ROZHOVOR | Sian Evans (Kosheen): Čeští fanoušci jsou loajální, jdou do toho fakt po hlavě

Kosheen právě slaví pětadvacet let existence, jak se na ně díváte?
Celé období s Kosheen byla úžasná pouť. Kdo by to byl řekl, že po pětadvaceti letech budeme stále vystupovat, že budeme stále svým zvukem spojovat publikum všech věkových kategorií.  Je opravdu úžasné, že to stále trvá. Kapela prošla mnoha změnami, připisuji to tomu, že jsme měli od začátku velmi emocionální vztah.  Začátky Kosheen byly nesmírně výbušné a divoké, a jako každý takto vášnivý vztah byly také plné napětí. Od té doby jsme prošli mnoha změnami. Bylo to naprosto úžasné, ale neudržitelné. Takže po mnoha letech neshod a potíží jsme se rozhodli rozejít se.

LIVE: Kosheen a Michael Kocáb slavili na Metronome Prague svá výročí, bavili i Lenny a Michael Kiwanuka

To muselo být pro vás těžké...
Konec vystupování ale v mém životě zanechal obrovskou díru.  Cítila jsem tehdy potřebu všechny ty písně dostat opět ze svého srdce do světa, a proto jsem se rozhodla najít a dát dohromady pár skvělých muzikantů, aby mohl odkaz Kosheen pokračovat. Navíc miluju hraní naživo, vždycky jsem ráda vystupovala na pódiu a myslím, že mě to nikdy nepřestane bavit. A to, že v tom pokračuji i teď, po padesátce, to je prostě sen.
Takže to je ve zkratce cesta kapely Kosheen, během které jsem měla možnost se zdokonalovat, rozvíjet se jak lidsky, tak umělecky. Měla jsme štěstí, že jsem byla podporována lidmi, kteří mě opravdu upřímně milují, mají ve mě důvěru. Právě oni mi umožnili umělecky rozkvést a znovu vynést do popředí tu silnou vášeň, která v projektu Kosheen vždycky byla. 

Vzpomínáte si na svůj úplně první koncert?
Ne. Vlastně ano. Bylo to v Bristolu, v Trinity, a vím, že někde na internetu se dá najít záznam. Když jsem ho viděla, přišlo mi to hrozně roztomilé, jak nezkušeně jsem působila, když jsem vstoupila na scénu, tvářila jsem se až omluvně. Teď, když se vřítím na stage, okamžitě si ji přivlastním a podrobím. Tenkrát to byl DJ set, neměli jsme kapelu, byla jsem to jen já a kluci, prostě drum & bass show. Bylo to super, obecenstvo bylo nadšené. Bristol byl vždycky můj spirituální domov. Teď už tam nežiju, ale když jsem se tam přistěhovala, pocítila jsem s tím městem okamžitě spojení. Zrovna teď jsme odehráli tři koncerty s mixem hudby ze všech našich alb za doprovodu symfonického orchestru. Jeden z koncertů jsme hráli právě v Bristolu, bylo to v klubu opravdu nejhrubšího zrna a do toho prostředí jsme zasadili symfonický orchestr, a ono to fungovalo. A přesně o tomhle je Bristol. Kouzelný mix kultur, žánrů a zajímavých lidí. Bristol pro mě bude vždy srdeční záležitostí.

Co vlastně znamená jméno Kosheen?
Mohla bych si něco vymyslet, třeba vám tvrdit, že je to malá planetka nalevo od Uranu. Pravda je, že to jsme prostě byli my, vytvořili jsme si pojmenování jen pro nás. Bylo to inovativní a chytré, internet v té době internet teprve začínal, byl v plenkách a se jménem, které neznamenalo nic jiného než naši kapelu, bylo velmi snadné nás vyhledat.

Kosheen v čele se Sian Evans oslaví čtvrtstoletí speciálním klubovým turné po Česku

Můžete nám popsat vývoj vaší hudby od prvního alba doteď?
Myslím, že vždycky bylo vždy velmi těžké nás zaškatulkovat. Pro nahrávací společnosti bylo složité pojmenovat tento druh hudby, a to i proto, že jsme se vyvíjeli a rychle měnili. Mám ráda, když se umělci rozvíjí, myslím, že změny jsou pozitivní. Pro umělce je zdravé neustále se posouvat a měnit médium. Moje hudba bude sice vždycky vycházet ze mě, ale zároveň bude měnit energii. Myslím, že jsme se tímto způsobem dotkli srdcí spousty lidí, kteří by možná drum & bass hudbu jinak neposlouchali, věřím, že jsme naší tvorbou otevřeli větší prostor pro lidi, kteří jinak elekroniku nevyhledávali.

