LIVE: Rock for People, den čtvrtý: šíleně dobrej Yungblud, grandiózní finále s Pendulum a dojení posledních sil

Vydáno 16.06.2024 | autor: Jakub Gerlich

Poslední den Rock for People nabízel velmi rozmanitý mix starých klasik jako Pendulum, Visáči, Kerry King (Slayer) či Petr Spálený, to vše vyváženo extrémně fresh setem Yungbluda nebo českou rapovou kometou 58G. Tak se pojď dojmout a objevit hromadný mix pocitů, kdy strašně nechceš, ať tohle skončí, ale tvoje tělo už extrémně prosí o pořádnou sprchu a měkkou tichou postýlku.

LIVE: Rock for People, den čtvrtý: šíleně dobrej Yungblud, grandiózní finále s Pendulum a dojení posledních sil LIVE: Rock for People, den čtvrtý: šíleně dobrej Yungblud, grandiózní finále s Pendulum a dojení posledních sil

Rock for People 
Hradec Králové, Park 360
15. 6. 2024

Čtvrtý den nás sluníčko vytáhlo ze stanů asi největším žárem a zdálo se, že Petr v Hradci nebude jediný Spálený, haha. Před AZ-kvízem s legendárním Alešem Zbořilem jsme tedy (kvůli počtu lidí kolem stanu a nutnosti zůstat na sluníčku) byli nuceni dát přednost lokálním „skoro ikonám“ Glad For Today, kteří rozjeli zábavu na E2 Stage. I přes to, že byl frontman Kašpi evidentně znaven předchozími dny stejně jako my, společně s kapelou všem zpříjemnil žhavé poledne.

Modlitby všech slunce-přecitlivělých albínů včetně mě byly vyslyšeny, a tak po 13. hodině můžeme zapíchnout kohoutí dráp do huby a usednout pod největší stage, kde (pod konečně zataženou oblohou) rozjíždějí rozcvičku legendární Visáči. Punková legenda válcovala všechny přeživší jako Zetor, a i když nenabídla nic neznámého, set bavil.

Rock for People je za námi. Yungblud daroval kytaru fanouškovi, Palaye Royale se plavili na člunu a skvělí byli i The Darkness

Novou tvorbu si pak přebíháme poslechnout zpět do stanu, kde už pár minut hrají ostravští alternativní The Truth Is Out There. Ti nám k pozdnímu obědu servírují primárně novou tvorbu, než set zakončí starými peckami. Bohužel moje uši asi ještě spí a Hanziho zpěv mi přijde až moc hlasitý, takže ve finále asi trochu zklamčo.

Čas na obědovou pauzu a nastupuje strašák všech gastro pracovníků na festivalu, Petr Spálený (ne, neodpustim si tyhle dad jokes). Vystoupení starých hudebních legend je každoroční krásná iniciativa Rokáče, kdy doplní dav mladých návštěvníků babičkami a dědečky, které sveze z Hradce speciálním autobusem. 

Kromě staroušků dorazilo i 30 dětí s Josefínou a jiné pecky, jen pro nás trochu překvapivě zůstal prostor pod pódiem dost prázdný. Na druhou stranu se starouškové poblíž pitu nemuseli bát o své titanové kyčle. Na závěr jsme si dali legendární „Až mě andělé“, při které bylo těžké udržet slzy, ať už k téhle hudbě máš nebo nemáš vztah. Na konec nás ještě roztančila spolu s Petrem jeho žena Miluška Voborníková a flák Plakalo bejby. Pak už přišel jen nekončící potlesk na závěr a další rychlý přesun.

Palaye Royale nastoupili na „fat lady stage“ jako největší „secret show“ festivalu, a nahradili tak paní Zdenu, která byla v programu, ale bohužel je nejspíš stále kořenovým vězněm. Palaye nabídli příjemnou odpolední kytarovku, zpěvák si zaplaval ve člunu a masivní český fanklub vypadal nadmíru spoko.

Před odpoledním nutným odpočinkem (ty 4 dny jsou prostě fakt hell) se ještě zastavujeme na Evropa 2 stage, nakouknout na maskované Blackgold. Oceňujeme bohatou komunikaci a hajpování publika, které si show užívá, nám ale po chvilce začnou songy dost splývat a působit trochu podobně a neoriginálně.

ONLINE: Rock for People jde do finále. V sobotu přiveze Yungbluda, Pendulum, Skyline i speciální překvapení v podobě Palaye Royale

Taková ta show, které nejde nicmoc vytknout, ale v paměti ti nezůstane. Sám jsem v tom viděl drobnou podobnost s King 810, kteří pocházejí z podobně pohnutého prostředí + masky. Jen žánr Blackgold je numetal, který však většinu přítomných bavil a nutil je vydat poslední špetky sil.

Z kempu si na dálku poslechneme Kerryho Kinga. Že nevíte, kdo to je? Možná napoví, že jde o kytaristu legendárních Slayer. Hudebně (aspoň na tu dálku) se svým sólo projektem daleko od Slayer nevzdálil a šlo o velmi slušný metalový nářez. Ale nemůžeme být všude, že…

Blíží se večer, který načneme příjemným indie od amerických iDKHOW, celým originálním názvem I Don't Know How But They Found Me. Zrovna téhle letní záležitosti by paradoxně slušelo spíš to ranní sluníčko, než krátká podvečerní zima. Chlad šel i z „davu“, kterému se snad nedalo říkat dav. Trochu škoda, lidí fakt málo, přitom kapela pobavila třeba songem o tom, že Nobody Likes the Opening Band, nebo výbornou peckou Choke, s top textem.

