LIVE: Bonobo a jeho zasněný výlet mezi sféry

BONOBO
FORUM KARLÍN, PRAHA
22. 5. 2018

Příchod "na doraz" způsobil hořkosladký šok, který se však brzy vytrácel - ano, jde o tu frontu. Fantazie a vzrušení jsou v tělech, úsměvy a naděje mimo těla. Příchod do samotné budovy Fora byl pak už velmi příjemný, jelikož dav lidí se vytratil z dohledu a místo bylo najednou vzdušné. Když je něco naplánované, tak se toho má člověk držet, což se povedlo. Pod kotlem se zatápí včas. Přichází Migrace do jiných sfér?

Britský DJ Bonobo se mohl v Praze kochat pohledem na vyprodané Forum Karlín

Tři různá místa nestačila k tomu, aby se podařilo najít to zvukově ideální. Snad se lidé pod pódiem měli lépe. Až do samotného konce se objevují pochybnosti, zda zvuk plující, a to myslím vážně, protože některé party a následné dropy se podobají jízdě v kánoi přes nějaký bouřlivý českobudějovický jez, od pódia je takový, jaký být má. Co se ale musí chválit, jsou světla, na která jsou v Karlíně připraveni, takže hodování smyslů není ošizeno. Že je Bonobo sympaťák, je zjevné, jakmile promlouvá k publiku. Je srdečný a ví, že si nemusí na nic hrát, vystačí si se svými nástroji. Živá kapela přehrává to, co vytvoří svým zasněným mozkem, což působí fakt dobře.

ZE SVĚTLA DO TMY A PAK ZPĚT

Jak už bylo zmíněno, zvuk byl především na začátku průměrný a nástroje nebylo občas pod duněním ani slyšet, čímž trpěly především pomalejší kusy, kterými set startoval. Simon je určitě fascinován přírodou, a tak i jeho posluchač dostává pocit, že cestuje. Ze světla do tmy, zlehka zpět a pak opět do tmy. Nebo do modré, do nebe? Stručně řečeno: Bonobo (nebo technici?) vědí, kdy zhasnoust. Skladba Bambro Koyo Ganda přichází po pomalejším úvodu a husí kůže vyrůstá ke svému vrcholu. Podobného názoru musela být i porota šedesátého ročníku Grammy, která tento kus nominovala v kategorii Nejlepší taneční nahrávka spolu s celým albem v kategorii Nejlepší taneční/elektronické album. Slyšeli jsme z něj například ještě Kerala, No Reason či Outlier. Z ostatních alb nevynechal hitový Cirrus ani Kong.

Na závěr už jen pár dojmů - z balkonu, kde jsem nakonec vystával (a v hlavě tančil) nejdéle, bylo vidět, že tanec dole nebyl nijak zuřivý a připomněl zážitek z Massive Attack, kdy je tanečníkem mysl, duch, zbytky rozumu, ale tělo zůstává v nížinách. Návštěvníci byli jak pilní mravenci sloužící jejich veličenstvu; snad prominou. Atmosférická hudba a narvaný sál - magická kombinace a snové cestování, to byl Bonobo a jeho kapela, jejíž preciznosti se nejspíš nedá vytýkat nic. Pro příští návštěvu nezbývá než si přát lepší zvuk (ale místo snad ani ne) a třeba i skladbu Flutter, která cinká ve stylu Cirrus a díky níž se i za mokrým oknem objevuje slunce. Tak zas někdy, pánové a dámy.

text: Daniel Kopecký, foto: Marek Holoubek

Témata: Bonobo, Forum Karlín, Migration, Grammy