V Česku máte silnou fanouškovskou základnu. Jak si stojí v porovnání s fanoušky z jiných zemí?
Rozhodně české fanoušky nechci porovnávat s ostatními, nicméně opravdu oceňuji jejich kvality. Kladem rozhodně je, že jsou velmi loajální. Ale hlavně do toho jdou fakt po hlavě.  Občas vidím na koncertech po celém světě lidi, kteří si dávají pozor, aby vypadali cool, neušpinili se, nezpotili se. Kdežto v Česku do toho lidi jdou naplno, dokážou vytvořit fantastickou energii a dokážou si koncert opravdu užít se vším všudy. Jinde bývají fanoušci často přehnaně kontrolovaní, soustředí se spíše na sebe než na kolektivní zážitek.  A jak jsem už zmínila, někteří fanoušci jsou opravdu loajální, vídám tváře, které byly snad na všech našich koncertech v průběhu let. Zároveň ale i úplně nové posluchače, kteří ani nebyli na světě, když Kosheen vznikli. Možná jsou to děti našich původních fanoušků, a na naší hudbě vyrostli, což je opravdu krásné.

Jaká je vlastně momentálně vaše oblíbená hudba?
Miluju silné ženské hlasy. Poslouchám taky spoustu instrumentální hudby, hodně věcí ze 70. let, ale nedokážu vám říct jména umělců, na to jsme úplně marná, nemůžu si nikdy vzpomenout, když se mě někdo ptá.

Kdybyste byla opět na začátku své kariéry, dělala byste věci jinak? Vím, že jste neměli žádný management, vše jste si zařizovali sami. Zvolila bys opět volnost v rozhodování, nebo méně vyčerpávající variantu s managementem?
Já bych rozhodně volila jinak, ale v kapele jsem v tomto ohledu neměla žádné slovo. Bohužel to bylo stále době, kdy muži (v kultuře) vládli pevnou rukou, v pozdní devadesátkách, takže bylo dost těžké se v mužské většině kapely prosadit. Dnes bych se rozhodování rozhodně účastnila, prosadila bych si management, ideálně ženský management, někoho, kdo rozumí tomu, jak skloubit rodičovství a kariéru, protože jsme v té době byla sama s malým synem. Teď už mu je třicet, ale v té době byl maličký a nebylo snadné zvládnout kariéru a mateřství, stálo to mnoho sil mě i mé okolí. Takže ano, rozhodně bych udělal vše jinak, nevrhala bych se asi do všeho tak po hlavě, pojala bych to trochu víc organizovaně. Ale naštěstí jsme to přežila a díky bohu jsem stále tady. (smích)

V mládí jste se rozhodovala, jestli se stanete herečkou, nebo zpěvačkou. Zajímalo by vás ještě herectví? Kdyby vám někdo teď nabídl nějakou hezkou roli, šla byste do toho?
Na sto procent ano!  Strašně ráda. Pamatuju se, jak jsme se rozhodovala, byla jsem velmi mladá, kolem čtrnácti nebo patnácti let. Miluju divadlo a hraní, tanec a vše na jevišti. Což mi samozřejmě pomohlo v pozdějším vystupování v pozici zpěvačky. Tenkrát jsme o tom přemýšlela asi takhle: nikoho nezajímá stará popová zpěvačka, budu tedy zpívat, dokud jsem mladá, až budu starší, můžu se věnovat herectví.  Takže tak. Této možnosti jsme opravdu otevřená, pokud víte o nějaké roli pro 52letou zpěvačku, tak dejte vědět, jsem pro. (smích)

Chystáte něco nového?
Nahráli jsme verze našich písní s orchestrem, se kterým jsme teď koncertovali, jsou skvělé. A navázala jsme spolupráci s úplně novými skladateli a producenty – ráda spolupracuji s mladými a nadšenými umělci, kteří mají obrovský drive a hlad po tvorbě, jejich energie mě nabíjí. Takže bych ráda spojila to, co jsme nahráli se symfonických orchestrem s těmi novými kousky. Ale vzhledem k tomu, jak dlouhá doba od posledního vydaného alba uplynula, musím mít naprostou jistotu, že je všechno správně, přesně tak, jak to chci. Musí to být perfektní, tak prosím buďte trpěliví.

Na podzim vás čeká několik koncertů po České republice, jak moc se těšíte?
Ani nevíte jak. Miluju živé hraní a na tuto koncertní šňůru se těším obzvláště moc, protože v Česku máme věrné a stálé fanoušky, kteří nás milují. Už se nemůžu dočkat!

Text: Aleš Materna, Lenka Walker, foto: Adam Karaffa
Témata: Sian Evans, Kosheen, Celebrating 25 years of Kosheen, drum and bass, synth-pop