LIVE: Youth Lagoon odrážel volnost, mládí i sebedestrukci

YOUTH LAGOON
MEETFACTORY, PRAHA
22. 2. 2016

V tričku prog-rockové skupiny Yes se Trevor prochází po sále MeetFactory a chvilku poslouchá své kolegy The Mild High Club, kteří se v kompozicích mohou k sedmdesátkové legendě chvílemi přibližovat. Jen je všechno daleko pomalejší, zastřené, zkouřeně snové. Zpočátku až moc a namísto pocitu nutně sledovat dění na pódiu působí hudba jako kulisa k dialogu na baru. S druhou polovinou se vše lepší, to se ale zpěvák a skladatel Youth Lagoon vrací do šatny.

Youth Lagoon poprvé v Praze předvedli hypnotickou show

Na pódium přichází minutu po desáté, tentokrát ve vzorovaném černobílém roláku, kdy vypadá lehce strojeně, ale k image hudby se to hodí. Stejně jako jeho výbušné stavy střídající něžné polohy za klávesami. Trilogie sestavená z nahrávek The Year Of Hibernation / Wondrous Bughouse / Savage Hills Ballroom poskytuje dostatek materiálu k vyprávění. Příběh má spoustu vzestupů i pádů, odboček i přímých linek, které jsou nejlépe čitelné asi na poslední desce z loňského roku. K ní také Trevor odkazuje nejčastěji.

Celá show je podaná zcela civilně, nechybí jí ale vnitří energie a emoce, které se nebojí dát zpěvák najevo. Zatímco zbytek doprovodné kapely odehrává své party, šestadvacetiletý kudrnáč pobíhá mezi nástroji a zběsile máchá rukama. Jednou se pouze pravidelně přikrčuje do rytmu, podruhé imituje hru na bicí. Jelikož je ale živá intepretace silnější a syrovější než studiová podoba, cítí to podobně i publikum a po zklidnění dává vystupujícím najevo svůj souhlas.

V písních se mísí pocity beznaděje s lyrikou smíření. Když v Rotten Human vypráví Trevor o odevzdanosti naší společnosti a v refrénu se realitě brání, do živého projevu dokáže propašovat ještě více odmítavý postoj, který v sobě na druhou stranu nese určitou bezmoc. Svět není růžový a nemusí být čistě černobílý. Právě rozmanitost, kterou disponuje, dokáže do své hudby Youth Lagoon skvěle reflektovat.

Na někoho je možná výpověď příliš bolestná, jiní ale ve zranění nachází útěchu. Pódiová prezentace se často od originálu liší, ale díky živému obrazu vás dokáže píseň July vtáhnout do podmořského světa, z něhož se v Officer Telephone vynoříte v chrámu, aby vás opětovně chvalozpěv srazil na kolena skladbou Kerry inspirovanou Powersovým drogově závislým strýcem.

Hudba Youth Lagoon není asi ničím zvláštní. Je z ní ale cítit neskutečná opravdovost. Když v jedné ze závěrečných skladeb Powers deklaruje "You will never die" a prstem míří na vás, v ten moment mu to věříte. Cítíte naději. Tohle byla krásná smuteční slavnost. Žádný oxymorón. Pravda. Život.

text: Ondřej Bambas, foto: Lucie Levá