RETRO 2000 | Gary Whelan (Happy Mondays): Na Kampě je nejlepší rybí restaurace, ve které jsem kdy večeřel

Pořád bydlíš v Manchesteru, na rozdíl od spousty dalších muzikantů, co odtamtud pocházejí. Jak se ti tam žije?
Je to mnohem klidnější než dřív. Jsem už starší a mám rodinu, takže si už tak neužívám zdejšího nočního života, ale zase jsem na místech, kde jsem vyrostl a kde to mám rád. A odkud že jsi ty, z Prahy?

Jojo.
No tam jsem se tuhle skvěle najedl.

Cože? Praha nemá zrovna reputaci kulinářské velmoci, a notabene jestli hodně cestuješ…
Ale je to tak, rybí restaurace Na Kampě je tou nejlepší, ve které jsem v životě večeřel!

A zase se točí

No to bych tedy nečekala. A co dělá kapela? Pořád jen koncerty k desce Unkle Dysfunctional?
Kdepak, už jsme zas ve studiu a pracujeme na demoverzích nových písniček. Teprve uvidíme, jak se to všechno vyvine, pokud to bude šlapat, vydáme příští rok další desku, pokud ne, dáme si načas.

Ne každému se povede tak úspěšný reunion jako vám.
Je fakt, že to klaplo dobře – ale fakt je, že jsme se nikdy oficiálně nerozpadli a tím pádem jsem se Shaunem v kapele už skoro čtvrt století. Koncerty nás dost baví a z nějakého důvodu je Uncle Dysfunktional nesmírně úspěšná v Jižní Americe, takže jsme v pohodě.

Fotbal versus rock

Když jste založili Mondays, byls benjamínek.
Bylo mi patnáct, když jsme v roce 1982 se Shaunem dávali Mondays dohromady. Když jsme jeli naše první turné coby předkapela New Order, chodil jsem ještě do školy, hehe. Měl jsem tehdy úplně jiné plány, měl jsem se stát profesionálním fotbalistou, ale pak do toho přišla kapela…

Nebyli vaši naštvaní?
Ne, v tomhle jsem měl štěstí. Moje máma se od tehdejší doby do dneška každý týden schází s mámou Shauna Rydera.

Ááá, a co tak dělají? Hrají bingo?
Ne, pijou alkohol a klábosej spolu! Tohle dělaj jeden den v týdnu, každej týden. A jinej den v týdnu, taky pravidelně, spolu choděj na tai či. Spousta lidí se za svoje rodiče stydí, ale my fakt nemusíme, jsou cool.

Oakenfoldovy desky

Vaši slavnou desku Pills'n'Thrills and Bellyaches produkoval Paul Oakenfold - mnoho let před tím, než se stal hvězdou DJ scény. Jak na to vzpomínáte?
Bylo to zajímavý – měl kolegu, Steva Osborna, a ten to v podstatě produkoval, staral se o zvuk atakdále. Oakenfolda pozvali coby jakéhosi „mistra vkusu“ – před zahájením nahrávání se třeba zavřel se mnou a s mámy bubny do místnosit a pouštěl mi spoustu funkových a soulových desek a nutil mě, abych si je taky koupil. „Musíš je dostat do své duše,“ tvrdil mi. Takže celá jeho role producenta spočívala v tom, že se scházel s jednotlivými členy kapely a pouštěl jim svoji sbírku desek. A dopadlo to výtečně.

Chodíte vůbec ještě do klubů?
Já teda ne, pokud tam nejsem jako DJ – a to tam vletím na poslední chvíli a jakmile dohraju, peláším okamžitě pryč.

Špatná pověst

Lituješ někdy toho, že ses nestal radši sportovcem?
Každej den! Ale kdybych se vykašlal na muziku a hrál fotbal, litoval bych zase toho, že nejsem v kapele… A jako hudebník bych se beztak asi nedostal až na samotnej vrchol. Myslím, že Manchester United by mě nechtěli.

Happy Mondays prosluli šílenými pařbami.
Já jsem ve srovnání s ostatníma ten nejrozumnější… Nikdy jsem ani moc nekouřil a tak. Ale se Shaunem vycházím skvěle, není to tak zběsilý. Ovšem ta pověst, co nás předchází, je šílená – lidi říkaj „viděl jsem včera Shauna Rydera a Gaze z Mondays a byli úplně našrot,“ a my přitom byli úplně střízliví! Já teď skoro nepiju a Shaun se občas trochu napije, ale to je tak všechno. Všichni si myslí, že vedeme naprosto šílený život, ale tak už to dlouho není, už na to nemáme věk. Něco ti povím – ve skutečnosti jsou nejbláznivější ty zdánlivě slušný kapely! (smích)

Text původně vyšel v časopise Report č. 7-8/2008.

Text: Jana Kománková, foto: archiv Rock Report
Témata: Gary Whelan, Happy Mondays, rozhovor