Hana Hegerová - První dáma českého šansonu předvedla své umění i v pařížské Olympii

Hana Hegerová, jejímž písním o životě, láskách, zklamáních i nadějích tleskali i v pařížské Olympii, Kolíně nad Rýnem nebo v Mnichově, vždy zlehčovala debaty o úmrtí. Například křtu koncertního alba s názvem Recital '70 live v roce 2015 v pražském Divadle Na zábradlí se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nezúčastnila, ale účastníkům zaslala emotivní zvukový pozdrav, ve kterém se obrátila na textaře Michala Horáčka.

Hana Hegerová slaví 85. narozeniny: Pět důvodů její nenahraditelnosti

"Až vyletím komínem, nemohl byste mě připojit k tomu večeru, co budete dělat pro Petra Hapku? Moc by nám to tam slušelo." O čtyři roky později v rozhovoru pro časopis Vlasta zase prohlásila, že by chtěla, aby její popel vysypali do Dunaje. Blízcí "první dámy českého šansonu", která zemřela 23. března ve věku 89 let v Nemocnici Na Homolce, se nakonec se zpěvačkou proslavenou zejména charakteristicky interpretovanými šansony rozloučili v nejužším rodinném kruhu.

Umělkyně chrlící emoce vodním dělem

Poblíž bydliště zpěvačka a herečky, kterou klavírista Petr Malásek označil za umělkyni "chrlící emoce vodním dělem", na Staroměstském náměstí v Praze hned druhý den po jejím skonu vzniklo malé improvizované pietní místo s několika svíčkami.

"Byla naprosto jiná než její kolegyně, do svých šansonů vždycky dala i krůpěj tragiky, tím se odpíchla od všeho ostatního," řekl Suchý a vzpomínal na první setkání s Hegerovou v roce 1964. "Vzalo nám to dech, protože jsme najednou věděli, že tam máme velikou osobnost," uvedl divadelník k umělkyni, o které jeho kolega Jiří Šlitr prohlásil, že je "tak zvláštní, až je krásná".

Jako na velkou kamarádku a skvělou zpěvačku a herečku bude na Hegerovou vzpomínat zpěvák Václav Neckář. "Poprvé jsme spolu zpívali v roce 1968 v Cannes na koncertě československé delegace na festivalu Midem a mockrát jsem byl na jejím koncertě v Divadle Na zábradlí. Měli jsme se moc rádi, Hanka se mnou vystoupila v Lucerně v roce 1986 na mém 5000. koncertu, zpívali jsme Levandulovou. Setkal jsem se s ní ve špitále Na Homolce před pár lety. Tehdy jsme se objali naposledy," řekl ČTK Neckář.

Hudební publicista Jiří Černý poznamenal, že s žádným českým interpretem nestrávil tolik času debatami jako s Hegerovou. "Přestože byla o pět let starší, tak jsme si velice rozuměli. Ona chtěla, abychom spolu dělali desku, k tomu jsme se nikdy nedostali, nakonec ji natočila s Michalem Horáčkem a Petrem Hapkou. Ale těch večerů, které jsme spolu proseděli u rádia při poslechu francouzských šansonů i s jinou muzikou, bylo mnoho," uvedl.

RECENZE: Šarmantní, dramatická i šibalská Hana Hegerová - zloděj čas je na její písně krátký

Petr Malásek v roli kapelníka doprovodné skupiny strávil s Hegerovou celkem 24 let. "Odehráli jsme pěkných pár tisíc koncertů. Byly to nejkrásnější chvíle mého muzikantského života. Tohle jsou zprávy, u kterých člověk tuší, že někdy musejí přijít, i když doufá, že ne. Bohužel, dneska taková zpráva dorazila a je mi to strašně líto," konstatoval.
Na Hegerovou vzpomínala i slovenská ministryně kultury Natálie Milanová. "Výhodou Hany Hegerové bylo, že ať zpívala česky, slovensky, jidiš, romsky nebo i francouzsky, znělo to přirozeně jako její mateřský jazyk," napsal v nekrologu slovenský list Sme.

Lidé nezapomněli, ani když nevystupovala

Hegerová ukončila ze zdravotních důvodů uměleckou kariéru v srpnu 2011. Lidé na ni však nezapomněli. Před pěti lety ji její spolupracovník Tomáš Padevět vymyslel oslavu 85. narozenin v Divadle Viola, kam se sice nemohla dostavit, ale mnoho jejích přátel ano. "Promítali jsme fotky, hráli písničky, nepřítomný Jiří Suchý volal ze svého bytu a paní Hana byla také na telefonu. A sklidila velký aplaus, když se ozvala a řekla: Dobrý večer, já mám takový pyžamový den... Jsem moc rád za to, že ten večer vznikl. Pro mě to bylo takové symbolické poděkování za to, co paní Hana v písničkách pro nás všechny rozdala," vzpomínal ředitel Divadla Viola Robert Tamchyna.

