ROCKBLOG: Tonda Rauer (Harlej) vzpomíná na Vláďu Šafránka - S tím zrzavým šílencem jsem chtěl stát na pódiu

Už si nejsem jist, jestli to byl rok 1989, nebo 1990, ale vzpomínám si, že jsme se šli do KD Novodvorská, kde jsem tehdy s kapelou Brian hrál, podívat na novýho zpěváka Autogenu. Tenkrát se na pódiu zjevil mladej zrzavej šílenec a mně bylo jasný, že s tímhle člověkem chci stát na pódiu a hrát. Nějakou dobu jsme s naším bubeníkem Vláďu přesvědčovali ke spolupráci, ale bylo to tak, jak to u něj bylo. Zpíval v Autogenu, věřil tomu a tím to končilo. Když v roce 1991 odešel z Brianu zpěvák, opět jsem Vláďu přesvědčoval, aby se k nám přidal, ale stále marně.

Vláďa Šafránek - Výjimečný rockový hlas Harleje i Walda Gangu

Najednou jsme měli koncert v Lounech a neměli jsme stálýho zpěváka. Tenkrát mě sice pár lidí přesvědčovalo, abych to už nedělal, ale já šel a poslal jsem Vláďovi telegram, jestli si to nerozmyslel. A on se v den koncertu objevil v sále, že si s námi dá nějaký coververze. A najednou to na tom pódiu do sebe všechno zapadlo. Myslím, že jsme to tak cejtili všichni, protože Vláďa už u nás rovnou zůstal a já byl šťastnej, že se to stalo. Bylo to zrovna v období, kdy jsem chtěl dělat muziku i trochu jinou než metalovou a s Vláďou jsme si v tom padli do noty.

Nejdřív jsme chvilku hledali, jak na to, ale po nějaký době začalo jít všechno hrozně jednoduše. Vláďa měl obrovskej hlasovej rozsah a super schopnost vymýšlet do zákládů písniček všemožný melodie. Vznikla spousta věcí jako například Oči na dně moří, který se později objevily na desce Harleje. Všechno šlo krásně hladce. Pak se ale Brian v podstatě rozpadl a my chtěli zkusit něco pro nás ještě víc novýho. Víc melodie, víc emocí a míň rychlosti. Tak nějak vznikal Brain a CD Příliv. Pro mě určitě jedna z nejoblíbenějších desek, na kterých jsme spolu dělali a myslím, že tak to cejtil i Vláďa.

Zemřel Vláďa Šafránek. Bývalému zpěvákovi Harleje a Walda Gangu bylo 46 let

NEZŘÍZENEJ MEJDAN VE STUDIU

Dál je ten příběh už dost známej. Ta část nás, která v sobě pořád měla lásku k tvrdší muzice, vedla k tomu, že souběžně s vážnějším Brainem jsme dělali rychlejší písničky a ty dávali na stranu. Nahrávali jsme si dema, kde jsme si dělali srandu ze všeho, co nás napadlo, včetně nás samotných. Byla to zábava pro mě, Vláďu a Tomáše Miřátského, který psal texty. Pak Monitor vydal Brain a po roce přišli naši kamarádi s tím, ať pro jejich vydavatelství nahrajeme Harlej. Dali jsme Harlej dohromady s Otou, Vítkem a Danem a odjeli si udělat do Žirovnice do studia nezřízenej mejdan. Zpětně je až s podivem, že to CD vůbec vzniklo.

Ta poslední věc, která nemá text, je tam do poloviny kvůli tomu, že nebyla dodělaná, chtěli jsme prostě druhou půlkou začít další CD a přišlo nám to jako fór. Nedávali jsme si žádný omezení v tom, co na Harleji udělat, a jako důkaz toho, že si chceme dělat srandu i ze sebe, posloužil na CD Toník a Vládík. Pak přišel ten klip s úchylem v parku a Harlej začal víc fungovat a žít dál. Co moc známý není, je to, že jsme s Vláďou pořád připravovali i další desku pro Brain. Oběma nám bylo líto, že ten projekt nepokračuje, oba nás to bavilo. Dali jsme dohromady písničky tak na dvě desky, ale bohužel jsme se nikdy z časových důvodů nedostali k tomu, abychom je realizovali. Něco málo se sice dostalo na Harlej, jako třeba Sbírka, ale většina zůstala jen u nás a u pár známejch doma.