Následuje náročný večerní trojboj, který bychom si nejradši dali komplet, bohužel však nezbývá, než přebíhat. Začínáme na Conference Stage s českou stále ještě poppunkovou novinkou, Bitter Season. Zkušení hudebníci z kapel Skywalker nebo Burning Steps nás ze začátku napínají menšími technickými problémy, které bohužel i zbytku setu něco uberou.

Takže se přesouváme na ČT Art Stage, kde začínají welští Casey. Těm věnujeme celý asi 45minutový set, protože i přes pár nedokonalostí prostě Casey pokaždé chytnou za srdíčko a dost těžko se jejich vystoupení popisuje.

No a na britských ostrovech zůstaneme i do třetice a běžíme na Soft Play (dříve známé jako Slaves). Najednou se ocitáme uprostřed gigantického circle pitu, který rozsekává celou E2 Stage a tohle provokativní duo (jo, jen dva lidi a takovej šrumec) předvádí pořádnou divočinu, kdy bubeník/zpěvák neposedí ani za bicíma.

Pauzu před naším posledním headlinerem Yungbludem trávíme pořízením posledních fotek v dechberoucím západu slunce (fakt dojemnej kýč) a objevováním posledních ještě nevyzkoušených stánků. Chválíme mimo jiné třeba zajímavé giny a likéry v kontejneru poblíž Conference Stage, nebo možnost otestovat se na HIV apod.

Nakukujeme taky ještě naposledy do E2 stanu (za ty 4 dny asi naše nejčastější stage) na jihlavskou rapovou úderku 58G. Ač jde o žánrově celkem velkou odchylku, crowd kluky přijímá celkem vřele a jde tak o další příjemné mimožánrové osvěžení a zase trochu jinej moshpit. 

Přesně ve 22:00 nastupuje headliner všech dorazivších dorostenců, YUNGBLUD. Hned ze startu dostáváme živelné intro, Dominic nás hajpuje a slibuje best fuckin' show. Ne že bych nevěřil, ale po včerejších BMTH bude mít co dělat.

Ale Yungblud svému slibu jde už od začátku výrazně naproti a dostáváme extrémně milou a příjemnou show plnou nehrané sounáležitosti s publikem. Celá ranvej tak už od začátku hromadně skanduje „I Love You, Will You Marry Me?“.

Stejně jako páteční BMTH i Yungblud zve na stage fanouška, který tentokrát dostává úkol zahrát na kytaru song fleabag. Týpek z Brna to zandal tak podezřele skvěle, až si skoro říkáme, jak moc real to bylo. Ale ve finále je nám to vlastně jedno. Vibe je víc a víc cute, týpeček na konci dostává kytaru jako dárek a nechybí pořádná objímačka.

Setlist nám pak osvěží i nová a zatím nevydaná Breakdown, u které si ještě víc uvědomíme, jak super je, že tady právě teď můžeme být a Yungblud začíná být pekelně dojatý RfP crowdem, kterej je crazy a Dominic nám tak slibuje, že bude jezdit každý rok. No, jsme zvědaví, zlobit se každopádně nebudeme.

Yungbludova hudba je možná pro mladý. To ale neznamená, že není pro starý! Tohle mělo obrovský „feel-good vibe“, kterej se strašně těžko popisuje, ale pokud jsi tomu nedal/a šanci, měl bys litovat. Tahle show stála za to a „mladokrevník“ Yungblud si svou pozici headlinera jasně obhájil.

Je skoro půlnoc a naše síly už nám dovolují opravdu poslední věc, a to legendární Pendulum. Jenomže… Jestli na Sum 41 byla YouTube Stage nacpaná, co k tomu dodat při závěrečných Pendulum? Lidi stáli až někde v půlce ranveje a koukali posledním škvírkama na divočinu, která se odehrávala vepředu. Snahu dostat se někam blíž jsme museli vzdát, nasáli jsme teda australskej vibe aspoň na dálku, užili si pár posledních dance moves a vydali se ke stanu.

Aktuálně už z pohodlí domova hodnotíme, vzpomínáme a jasně, nějaké mouchy to mělo (např. tristní nabídka vegan jídla, pár „architektonicky-plánovacích“ nesmyslů v areálu nebo trochu menší počet záchodů), ale co se týče jednotlivých vystoupení a programu, byla to neskutečná pecka a jsme zvědaví, co přinese příští ročník.

Easy shrnutí na závěr:
TOP 3 koncerty: Bring Me The Horizon, Parkway Drive, Yungblud
TOP 3 příjemná překvapení: Underoath, Counterparts, Lufťáci
TOP 3 pivovary: Sibeeria, Zichovec, Klenot

Co zlepšit do příště? Rozmanitější nabídka jídla, větší počet záchodů a myslím, že brzo se nejspíš budou muset zvětšit i prostory kolem stages, protože letos bylo opět neskutečně narváno.

Každopádně díky Rock for People, a za rok - nejspíš poosmé - ahoj!

Text: Jakub Gerlich,  foto: Lukáš Knoll
Témata: Rock for People, RFP, Yungblud, Pendulum, Casey, Kerry King, iDKHOW, Palaye Royale, Soft Play, Petr Spálený, The Truth Is Out There, Visací Zámek, Bitter Season, 58G, Blackgold

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Bratři Ebenové v lomu Velká Amerika
zavřít