Vydáno 20.08.2025 | autor: Šárka Blahoňovská
Američtí I Prevail přivezli do Prahy tvrdé riffy, silné melodie a řadu coverů. Včetně toho, který jim kdysi otevřel dveře do světa. SaSaZu se vařilo, fanoušci šíleli. A já? Od třetí písně jsem si kladla otázku, proč mě vlastně tento žánrový koktejl míjí, když má všechno, co mi normálně chutná.
LIVE: Špetku chilli, per favore. I Prevail v Praze působili jako generátor žánrových momentů
Krátce před osmou pražští Abbie Falls odpálili intro v podobě kusu legendární reportáže TV Nova o paní Zdeně – „kořenovém vězni“ nebo „bábě pod kořenem“ chcete-li. Tento miloučký český virál zná snad každý mileniál. Ostatně na festivalu Rock for People se návštěvníci už roky baví výkřikem „Zdeno, Zdeno!“, takže tímto krokem Abbie Falls jednoznačně zabodovali. Frontman Tomáš Klár rozpálil publikum už během první písně: „Praho, tohle bude dlouhý večer, dělejte! Tolik krásných lidí. Je čas se k*rva probrat, chci vidět násilí, chci vidět, že se mlátíte do hlavy!“ vyzýval přítomné líbeznými slůvky zpěvák.
Hentai Corporation provokovali na Brutal Assault s chlípným bobrem, hvězdou třetího dne byli Mayhem
V češtině sice takové pobídky znějí mnohem patetičtěji než v angličtině, ale to je prostě jazyková realita. Když přidal i perly typu „pochčijte si nohy“, tak si člověk pomyslel, zda si celkem posh prostory SaSaZu nespletl s pevností v Josefově. Abbie Falls tam před pár dny hráli, takže se pouze možná ještě neprobudili do reality a chybí jim pohádková atmosféra Brutal Assaultu. A aby toho nebylo málo, Klár nezapomněl svou skupinu představit s veškerou pompou: „My jsme kapela Chinaski!“ zvolal. Radek Škarohlíd je sice jen jeden, ale OK, beru.
Summa summarum bylo vystoupení Abbie Falls velmi příjemným zážitkem – dominovaly těžké riffy a breakdowny, brutální nasazení, drum’n’bassová vsuvka a zpěvák, který místy vypadá, že na pódiu létá. Skupinu, jež funguje od roku 2015, teprve teď čeká vydání první desky. Její největší klubový koncert na ni návštěvníky holešovického klubu určitě nalákal, neb měl vlastně všechno, co měl mít.
Ani headlineři I Prevail nenechali nic náhodě a svou show spustili podle plánu, tedy krátce před devátou. Jejich setlist byl sestavený tak, aby pokryl průřez tvorbou skupiny. Hned v úvodu zazněly vypalovačky Bow Down a Body Bag z alba TRAUMA (2019), následované Self-Destruction a There’s Fear in Letting Go z aktuální desky True Power (2022). Z připravované desky Violent Nature, která vyjde už v září, zazněla i novinka Rain – vítaná ochutnávka s trošku klišoidním textem (So let it rain down, wash over me / Come set me free from this misery). Škoda, že tito na Grammy nominovaní Američané nezahráli i mého osobního favorita, singl Annihilate Me, ale to už je věc preferencí.
Zemětřesení v Praze. I Prevail rozmetali SaSaZu
Nejen dramaturgicky, ale i zvukově pak koncert působil jako průlet vším, co moderní rock, nu-metal a metalcore posledních dvaceti let nabídly. Chvílemi to byli Limp Bizkit, jindy Slipknot, pak zase pozdější Asking Alexandria. Když k tomu I Prevail přímíchali cover Blank Space od Taylor Swift, nešlo se zase vyhnout srovnání s Our Last Night, kteří na podzim v SaSaZu sypali jednu předělávku za druhou. Ještě že I Prevail přidali do Blank Space nový breakdown, kvůli němuž dokonce píseň v půlce přerušili, aby jej mohli uvést. Slavnostně ho přitom věnovali sobě samotným.
Sebeláska jako prvek show? Proč ne. Zazněly i předělávky jiných interpretů. My Own Summer (Shove It) od Deftones, Them Bones od Alice in Chains a Chop Suey! od System of a Down. Kapele tyto hity sedly a chlapci i děvčata byli nadšení. Ale co z toho byli opravdoví I Prevail? Třeba jejich vlastní Choke zněla spíš jako průměrný nu-metal… I tak se tato americká formace dočkala hromadného skandování „I Prevail! I Prevail“, v kotli někdo dokonce seděl jinému na ramenou – důkaz, že fanoušci si show užívali naplno. Zpěvák uznale poděkoval všem v této „horké, upocené místnosti“ za to, že si v pracovní den udělali na kapelu čas.
Zlom večera přišel až s Hurricane. Kapela, jež je po nedávném odchodu vokalisty Briana Burkheisera chudší o jednoho člena, ji věnovala svému zesnulému manažerovi Daveovi Shapirovi. Ten zemřel letos v květnu při pádu malého letadla v San Diegu. Shapiro, zakladatel agentury Sound Talent Group a někdejší bubeník The Devil Wears Prada, patřil k nejvlivnějším lidem alternativní scény. Právě on stál u zrodu I Prevail. Frontman Eric měl při vzpomínce na něj slzy v očích, a poprvé za celý večer se zdálo, že show má skutečnou hloubku a autenticitu. Na závěr zazněla rychlá a ostrá Gasoline následovaná bleskovým rozloučením a odchodu kapely z pódia.
Publikum šlo domů spokojené, unavené a propocené. Jenže mě osobně od třetí písně v hlavě zněly otázky: Co tomu chybí? Co mi tu uniká? Však show jela na plné obrátky a publikum kapele viselo na rtech. Ale přišla jsem na to. Na mě to celé působilo jako generátor žánrových momentů, který vás baví jen občas. Viděla jsem dobře zvládnutý showcase klišé moderní tvrdé hudby, kam se nacpalo všechno, co už fungovalo jinde. Já ale čekala, že přijde i nějaká ta jiskra. Nepřišla. Zůstala někde mimo pódium či se ztratila během mrknutí oka v kaleidoskopu cizích tváří. O to víc jsem ale zvědavá na nové album. Třeba právě to bude tím kořením, které všechny ty ingredience společně povznese na novou úroveň. Ono by to totiž zoufale potřebovalo aspoň špetku toho chilli.
Text: Šárka Blahoňovská, foto: Tomáš Feix
Témata: I Prevail, Eric Vanlerbleghe, Steve Menoian, Dylan Bowman, Gabe Helguera, Jon Eberhard, Abbie Falls, SaSaZu
0,00
čtenáři
hlasuj
