LIVE: Kosheen a Michael Kocáb slavili na Metronome Prague svá výročí, bavili i Lenny a Michael Kiwanuka

Metronome Prague
Praha, Výstaviště Holešovice
20. 6. 2024

Areál na pražském Výstavišti v Holešovicích se začal plnit prvními návštěvníky již s příchodem 16. hodiny. Vzhledem k možnosti udělat rozhovor se zpěvačkou Sian Evans z britské kapely Kosheen, jsem se na místo dostavil až později, stihl jsem tak druhou půlku vystoupení české pop rockové divy s nakřáplým diamantem v hrdle. Lenny na hlavním pódiu působila svěžím a vřelým dojmem a první, co mě zaujalo, byl opravdu hutný dynamický zvuk, jaký bych čekal od špičkového zahraničního umělce.

ROZHOVOR | Lenny: Mike Shinoda pojal Lithium strašně zajímavě. Trvalo mi, než jsem si na nový zvuk zvykla

Lenny s kapelou v zádech však svým koncertem ukázala, že se mezi mezinárodními umělci nejenže neztratí, ale v mnoha aspektech dokonce vyčnívala. Její písně mají přehlednou, nikoliv však nudnou či monotónní stavbu, drajv, nasazení, a navíc díky charakteristickému hlasu zpěvačky a opravdu hitovými refrény také potenciál být taháky letních festivalů po celé Evropě. Rytmika doplněná dvojicí dechařů a občasným klavírním doprovodem samotné interpretky dokázala fanoušky roztančit a přivést do varu. Její podání přes třicet let starého hitu Lennyho Kravitze Are You Gonna Go My Way bylo jedním slovem úchvatné, a finále písní Wake Up, které ji produkoval David Žbirka, a hitu Hell.o skutečně rozeskákalo a roztleskalo přibývající publikum stále se plnícího areálu.

Britský zpěvák a skladatel s ghanskými a francouzskými kořeny Myles Sanko předvedl v Moon clubu mix pohodové letní hudby s nádechem soulu i jazzu. Jeho kapela byla plná výrazných hudebních individualit ať už na pozici bubeníka, saxofonisty nebo klávesáka. Vskutku pohlazení po duši. V Electro clubu jsem ještě stihl dvě písničky australské zpěvačky Mereki Beach, jejíž křehký projev za doprovodu téměř dětské kapely přinesl na Metronome Prague závan exotiky protinožců.

První den Metronome Prague nabídl pestrý program. V Holešovicích zazpívali Michael Kocáb, Kosheen, James Cole, November 2nd i Lenny

Michael Kiwanuka vystoupil na hlavním pódiu s kombinací soulového a jazzově-bluesové vystoupení a bylo to vskutku citlivé i dojemné. Jeho hlas má sílu i charisma, zpěvák a skladatel má dar citlivě míchat jednotlivé ingredience do působivého koktejlu opravdu jedinečné hudby. Další rozměr tomu přidávala trojice doprovodných vokalistů, kteří zvýrazňovali refrény písní a činili je ještě malebnějšími a jaksi plastičtějšími. Jeho song Cold Little Heart doslova chytí za srdce i ty, kteří s jeho hudbou měli tu čest poprvé.

Další Michael, tentokrát ten český s příjmením Kocáb, oslavil na Metronome Prague 70. narozeniny a pětatřicet let na scéně. Na menší ČT Art Fontána stage mu přišlo gratulovat několik desítek hostů a od show se očekávalo mnohé... A mnohé také dav fanoušků dostal. Na úvod se na pódiu zaplněném, až skoro přeplněném desítkami hudebních nástrojů, objevila skupina Pražský výběr, jež spustila trojici svých prověřených hitů Zubatá, S.O.S. a Tatrman, ve kterých se střídalo kromě stabilní sestavy Kocáb-Pavlíček-Čok- Hrubeš-Kryšpín množství hrajících i nehrajících hostů, jako světoznámý dirigent Steven Mercurio na kytaru i klávesy, DJ Roxtar, Ondřej Soukup, Michal Kaščák, zazpívali si i Iva Pazderková a Zlata Kinská.

