Deník neúspěšného hudebníka (4.): Zkusím si Open Mic

Sice jsem se při svém posledním buskování ujistil, že má cesta ke hvězdám je nezvratná, ale musel jsem pro tuhle činnost doladit krom svojí kytary ještě pár věcí. Rozhodl jsem se, že teď zkusím něco jiného: Open Mic. Shodou okolností se jeden zrovna konal na Avoidu.

Deník neúspěšného hudebníka (3.): Jdeme buskovat…

Máma neprudila, do toho jsem dvakrát potkal svojí krásnou sousedku. Sice dělala, že mě nevidí, když jsem jí mával, ale co… Třeba Kurt Cobain taky nebyl za mlada žádnej fešák, někde jsem dokonce slyšel, že měl svůj první sex s prostitutkou… Teda… jako nic proti. To mě vlastně taky může furt potkat. To mi máma taky vyčítá: že jsem ještě nikdy neměl holku. No jo, každej není Lemmy Kilmister.

Zpátky k Avoidu… Přišel jsem tam nepřihlášenej. Měla být možnost přihlásit se až na místě. Nejdřív jsem poslouchal ostatní interprety: nic moc, až na jednoho, možná dva lidi. V tu chvíli mi ale taky došlo, že s sebou nemám kytaru. Bylo mi nějak blbý si od někoho z ostatních půjčovat a došlo mi, že vlastně úplně nevím, co tam před lidma budu dělat.

Deník neúspěšného hudebníka (2.): Fandova vztahová poradna

Najednou mě napadlo řešení obou problému: jasně, karaoke!

Vzpomněl jsem si na jeden lyžákovej mejdan z devátý třídy, kde jsem všechny rozparádil svojí show. Karaoke vystoupením, při kterém jsem zpíval na Paranoid od Black Sabbath slova říkanky Polámal se mraveneček.

Rozhodl jsem se vsadit na tohle číslo i teď.

Domluvil jsem se s pořadateli, a když se ozvalo: "další odvážlivec z publika", nastoupil jsem před lidi. Někdo se začal smát.

Deník neúspěšného hudebníka (1.): Festivalová sezóna v plném proudu

"Ty vole, von má crocsy!" zaslechl jsem, ale nerozhodilo mě to.

Muzika z repráků spustila a já po prvních taktech nastoupil svým ječákem, Všichni naráz dostali záchvat smíchu, jedna slečna si dokonce vyprskla víno na šaty.  Sázel jsem to tam dál. Lidi si to evidentně užívali. Komplikace nastala u slov, kde je v originále "Can you help me?", což jsem kreativně nahradil za "Pomozte muu!". Během instrumentálních pasáží jsem mával hlavou tak, že by se za to nemusel stydět ani sám Ozzy.

O dva dny později jsem v obchodě potkal pořadatele. Náhoda? Nemyslím si. Hned na mě totiž s úsměvem mával.

"To vystoupení bylo fakt zážitek, který má svoje důsledky."

"Vážně?"

"Jo, tu krev z uší jsem dostával ještě včera."

Poděkoval jsem mu za poklonu a pyšně odkráčel k pokladně. Za tohle Punkýš závistí pukne. Krev v uších totiž určitě nezažívali ani fanoušci Plastiků…

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, karaoke