Vydáno před 30 minutami | autor: iREPORT
V létě 2001 museli čeští fanoušci U2 za kapelou vyrazit do zahraničí. Jednou z nejbližších možností byla Vídeň, kde irská čtveřice odehrála dva koncerty v rámci turné k albu All That You Can't Leave Behind. Místo obřích konstrukcí a okázalé produkce, které si sestava připravila na předešlém PopMart Tour, nabídli U2 těsnější kontakt s publikem, kdy Bono neváhal a několikrát se vydal mezi fanoušky. Přečtěte si dobovou reportáž.
RETRO 2000 | U2 proměnili Vídeň v jeden velký sbor. Patnáct tisíc fanoušků zpívalo každý hit
Po čtyřech letech se fanoušci jedinečných U2 opět dočkali. Bohužel ale kapela při plánování Elevation Tour z různých důvodů zcela opominula většinu zemí východní a střední Evropy, takže její příznivci museli své idoly následovat do rakouské metropole. Vídeňským vystoupením tak pokračovalo turné, které začalo v březnu roku 2001 v Miami na Floridě.
Před halou proto byla slyšet nejen němčina, ale také většina evropských jazyků. V 18:30 se brány otevřely a během necelé půlhodinky byla zcela vyprodaná hala naplněna k prasknutí. A patnáct tisíc lidí nedočkavě vzhlíželo k pódiu ve tvaru srdce, které nechybělo ani na posledním turné skupiny.
Předkapelu Kelis společně s jejich černošskou zpěvačkou přivítal nadšeně snad jen dav šťastlivců, kteří se dostali do srdce. Většina ale s napětím očekávala vystoupení irské čtyřky ve složení Paul Hewson (Bono Vox), Dave Evans (The Edge), Larry Mullen a Adam Clayton.
V devět hodin, po půlhodině technických příprav a řevu fanoušků, se hala rozzářila a do světel reflektorů vstoupili tolik očekávaní U2. První skladba Elevation zákonitě zcela zanikla v nadšeném jásotu fanoušků. Bono zahájil koncert symbolickým pokleknutím a pozdravem Vídni, aby v následujících minutách rozhýbal publikum písní Beautiful Day. Přestože Bono prohlásil: „Take it easy.“ I tato píseň z aktuálního alba All That You Can't Leave Behind byla přehlušena křikem publika, které v těchto okamžicích doslova vřelo. Díky tomu však úlevně zanikly i technické nedostatky v ozvučení, které setrvaly po první tři písně.
Při třetí písni se Bono vydal přímo po srdci k jeho cípu, kam ho následoval i The Edge. Před zraky ječících a plačících fanoušků za zvuků Until The End Of The World předvedli býčí zápas, tolik podobný tomu z turné Popmart. Na konci výtečné show ležel Bono na zemi u Edgových nohou a mikrofonem tlumil jeho kytaru. To vše přenášely kamery na čtyři velké obrazovky zavěšené nad pódiem. Následoval polibek a oba aktéři se vrátili zpět na hlavní pódium, aby dali odpočinout sobě i publiku překypujícímu emocemi při písni New Years Day, doprovázenou Adamem na basu a Edgem na klávesy.
Zároveň s prvními tóny skladby Kite opět promlouvá Bono k zšeřelému sálu. „Toto je krásná píseň,“ říká, „a je o těch nejhorších okolnostech. Je to píseň o opouštění někoho, koho nechcete opustit, někoho, koho milujete, toto je Kite..." Pak ještě dodal, že by ji rád věnoval malému chlapci z publika.
Připomínka předposledního alba Pop, skladba Gone uchvátila sál znamenitou souhrou obou kytar doprovázených Adamovou basou. Po ní se vysunula dvě plátna a hala se proměnila v New York, v němž Bono pomocí stínohry personifikoval Sochu svobody. Poté vzal Edge do ruky akustickou kytaru a ozvala se notoricky známá I Will Follow. A celá hala zpívala a mávala rukama až do posledního dechu. Ale U2 nenechali publikum vychladnout ani na minutu a pomalu rozjížděli protestsong Sunday Bloody Sunday. Larryho bubnování, Edgova kytara a Bonova vážná tvář si podmanily každého. Nikdo téměř ani nevnímal nesnesitelné horko a nedýchatelný vzduch.
RECENZE: U2 agitují, ale nedaří se jim chytit za srdce
A od alba War zpět k aktuálnímu All That You Can't Leave Behind. Po hitu Stuck In The Moment You Can't Get Out Of následoval In A Little While, a Bono s Edgem se opět vydali na cestu po srdci. V úvodu Bono píseň věnoval příteli Joey Ramoneovi, který ji prý poslouchal v době, kdy umíral. Akustická verze Stay skončila stylově. „Miami, New Orleans, London, Belfast and Wien, too!“ Hala zmodrala světly barevných reflektorů a navázala procítěná Bad.
Při krátké pauze kapela na okamžik opustila scénu a začal úvod k Bullet The Sky, písni namířené proti americkým zákonům, benevolentním k držení střelné zbraně. Na obrazovkách se objevily děti se zbraněmi v rukou, záběry mrtvých a zraněných a do napjaté atmosféry v sále vstoupil Bono s reflektorem v ruce. V průběhu drsné písně vrhal kužel ostrého světla do publika, zatímco za zády mu probíhaly otřesné záběry. Po skončení Bonova dramatického zpěvu se najednou v hale rozzářilo nebe. Bono se opět přemístil do srdce a vytáhl nahoru jednu z fanynek, jíž pak věnoval tanec a procítěné With Or Without You. Nasledující One uvedl poděkováním publiku a také všem, kteří přijeli do Janova upozornit na světové problémy. No prostě Bono.
Pouze kytary a procítěný hlas zazněly halou ozářenou světlem zapalovačů při Wake Up Dead Man, jednou z písní, která překvapila většinu fanoušků. Zpět k politice a hala se rozvlnila při závěrečné Walk On. Na všechny čtyři stěny byly promítány nápisy „Leave it behind, walk on, be strong“. Na závěr se objevil kufřík se srdcem, jeden ze znaků tohoto turné. Vystoupení bylo u konce. Čtyřka z Dublinu vypadala stejně dojatě jako její fanoušci. Ti za zvuků tentokrát reprodukovaných U2 pomalu opouštěli halu.
Na Elevation Tour se U2 chtějí více přiblížit klubové atmosféře, chtějí, aby koncerty były méně na efekt (na rozdíl od minulého Popmart turné), ale aby o to víc hudbou zapůsobily na fanoušky A to se jim ve Vídni rozhodně povedlo.
I když na škodu byly samozřejmě zvukové problémy a také Bonovy potíže s hlasivkami byly chvílemi snadno odhalitelné. Ovšem silné písně a zjevné nasazení celé čtyřky dokonale tyto vady na kráse vymazaly.
Setlist: Elevation, Beautiful Day, Until The End Of The World, New Years Day, Kite, Gone, New York, I Will Follow, Sunday Bloody Sunday, Stuck In A Moment You Can't Get Out Of, In A Little While, Stay, Ban, Where The Streets Have No Name, Mysterious Ways, Bullet the Blue Sky, With Or Without You, One, Wake Up Dead Man, Walk On
Text původně vyšel v časopisu Report č. 9/2001.
Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.
Text: Jana Suchalková, foto: Tomáš Martinek
Témata: U2, Paul Hewson, Bono Vox, Dave Evans, The Edge, Larry Mullen, Adam Clayton, Elevation Tour, retro
0,00
čtenáři
hlasuj
