Proč všichni nenávidí Nickelback?

Vydáno 09.01.2020 | autor: Iva Hadj Moussa

Tahle kanadská kapela má spoustu příznivců, ale zároveň neuvěřitelné množství odpůrců. Stalo se takovým milým zvykem se kapele posmívat. Koneckonců na téma „Why People Hate Nickelback” vám na Googlu vyjedou téměř dva miliony odkazů. Je tento posměch oprávněný, nebo si to Nickelback nezaslouží?

Proč všichni nenávidí Nickelback? Proč všichni nenávidí Nickelback?

Všechny správné důvody

V každém případě je Nickelback poměrně úspěšná kapela, která se proslavila v roce 2001 singlem How You Remind Me, po němž následovalo album Silver Side Up. Toho se prodalo celosvětově více než padesát milionů a brzy přišla i hudební ocenění, třeba Juno Awards nebo MTV Video Music Awards. A úspěchy pokračovaly. Například pátého alba All the Right Reasons (s hity Photograph, Far Away nebo Rockstar) se na světě prodalo kolem devatenácti milionů, což z Nickelback dělá 16. kapelu v 21. století, která prodala podobné množství desek. Časopis Billboard o albu All the Right Reasons dokonce napsal, že jde o „největší rockový počin století.” Deska si může připsat ještě jeden rekord – v žebříčku Billboard ani jednou neklesla pod 30. místo po dobu 110 týdnů. Toto se povedlo už jenom Shanie Twain a jejímu albu Come on Over, které se udrželo v první třicítce neuvěřitelných 123 týdnů v kuse. Následovala další alba, klipy, úspěchy a koncerty. Kanaďané několikrát koncertovali i u nás, a to v roce 2013 a v roce 2016 v pražské O2 aréně. Koncert měl pozitivní reakce – například tento magazín ocenil energičnost kapely a skvělý zvuk.

 



Hudební zločin?

Dosud to zní jako skvělá kariéra normální rockové kapely. Proč tedy všechen ten hejt? Proč kapela dokonce přiměla jednoho Angličana, aby v roce 2014 uspořádal crowd-fundingovou kampaň, která měla zabránit muzikantům v opětovaném návratu do Británie?
Mezi nejčastější argumenty odpůrců kapely patří ten, že všechno, co dělají, je jenom průměrný, podbízivý (rock)pop. Kdybyste si měli představit opak slova „cool”, byl by to právě Nickelback (mimochodem název skupiny inspiroval baskytarista, který svého času pracoval v kavárně Starubucks a vracel zákazníkům niklák neboli „nickel back”).

 



Podle kritiků je hudba Nickelback pouze snůškou těch nejpředvídatelnějších rokenrolových klišé použitých tím nefádnějším způsobem. Tuctové balady, chabé pokusy o „nářez.” Všudypřítomná sázka na jistotu, neochota vyvíjet se, zkoušet něco nového. Hudební recenzenti se často o muzice z dílny Nickelback vyjadřují jako  „iluzi hard rocku”, píší o tom, že kapela příliš tlačí na pilu a je falešná a vykalkulovaná. Chybí jim upřímnost a autenticita. Jiní píší přímo o „hudebním zločinu.”

Hra na drsné rockery

Zpěvák Chad Kroeger navíc údajně při koncertech dává rád okázale najevo, že je skutečný drsňák. Sem tam do sebe obrátí panáka vodky a publikum obšťastňuje  průpovídkami typu „Kde se ve vašem městě mohu nejlépe vožrat?” Což působí přinejmenším trochu rozpačitě, ne-li přímo trapně.

Na druhou stranu, kapela dokáže napsat i velmi chytlavé hity. Jen málokdo z nás si nikdy nepobrukoval třeba How Remind Me nebo Photograph.

A do jakého tábora patříte vy? Myslíte si, že se výsměch vůči Nickelback přehání, nebo je zcela oprávněný?

Iva Hadj Moussa














Mohlo by Vás zajímat

zavřít