Vydáno 07.03.2016 | autor: Alena Bílková
Alternativně rocková mladá senzace "Made In California" The Neighbourhood na svých cestách po světě poprvé navštívila Česko. Zavděčit se našincům není ale leckdy legrace.
THE NEIGHBOURHOOD
LUCERNA MUSIC BAR
5. 3. 2016
Takhle hektický teen nálet Lucerna Music Bar zažil naposledy před koncertem krajanů Twenty One Pilots. Nekonečná fronta, nažhavení mladí fanoušci s ostrými lokty, mnohahodinové čekání na americký mladý objev s dvěma deskami protáčenými v rádiích…
The Neighbourhood v Praze vyhráli souboj se zvukem a fanoušci je hltali
Ke klukům vystajlovaným jako NBHD bývají většinou recenzenti skeptičtí. Mají právem obavy, jestli je precizně dotažená image a popový zvuk kapely z jejich vlastní hlavy, nebo jsou jen nějakou dobře vyprodukovanou postavičkou. O to větší překvapení je, že si The Neighbourhood pražským koncertem získali právě profíky z branže, zatímco jejich vlastní fanoušci je tak nějak nepochopili.
Tušíme, že koncert The Neighbourhood byl pro ně v mnoha případech jejich prvním koncertním zážitkem v životě. Na sociálních sítích se tak předhánějí v nadávkách na údajně zpackaný zvuk klubu a najdou se dokonce tací, kteří si berou do úst zdravotní kondici zpěváka Jesseho.
Část redakce iREPORTu (včetně autorky textu) se s kapelou měla možnost setkat před koncertem ve věci rozhovoru a věřte, že Jesse to má v hlavě i těle naprosto v pořádku. I přes jeho extravagantní styl netrpí hvězdnými manýry, naopak krom vlastního charisma kouzlí i smyslem pro humor.
Na jevišti předvedl naprosto neočekávaný výkon. Nepopíráme, že se s technikou ze začátku pral, zato jeho koordinace trhavých tanečních pohybů neměla chybu. V bílých polobotkách swingoval jako Michael Jackson, tělesnou tenzi nepolevil ani na vteřinu a s rotací stojanu od mikrofonu si pohrával, jako by měl přesně vypočítané, kolik milisekund zbývá, než díky těžkému náklonu mikrofon upadne.
I přesto, že jsou NBHD kapelou, kteoru nutno fotit i vnímat černobíle, jejich jednoduché vzezření "Black And White" nebylo. Kytarista Zachary dokonce vypadal, jako by si odskočil z videoklipu Tame Impala.
Místo občas ospalého dojmu, který vyvolává především druhá deska kapely, nabídla skupina hutný zvuk, který nepřerušovali komunikací s publikem, ale naopak alternativními vyhrávkami. Dokázali tak, že nemají zapotřebí jít lidem na ruku, ale že jsou muzikanti, co si umí hrát i pro samotnou radost ze hry, tedy pro sebe.
Jesse dychtivým slečnám nastavoval ruce k políbení jako dámička a ječáky holek rvaly při suveréním odchodu kapely z pódia uši. Kluci se prostě bez rozloučení vypařili během poslední písničky bez ochoty se nechat vystleskat. A komu se to nelíbí, "fuck you anyway" a vztyčený prostředníček k tomu. The Neighbourhood se tak předvedli jako kapela, která má velké ambice si získat davy pouze svou nesmlouvavou energií a hudbou.
A co se zvuku týče? Ten nebyl o nic slabší než na jiných koncertech v LMB. Samozřejmě kvalita zvuku záleží na tom, v jaké části Lucerny zrovna stojíte, do propastných hodnot se ten večer ale zvuk nedostal.
Ne, Neighbourhood v Praze nezklamali. Zklamala spíš duševní malost některých návštěvníků koncertu.
foto: Alena Bílková, foto: Marek Holoubek
4,00
čtenáři
hlasuj