Vladimir Vysockij - Provokatéra režimu a moskevského flamendra u nás zpopularizoval Jaromír Nohavica

Vydáno 10.11.2018 | autor: Roman Jireš

Skutečnost, že písničkář Jaromír Nohavica převzal v Moskvě Puškinovu medaili od ruského prezidenta Vladimira Putina, vyvolala mnoho negativních reakcí. V nich tak trochu zanikla skutečnost, že toto ocenění se uděluje ruským občanům i cizincům, kteří se významně zapsali v kulturní oblasti, literatuře či jiných oborech umění. Tedy v oborech, kde by se nemělo chřestit ideologickými ani jinými zbraněmi. Mezi ruské bardy, které Nohavica svými překlady pomohl zpopularizovat v České republice, patří také Vladimir Vysockij.

Vladimir Vysockij - Provokatéra režimu a moskevského flamendra u nás zpopularizoval Jaromír Nohavica Vladimir Vysockij - Provokatéra režimu a moskevského flamendra u nás zpopularizoval Jaromír Nohavica


Smrt si říká rock'n'roll (365.) - Vladimir Vysockij

Rozervaný básník a zpěvák, herec slavného moskevského divadla Na Tagance, zemřel 25. července 1980. Osobnost umělce v typickém černém roláku, který provokoval komunistický režim nejen svými písněmi, ale i okázalým životním stylem doprovázeným nadměrným pitím, v těchto dnech připomíná nejen spojitost s Nohavicou. Na právě vrcholícím festivalu Nový ruský film v Praze se k poctě zpěváka, který by se letos dožil osmdesáti let, uskutečnil umělecký večer s promítáním filmu Vysockij. Aspoň, že jsem živ z roku 2011. Verše svého otce na festivalu přednesl Nikita Vysockij, který se do tvorby unikátního filmu zapojil jako scénárista a také namluvil hlavní roli. "Vyjadřoval názory mladých i akademiků, šoférů i vězňů. Škoda, že dnes není v Rusku žádná taková osobnost," uvedl o svém otci před lety.

Viktor Coj - Hrdina sovětské mládeže a kritický hlas režimu. Z undergroundu se vypracoval až na stadion

NEJLEPŠÍ HAMLET

Vladimir Vysockij zpíval dvě desetiletí a napsal prý na tisíc písní. Spolu s Bulatem Okudžavou je nejvýraznější postavou sovětského písničkářství, které se komunistický režim snažil vytěsnit na okraj společnosti. Nahrávky i ručně přepisované texty Vysockého se však šířily jako samizdaty a skladby o válce i pijácké písničky a kritické verše byly všem důvěrně známy. Dlouhé fronty příznivců, kteří se snažili dostat na jeho emocemi nabitá vystoupení, nebraly konce. Až v období kulturního tání za prezidenta Michaila Gorbačova přestal být pronásledován. 



"Byl neuvěřitelně populární," řekl o něm spisovatel Robert Rožděstvěnskij. "Některé jeho písně byly jako herecké role... Improvizoval, mnohdy zveličoval, byl i drzý, uměl provokovat i dodávat sílu. Dělal to tak přesvědčivě a tak dobře, že si jej mnozí s jeho rolemi často pletli."

Po vzoru jiných ruských avantgardních básníků Vysockij své verše často skandoval a dotvářel svým drsným a chraptivým hlasem za úsporného doprovodu kytary. Zpívat začal už na škole. Narodil se 25. ledna 1938 v Moskvě. Poválečné období jej zastihlo v Německu, kde žil u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy se v roce 1955 rozhodl pro studia na technice, po roce se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou vystudoval. Léta 1960-1964 strávil v Divadle A. S. Puškina v Moskvě, potom se postavil na prkna divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. Jeho zdejší Hamlet byl podivným obrazem dánského prince, v roli zpíval a křičel. Podle řady odborníků však jeho adaptace patří mezi nejlepší v dějinách.

ÚCTA K BÁSNÍKŮM

Oženil se s francouzskou herečkou a komunistkou Marinou Vlady, se kterou se po roce 1969 dostal poprvé na Západ. Zemřel ve věku 42 let, na srdeční slabost a vyčerpání divokým životem. Je pochován na Vagaňkovském hřbitově v centru Moskvy. Na pohřeb mu přišly stovky studentů s magnetofony, ze kterých se ozýval jeho hlas. Událost na čas zastínila Olympijské hry v ruské metropoli.



Vdova posmrtnou masku legendárního ruského básníka před třemi lety vydražila v pařížské síni Drouot za 55 000 eur. Za 200 000 eur se prodala poslední Vysockého báseň, která byla napsaná na jízdence pařížského metra 11. června 1980. Dražbu Vlady vysvětlila změnami ve svém životě a tím, že se stěhuje z rozlehlé vily do malého bytu, a tak se musí rozloučit s částí milovaných věcí.



Kult Vysockého je na východě silný i po jeho smrti. V roce 1999 si ho Rusové dali na poštovní známku. V Novosibirsku mu postavili sochu a v Krasnodaru zřídili soukromé muzeum. Vysockij má svou ulici v řadě měst bývalého Sovětského svazu, vedle Moskvy například v Astaně, Astrachani, Doněcku, Novosibirsku, Samaře, Samarkandu, Oděse, Voroněži a Kyjevě, kde Vysockého bulvár vznikl již v roce 1987. K výročí jeho úmrtí se po celém Rusku, v některých bývalých sovětských republikách, v Evropě, Izraeli a Spojených státech konají kulturní akce věnované jeho památce.

text: Roman Jireš

Témata: Vladimir Vysockij, Jaromír Nohavica

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít