý Conor Oberst se vypravil natočit své nové album do mexického Tepoztlánu – na místa, kde údajně přistávala UFO a kde se podle legendy před 1200 lety zrodilo božstvo opeřeného hada.

Conor Oberst: exkluzivně! Conor Oberst: exkluzivně!


CONOR OBERST 
PROMĚNA ZÁZRAČNÉHO DÍTĚTE

Jeho doména je folk, rock a country stojící nohama pevně v Nebrasce, odkud tenhle idol mnoha dívčích srdcí a „nový Dylan“ dle mnohých pochází. To nedávno předvedl v pražském klubu Roxy a Reportu jako jedinému časopisu dokonce i něco pověděl.

O Conorovi se hodně mluví. Nejen proto, že byl přítelem Winony Ryder, ale díky jeho talentu. Údajně tloukl do klavíru od svých dvou let, v deseti se naučil hrát na kytaru a začal skládat písničky. Ve svých třinácti letech vydává na kazetě své první album Water. Jeho nejznámějším projektem je kapela Bright Eyes, se kterou dosáhl na mnohá ocenění především díky albu I´m Wide Awake, It´s Morning z roku 2005, dle mnohých kritiků nejlepší desce toho roku. Dnes je přirovnáván k Dylanovi, nazýván raným představitelem emo, ale nikdo si není úplně jistý, do jaké škatulky ho strčit. Pražský koncert potěšil oba tábory dělící nějakých dvacet, třicet let.

Proč jste se rozhodl točit v Mexiku?
Věděl jsem, že nechci žádné tradiční studio, spíš jsem hledal něco pohodovějšího, kde bychom mohli žít a pracovat, vypadnout ze sterilního prostředí nahrávacích studií. Kamarádi, kteří v Mexiku žijou, nám pak doporučili tohle místo. Jmenuje se to tam Mystic Valley – tajemné údolí a podle toho se pak pojmenovala i kapela, s kterou teď hraju.

A potkalo vás tam něco tajemného?
Je to posvátné místo, jsou tam pyramidy, konají se tam festivaly, měl se tam narodit mexický bůh Quetzalcoatl. Je to takové new age místo, přitahuje to hippies, ale je tam hlavně krásně. A přitom jen dvě hodinky autem z Mexico City.



LOŽNICE V HOUPACÍ SÍTI
Na obalu desky jste v houpací síti. Je to vůbec poprvé, kdy se na albu objevila vaše fotka!
Napadlo mě, že když to je moje sólové album...Ten obal dělal jeden můj známý – je mu pětasedmdesát a v šedesátých letech navrhoval obaly pro Neila Younga, Joni Mitchellovou, Doors, prostě pro tyhle hvězdy, a protože jsme spoustu času trávili v houpacích sítích, tak mi to přišlo dobré. Na fotce je vlastně moje ložnice. A v pozadí je má kamarádka.

Proč máte několik kapel? A najednou sólová deska?
Mám dojem, že se všechno pořád mění, vyvíjí, čas plyne a já vidím smysl tvoření v tom, že se měním i já. Každý člověk, který skládá muziku, všichni umělci si prokážou – a vlastně všem – tu nejhorší službu, když se budou opakovat. Mojí motivací je neustálá změna.

Když se podíváte zpět, připadá vám nějaká vaše deska trapná nebo divná?
O tom zas tak nepřemýšlím. Když je deska hotová a je odehrané turné, tak ji pustím z hlavy a věnuju se novým věcem. Někdy mě štve můj hlas, ale to znáte taky, když se slyšíte z nějaké nahrávky, ne? Taky při nahrávání jsme možná někdy udělali něco, co z dnešního pohledu zní směšně, ale ty desky jsou jako fotografie. Zachycení určitého momentu v čase.Takové fotoalbum, co mi připomene, jaké to tehdy bylo. A to je vždycky dobré.

Odkud se vzala vaše láska k country music a folku?
V Omaze byly takové dva tábory hudebně tvůrčích lidí. V jednom se hrál punkrock a hardcore a v druhém takový ten lo-fi folk, obvykle v putyce, jednou týdně, ale byli tam lidi, kteří dbali na to, aby to bylo instrumentálně i textově na výši. No a tyhle tábory se tak mísily a proplétaly a oba mě ovlivňovaly. Dneska to vypadá úplně jinak. Časy se změnily a město muzice víc přeje, protože o té místní scéně se před časem začalo hodně mluvit, ale takový ten var jako kdysi to není. Nicméně na takovou díru, jakou Omaha je, to ani dnes není špatné.

Vadí vám to, když vás přirovnávají k Dylanovi?
Někdy vadí, někdy lichotí. Já si myslím, že lidi mají na mysli to, že mám v písničkách prostě hodně slov. Dylan jako první člověk úspěšně spojil poezii a rock´n roll a ovlivnil všechno, co přišlo po něm. Takže to přirovnání spíš chápu jako odkaz na to, co se snažím dělat a co se budou po mně snažit dělat i další muzikanti.
text Martin Skřivan foto archiv


Narozen: 15. 2. 1980, Omaha, Nebraska, USA
Alba: jako Bright Eyes – A Collection of Songs Written and Recorded 1995–1997(1998), Letting Off the Happiness (1998), Fevers and Mirrors (2000), Lifted or The Story is in the Soil, Keep Your Ear to the Ground (2002), A Christmas Album (2002), I´m Wide Awake, It´s Morning (2005), Digital Ash in a Digital Urn (2005), Cassadaga (2007)
Sólově: Conor Oberst (2008)
Web: www.conoroberst.com

zavřít