Večeru k 85. narozeninám Hegerové se tehdy ve zcela zaplněné Viole zúčastnili její kolegové a přátelé, mezi jinými například textařka Jiřina Fikejzová, herečka Pavlína Filipovská, botanik Václav Větvička, režisér Fero Fenič nebo klavíristé Milan Dvořák a Petr Malásek. V komorní atmosféře malého divadla, v níž nechybělo dojetí a slzy na jevišti i v hledišti. Filipovská svoji bývalou kolegyni z divadla Semafor označila za "velitelku šatny". "Nepoučovala, ale hovořil z ní život," uvedla. Režisér Fenič zavzpomínal na dobu, kdy komunistický režim neumožnil Hegerové oficiálně vystupovat a ona se živila zpěvem pro hotelové prostitutky a jejich německé zákazníky.

Když se v říjnu 2019 konal ve Foru Karlín koncert k 88. narozeninám Hegerové, bylo vyprodáno. V prostorách upravených do divadelní podoby zazpívali největší hity z jejího repertoáru třeba Lucie Bílá, Hana Zagorová, Lenka Filipová, Jitka Molavcová, Ondřej Ruml, Patrik Děrgel, Zuzana Kronerová, Katarína Hasprová, Jana Hubinská nebo Jana Lieskovská. A celý večer pak zakončil společný zpěv asi největšího hitu Hany Hegerové, písně Levandulová, která vznikla, stejně jako mnoho dalších skladeb, ze spolupráce se skladatelem Petrem Hapkou a textařem Michalem Horáčkem.

Za album Potměšilý host, na kterém tento hit vyšel, dostala v roce 1992 od firmy Supraphon platinovou desku. Také další její desky jako Lásko prokletá, Ohlédnutí či Můj dík stále mají množství posluchačů. Poslední řadové album Haně Hegerové vyšlo v roce 2010 pod názvem Mlýnské kolo v srdci mém a v té době patřilo k nejprodávanějším nahrávkám na českém i slovenském trhu.

Věznice místo světové kariéry

Hegerová, vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková, se narodila 20. října 1931 v Bratislavě. Koncem 50. let zamířila z rodného Slovenska do Prahy. Po třech letech v Rokoku přišla v roce 1961 do Semaforu, kde získala roli v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů i životní lásku, režiséra Jána Roháče. Velký úspěch zaznamenala v semaforském recitálu s Miroslavem Horníčkem. Na jednom představení tak zaujala majitele pařížské Olympie Bruna Coquatrixe, že získala nabídku zpívat v tomto "chrámu šansonu".

Byla hostem Gilberta Bécauda a Juliette Greco, vycházely jí desky u firem Decca a Philips. Pak ale přišel rok 1968, sovětská okupace a Hegerová se vrátila. "Kdyby měla více štěstí a narodila se do jiné politické doby, tak by určitě udělala světovou kariéru," prohlásil publicista Jiří Černý. Místo zasloužené kariéry na Hegerovou doma čekaly zákazy a půl roku v pankrácké věznici, když jí banka omylem připsala peníze. Ona si toho nevšimla a následně ji obvinili z krádeže. Nepomohla ani intervence Karla Gotta.

V roce 1996 Hegerovou Akademie populární hudby zapsala do Síně slávy. V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy a v roce 2014 jí prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše G. Masaryka. V roce 2013 získala také insignie komandéra francouzského Řádu za zásluhy a před pěti roky jí slovenský prezident Andrej Kiska na Bratislavském hradě udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.

"Byla zvláštně nadaným člověkem, takovým tím šamanem, uměla s emocemi pracovat. Posluchačům dávala tolik citu, tak zpestřovala náš svět, že se to jen tak nevidí. Ztělesnila celý žánr a jeden celý žánr se s ní završil," vzpomínal na zpěvačku v rádiu Impuls Horáček. "Všichni nakonec umřeme, ale to, abychom neodcházeli, se povede jenom málokomu. Ona určitě mezi takové lidi patří," dodal.

Text: Roman Jireš, foto: archiv iREPORT
Témata: Hana Hegerová, Petr Malásek, Michal Horáček, Petr Hapka, Piaf z Prahy