Harlej fungoval pořád líp a líp, rostl a nahrával další desky a pak jsme to najedou po deseti letech asi cejtili každej trochu jinak. Vláďa procházel dost prapodivným životním obdobím, rozbila se mezi námi komunikace a všechno to vyvrcholilo jeho odchodem z Harleje. Najednou se naše hudební cesty rozešly a jako dva správní kohouti jsme nechali rozejít i ty cesty osobní. Myslím ale, že nám bylo oběma jasný, že se zase jednou bavit začneme, že to, čím jsme v muzice spolu prošli a prožili, nemá cenu špinit dětinskou záští. Občas jsme se jako Harlej a Walda Gang potkali na nějakých akcích, ale sobě navzájem jsme se spíš vyhýbali, nebo se jen pozdravili.

PŘÁTELSTVÍ BYLO ZPÁTKY

Utekl nějakej čas, během kterýho Vláďovi bohužel diagnostikovali velmi vážnou chorobu, a mně najednou volal kamarád, že v Kainu hraje Vláďa s Modrým kohoutem, ať se tam zastavím. Přišel jsem, během koncertu mě Vláďa pozval, ať si s nimi zahraju Zemětřesení a Přirození, a když jsem najednou vedle něj stál na pódiu, cejtil jsem, že to přátelství je zase zpátky. A zároveň i ohromnou úlevu, že jsme si tu cestu k sobě nezavřeli. Bylo to, jako kdyby se nic nestalo a všechno šlo dál. Tenkrát jsme si možná začali být ještě blíž, než jsme si kdy byli, alespoň já to tak vnímám.

Párkrát jsme spolu ještě od tý doby stáli na pódiu a vždycky to pro mě bylo skvělý, ač mi bylo jasný, že Vláďu to čím dál víc vysilovalo. Když to šlo, šel do toho - a vždycky na plný pecky, jak nejvíc si mohl dovolit. Vystupoval s námi jako host na koncertě k patnáctinám Harleje, a hlavně potom na turné ke dvacetinám. Myslím, že všichni v Harleji jsme byli rádi, že jsme to Vláďovi nabídli, a těšilo nás, že do toho šel. On měl svoji fungující kariéru ve Walda Gangu, my měli svůj funkční Harlej, ale tohle turné bylo prostě moc příjemný. Všem jsme dali navíc jasný důkaz, že vztahy mezi Harlejem a Vláďou jsou v pohodě.

Celou tu dobu jsme si s Vláďou slibovali, že ještě uděláme další desku Brainu. Čas zase běžel a Vláďův stav se bohužel zhoršoval. Začátkem roku mi zavolal, že má nápad na písničku a že bychom to asi měli udělat spolu. Nahráli jsme jednu věc a přesně to zase zapadlo do sebe jak ozubený kolečka. Ta spolupráce nebyla o hledání kompromisu, ale o tom, že dohromady to prostě uděláme lepší. Asi to bylo pro nás pro oba hodně zábavný a svým způsobem důležitý. Vláďa měl spousty nápadů, takže jsme v podstatě během měsíce připravili další desku Brainu. Tentokrát už jsme byli stoprocentně rozhodnutí ji dodělat, udělat to pro sebe, stvořit něco, co nás dohromady strašně baví.

Před prázdninami jsme začali desku natáčet tak, aby Vláďa mohl kdykoliv, byť třeba po půl hodinách, písničky nazpívat. Bohužel už to zdravotní stav nedovolil... Moc mě bolí, že píšu tyhle řádky a strašně bych si přál, aby se to nikdy nestalo. Odešel mi ohromně blízkej kamarád, odešel mi člověk, se kterým jsem zažil jedny z nejlepších chvil svýho života. Odešel člověk, kterej dokázal bejt na zabití, člověk, kterej dokázal ztratit snad nejvíc mobilů na světě a v určitých chvílích dokázal bejt tak důsledně nespolehlivej, až to bylo k nevydržení.

Ale hlavně odešel člověk, kterej strašlivě miloval svoji dceru. Člověk, kterej dal spoustě lidem moc radosti, kterej musel vydávat neuvěřitelný množství energie a sebeovládání na to, aby si lidi kolem mysleli, že to s ním je vlastně skoro v pořádku. A ať si říká kdo chce co chce, podle mě odešel největší pěveckej talent a showman svojí generace v Čechách. Vláďo, děkuji ti za chvíle, který jsme vedle sebe v muzice prožili, děkuji za písničky, který jsme společně vytvořili, a smekám za nepředstavitelnou sílu, s jakou jsi bojoval o to, abys mohl lidi pořád bavit tím, co od tebe měli rádi a co jsi tak miloval i ty. A osudu díky za to, že jsem tehdy před skoro třiceti lety na tu Novodvorskou šel.

Tonda

foto: archiv iReport

Témata: Vláďa Šafránek, Tonda Rauer, Harlej, Walda Gang