Vydáno 18.03.2020 | autor: Roman Jireš
Už třinácté řadové album Harleje ukazuje zdravé sebevědomí kapely, která si letos připomíná 25 let existence. Oslavit to chtěla na výročním turné, ale i bigbít je na koronavirus krátký. Naštěstí pro své příznivce stačil Harlej vydat novinku, která navazuje na tři roky starý úspěšný počin Hodný holky zlý kluky chtěj. A tak si pěkně v karanténě můžeme poslechnout jedenáct nových skladeb.
RECENZE: Harlej nabízí tradiční bigbítovou zábavu, do které se vkradla melancholie
Skladby:
Další rána, Nejsem zklamanej, Tráva, Tančíš v dešti, Až tady jednou nebudu, A já tě nechci, Smutku dávám sbohem, Vrátím se zpátky, Promiň, Horizont, Nevěřím
11 trax / 41:53 min
Vydavatel: Warner Music
Většina písní vzešla od kapelníka Tondy Rauera a texty od navrátilce a pamětníka začátků Harleje Tomáše Miřátského. Jakousi vzpomínkou na starý Harlej je i píseň Tráva, na které Rauer spolupracoval s původním zpěvákem Vláďou Šafránkem, předčasně zesnulým před necelými dvěma lety. Její klip pak může přiblížit atmosféru neuskutečněných koncertů.
Harlej bude slavit 25 let a natáčel videoklip k novému albu
Album Smutku dávám sbohem nahrál Harlej v již několik let ustáleném složení Tomáš Hrbáček (zpěv), Tonda Rauer (kytara), Kolinss (basová kytara), Libor Fanta (bicí) a Milan Hoffmann (kytara). A od prvních skladeb Další rána a Nejsem zklamanej dává najevo, že nekráčí naproti do sebe nebo mimo realitu zahleděným intelektuálům, ale jde jí především o zábavu.
Již zmíněná pecka Tráva přináší trochu "slashovskou" kytaru, a přestože vznikla kdysi při přípravě nahrávek pro skupinu Brain, Rauer ji oprávněně označuje za "správnou vyřvávačku typickou pro Harlej". S písní Tančíš v dešti se díky textu na tuzemské rockové scéně objevuje další holka, která má špinavý záda. Když Harlej z textů vypustí vulgarismy, jako tomu je v případě skladbě Až tady jednou nebudu, jedná se o lehce humornou píseň, která by navzdory svému názvu mohla vzbuzovat optimismus z rádií.
Jedním z nejostřejších kousků alba s poměrně měkkým zvukem je skladba A já tě nechci, k jejímuž nahrávání si kapela přizvala harmonikářku Supici ze skupiny Tři sestry. Její hra a zpěv pak tuto veselou píseň hodně posouvají k soundu její domovské skupiny.
FOTOREPORT: Harlej pokořil v Pardubicích první halu
V druhé polovině alba se veselost trochu vytrácí a nahrazuje ji určitá melancholie. Je to logické, protože spíše než partou rozjívených mladíků jsou Harlej souborem rockerů, kteří umí stárnout. Svědčí o tom skladby Vrátím se zpátky a Nevěřím. V případě titulní Smutku dávám sbohem lze litovat zrušených koncertů, protože tahle halekačka se sborovým refrénem by určitě byla jejich ozdobou. Stejně jako šlapající bigbít Horizont.
Ne že by na albu Smutku dávám sbohem nebyly očekávané textové obraty a povědomá muzika, ale fanoušek téhle kapely není zvědavý na experimenty. Takže bude nejspíš spokojený, protože tohle je sakra solidní kousek v diskografi stále rozjetého Harleje.
text: Roman Jireš
Témata: Harlej, Smutku dávám sbohem
3,50
čtenáři
hlasuj