LIVE: Lunchmeat je společenskou událostí plnou jistot

Vydáno 25.10.2015 | autor: Ondřej Bambas

Letošní ročník pražského audiovizuálního večírku se přesunul z jara do podzimního období. Před vstupem tedy nebylo tak zaplněné prostranství, uvnitř se však prostor Studia Hrdinů slušně zaplnil. Ukázalo se, nakolik je již akce věhlasná i mimo okruh znalců elektroniky.

LIVE: Lunchmeat je společenskou událostí plnou jistot Lunchmeat byl opět skvělým audiovizuálním zážitkem

LUNCHMEAT FESTIVAL 2015
VELETRŽNÍ PALÁC, PRAHA
23. 10. 2015

Andy Stott vydal loni oceňované album Faith In Strangers. Nathan Fake zase vynahradil absenci z letošních Colours, kde měl vystoupit na Electronic stage. Vydařený line-up ještě doplnil například ruský producent CoH nebo německá dvojice Extrawelt.

Lunchmeat festival i letos aspiruje na audiovizuální událost roku

Lunchmeat se již přes pět let snaží posunout vnímání elektronické hudby a do Prahy přiváží významné umělce hudební i vizuální scény. Kdo již některý z předešlých ročníků absolvoval, nezůstal příliš překvapen. Naopak cesta do útrob Veletržního paláce byla problikávána ve stylu dalšího silného pražského tanečního podniku Polygon a na schodišti chyběly projekce. Osvětlení se tradičně nedostávalo ani v hlavním sále, kde to s přibývajícími hodinami, kdy se s množstvím alkoholu a jiných návykových látek snižovala prostorová orientace, začínalo být čím dál nebezpečnější.



Vybavení stařičkého prostoru není nejmodernější, pro Lunchmeat se ale jeví Studio Hrdinů jako ideální místo. Nabízí přístup k DJ pultu, kde můžete vizionářúm nakukovat přímo do kuchyně, nebo se naopak zdržujete v horní části, odkud máte skvělý výhled na celou téměř třídimenzionální podívanou. Zvukově obohacuje tradičně tým Lunchmeatu vystoupení tím nejlepším, co se k akci hodí, jak ostatně dokazuje přes dva roky v zavedeném klubu Neone. Občas jen zamrzelo, že se hudba nedostává k uším také ze zadních míst, čímž by naplno vynikly Stottovy hrátky s levým a pravým kanálem a Fakeovy futuristické kombinace připomínají glitchovaný sound kolegy Clarka, který se na festivalu představil před dvěma lety.

Stupňovité hlediště je při sledování laserových projekcí skrze zavěšenou síť, občasně se i „samovolně“ pohupující nad Andy Stottem, výbornou možností, na druhou stranu toto odloučení ubírá na přímém tanečním zapojení publika. Před druhým menším pódiem už se vzhledem k počtu návštěvníků bojovalo více o místo, kdo však chtěl, vždy si svůj plácek našel. Lehce perverzní projekce se ve výsledku k Vesselově hudbě hodily, i když jejich umělecký přínost leckdo neocenil, zvuková stránka už byla naopak vícero posluchači kritizována. Ale stejně jako někomu neseděla agresivní hudba Logose, ani s nazvučením se nezavděčíte všem.



Po sumarizaci dalšího z lunchmeatích večírků se jednalo o povedenou akci dokazující, že pořádající tým má své jasné místo na poli pražských eventů. Zároveň může fungovat jako dobré lákadlo pro zahraniční návštěvníky. Festival dále ukázal, že při spojení vizuálních výtvorů s audiem se příliš na náhodu nehraje a jediným nepřítelem může být nefungující technika.

K dokonalému vjemu chybělo dotažení detailů zakrývajících lešení a méně punkovější přístup se sociálním zařízením a osvětlením. Celou atmosféru ale stejně dělají návštěvníci respektující zákaz kouření, neotravující focením s bleskem nebo svým podroušeným stavem. Stejně tak se ale potkáte na akci s kamarády, popřípadě se seznámíte s novými lidmi, kteří možná na podobné akce tak často nezavítají. A podívaná v režii Andy Stotta a Roberta Seidela nebo tancovačka na Nathana Fakea a Extrawelt už je takový lucnhmeat standard. Bez umělých přísad. Jen čisté maso.

text: Ondřej Bambas, foto: Kateřina Motýlová

4,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

zavřít