Poté Michael Kocáb představil na pódiu svého spolužáka z konzervatoře, klavírního mistra Tomáše Víška, který zahrál Kocábovu 3. klavírní sonátu. Následně se na pódiu objevil Michal Horáček, který pak větší část koncertu doprovázel svými proslovy, bohužel se při tom občas nevyhnul až mírně patetickému projevu a omílání zásluh Michaela Kocába na dění v období tzv. sametové revoluce, odsunu vojsk sovětské/ruské armády či za osobní odvahu při pomoci na Ukrajině, což sice jsou jistě záslužné a odvážné činy, ale v přednesu Michala Horáčka to zkrátka znělo možná až příliš vzletně a prvoplánově.

Příběh českého hitu: Pražský výběr - Chvastoun

Horáček poté představil dalšího hosta, kterým byl v originálním outfitu v široké černé sukni oděný Jiří Korn, jenž společně s Vilémem Čokem zapěli/zavýskali kdysi velice populární song Karel nese asi čaj. Rapper Vladimir 518 společně s Kocábem rozpumpovali dav písní Zvěřinec, muzikantova dcera Natálie pak se svým otcem a klavíristou Petrem Maláskem vystřihla dojemnou verzi S cizí ženou v cizím pokoji, načež přišlo na řadu vrcholné číslo v podání písně Sebastian, kde exceloval Kocáb svým chraplavým procítěným zpěvem a Michal Pavlíček v neuvěřitelně emotivním kytarovém sólu. Na pódiu se zjevil i Jiří Stivín, který ve swingovém kousku Jada společně se souborem Skety vystřídal příčnou flétnu i tenor saxofon a ukázal své mistrovství. Následovalo další Kocábovo stěžejní dílo, a to zhudebnění Homérova výpravného básnického eposu Odysseus, suity k baletu pro Laternu Magiku, kterou umělec připravil v letech 1986-87. Toho se zhostil Český národní symfonický orchestr pod taktovkou Stevena Mercuria, světoznámého dirigenta, který pravidelně doprovází na turné například Andree Bocelliho a v minulosti spolupracoval třeba i se Stingem. Na koncertě zazněly tři části, ve kterých se vystřídali tři operní pěvci– Pallas Athéna s úchvatným kontratenorem v podání Vojtěcha Pelky, Sirény v podání tenoristy Aleše Brisceina, a Kirké, kde se k němu přidala neobyčejná sopranistka Michaela Rózsa. Byl to opravdový umělecký zážitek, bohužel však občas rušený hlukem/zvukem z vedlejšího Electro clubu.

A také jeho délka byla bohužel pro potřeby festivalového vystoupení trochu naddimenzovaná, takže někteří fanoušci, kteří se těšili na spíše rockového Michaela Kocába, předčasně odešli, jiní to komentovali stroze: krásné, ale dlouhé. Přílišnou délku jinak absolutně bezchybného a umělecky dokonalého vystoupení vyvážilo pro rockově laděné fanoušky finále, které patřilo opět Pražskému výběru za doprovodu ČNSO a skladbám Snaživec, Reminiscence a nesmrtlenému hitu s textem Františka Ringo Čecha Pražákům těm je tu hej. Zde se opět dav fanoušků proměnil na jeden velký kotel skákajících a vřískajících rockerů, kteří si často zcela bezuzdně užívali onen drtivý závěr.

A pak už se jen zbývalo přesunout před hlavní ČSOB pódium, kde Kosheen v čele se Sian Evans, oděnou v červených svůdných šatech, po mírně pomalejším rozjezdu rozpoutali téměř smršť electro hudby, které nedokázal odolat téměř nikdo. Kapela se svými kořeny v britském Bristolu předvedla narozeninovou show k výročí jejich pětadvaceti let na scéně, kdy představila své hity a hudbu ve zcela nových aranžích a úpravách. Zpěvačka nejen bezchybně zpívala svým zvláštně jemně zabarveným hlasem, ale také tančila. Její sexy pohyby evokovaly španělské tanečnice flamenga, a jako kontrast k tomu zněla skutečně drsně tanečně elektronicko-rocková hudba v podání jejích tří spoluhráčů. Ta některým známých skladbám dodala zcela nový moderní kabát. Nemohly chybět songy All In My Head či nesmrtelné hity Hide U a Catch, které bodovaly v evropských hitparádách na přelomu milénia. Perfektní zakončení prvního festivalového dne.

Text: Aleš Materna, foto: Adam Karaffa
Témata: Metronome Prague, Kosheen, Sian Evans, Michael Kocáb, Lenny, Michael Kiwanuka