Viktor Coj - Hrdina sovětské mládeže a kritický hlas režimu. Z undergroundu se vypracoval až na stadion

Vydáno 11.08.2018 | autor: redakce

Ruský rockový hrdina Viktor Coj unikl prokletí Klubu 27 jen o pouhé dva měsíce. Idol mládeže, který proslul politicky laděnými písněmi, byl v osmadvaceti letech na vrcholu kariéry, na koncert jeho skupiny Kino přišlo přes 60 tisíc fanoušků, v zásobě měl písně pro později velmi úspěšné Černé album. Život talentovaného hudebníka, jehož příběh od 16. srpna v kinech připomene film Léto, však předčasně ukončila dopravní nehoda. 

Viktor Coj - Hrdina sovětské mládeže a kritický hlas režimu. Z undergroundu se vypracoval až na stadion Viktor Coj - Hrdina sovětské mládeže a kritický hlas režimu. Z undergroundu se vypracoval až na stadion


Smrt si říká rock'n'roll (352.) - Viktor Coj

Své první písně začal Coj psát v sedmnácti letech. Témata nejprve nebyla nijak originální – šlo hlavně o lásku a přátelství. Je dost možné, že s tím souviselo krátké odloučení jeho rodičů, ke kterému došlo v jeho patnácti letech. Později však začal stále častěji reflektovat problémy mladistvých v Sovětském svazu. Stal se jejich hlasem, což příliš nebylo po chuti komunistickému režimu.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: PŘÍBĚHY ZESNULÝCH HVĚZD

Pro ruskou vládu byla tehdy rocková hudba nepřítelem. Ztotožňovali se s ní hlavně lidé na okraji společnosti, rebelové a odpůrci systému. Nejspíš nebyla náhoda, že Coj byl vyloučen z umělecké školy - údajně za ne příliš dobré výsledky. A právě v této době začal vystupovat pro početnější publikum na různých večírcích, kde se setkával s dalšími muzikanty a vlivnými lidmi z hudebního průmyslu. Jedním takovým byl i Boris Grebenščikov, který Cojovi značně pomohl k úspěchu. Po pár koncertech s Borisovou kapelou Akvárium se Viktor rozhodl založit si vlastní rockovou formaci Kino. Ta se díky odvaze experimentovat i originálnímu zvuku brzy dostala do povědomí ruské undergroundové scény.

PO HLAVĚ DO POLITICKÝCH TÉMAT

Coj si rozhodně nebral servítky a se svou skupinou se už na prvním albu 45 z roku 1982 pustil do různých politických témat - ať už se jednalo o poměry v Sovětském svazu nebo odkazy k válkám, například k té v v Afghánistánu, kde zemřelo mnoho sovětských občanů.

V roce 1985 nastalo v Sovětském svazu s nástupem Michaila Gorbačova výrazné politické uvolnění, což hrálo muzikantům do karet, jelikož měli možnost otevřeně projevit svůj názor. A právě to bylo pro Kino klíčové. O dva roky později vydali album Krevní skupina, které bylo jejich nejkontroverznější, avšak písně napříč ruským publikem skutečně rezonovaly. Koncert na stadionu v Lužnikách v roce 1990 navštívilo 62 tisíc fanoušků, což vyneslo Kino až na vrchol ruské rockové scény.

VLASTNÍ ZEĎ V MOSKVĚ

Viktor Robertovič Coj zemřel 15. srpna 1990 ve věku 28 let, osudným se mu stalo usnutí za volantem a následná srážka s autobusem. Před svým skonem však stihl ještě natočit vokály na novou desku Kina. Černé album se opět setkalo s ohromným úspěchem a Cojova pozice legendy ruské rockové hudby se jím jen utužila.

I dnes na něj jeho krajané vzpomínají. V centru Moskvy dokonce existuje místo, které je obdobou pražské Lennonovy zdi. Zeď v Moskvě je celá pomalovaná portréty a nápisy.

Ve filmu Léto ztvárnil Viktora Coje herec Yoo Tae. Foto: Aerofilms

Zajímavostí je, že Viktor Coj nebyl jen muzikantem. Zahrál si i ve filmech - v celovečerním dílu Jehla, ke kterému se svou kapelou napsal hudbu, nebo také ve snímku Assa. Pokud jde o současnost, Aerofilms právě uvádí do kin film Léto, který mapuje hudební scénu v Leningradu začátkem osmdesátých let s důrazem na Coje a jeho skupinu Kino

text: Lenka Matějková

Témata: Viktor Coj, Kino Léto

zavřít
[banner1]