ROZHOVOR | Tonda Rauer (Harlej): Vláďa Šafránek byl neřízená střela. Dělal věci, které nikdo nečekal

S kapelou Harlej máte základnu na Smíchově. Máš rád pivo ze smíchovského pivovaru?
Mám radši tu čtvrť než to pivo. (smích) Já tedy bydlím v centru Prahy, kousek od Václaváku, ale je pravda, že na Smíchově máme naši "picí" základnu. Jinak moje oblíbené pivo je rum. (smích)

Proč tedy na Smíchově?
Vzniklo to tak, že tam bydlí náš kytarista, tak jsme tam začali jezdit a našli jsme spoustu úžasných hospůdek. Mám je všechny jmenovat? Kolik máme času?

Příběh českého hitu: Harlej - Přirození

Můžeš...
Dlouho jsme chodili poblíž Švanďáku, tam byla taková malá útulná hospůdka, kterou ovšem nedávno zavřeli. Ale teď jsme tam objevili krásný rock bar Gorila – doporučuju všem. Hraje tam tichý bigbít a krásně se tam pije.

Před nedávnem ses vrátil z Itálie, všiml jsem si nějakých tvých fotek. Byla to pouze dovolená?
Byl jsem v Pompejích, protože totálně miluju skupinu Pink Floyd a kytaristu Davida Gilmoura. Dlouho jsem měl sen se tam podívat, protože Pink Floyd tam natočili legendární dokument (1972, pozn. red.) a David Gilmour tam hrál sólový koncert (2017). Došel jsem do toho amfiteátru a chtěl se vyfotit přesně na místě, kde Gilmour stál. Až tam jsem ale zjistil, že nevím, kde bylo to pódium. Takže jsem jako idiot chodil sem a tam a kámoši mě fotili. Nakonec jsem si řekl, že když projdu středem, určitě to najdu. (smích) Takže tohle mám ze seznamu snů odškrtnuto.

Někde jsem četl, že skládáš písničky většinou na cestách a o dovolených. Znamená to, že jsou tvoje dovolené spíš pracovní?
Dlouho jsem jezdíval do Řecka s kytarou – většina písniček Harlej vznikla tam. Teď už tam jezdím s kamarády, takže neskládám, protože bych si nezapamatoval, co jsem vymyslel. (smích)

Dostáváš nápady i na jiných místech, třeba ve sprše nebo při řízení auta?
(Tonda se dlouze zamyslí.) Ty jo, já jsem kytarista, hraju na kytaru. To nemůžeš dělat ve sprše. (obří smích) Stejně tak za volantem. Ve sprše se dají dělat různé věci, ale hrát na kytaru ne. Na dovolené jsem vždycky vylezl s kytarou na balkón, nahrál si nápady a doma je dotvořil. Mám třeba složky: Lefkáda 2003, 2004, 2005... Já moc neměním místa. Sice znám i jiné ostrovy, ale nejvíc skládám na Lefkádě. Mám složku i „Kos“, ale tam se mi nelíbilo – odtud nic nehrajeme. (smích) Něco je i z Kréty.

ROZHOVOR | Harlej: Abys mohl podsouvat myšlenky, musíš to mít v hlavě srovnané. Proto je lepší, když je umění jenom zábava

Vypadá to, že Řecko je pro Harlej úrodná oblast...
Z Kréty toho moc není, protože mi tam dali ochutnat Raki (místní pálenka, pozn. red.). Jezdím do malé vesničky, kde se traduje, že rekord v pití tam držel můj kamarád. A pak nám volala známá, která tam zprostředkovává pobyty: „Neznáš nějakého Fanánka?“ A on: „Jasně.“ A ona: „No, byl tam Fanánek s nějakým magorem a překonali váš rekord!“ (smích)

S kapelou letos slavíte třicet let. Chystáte něco speciálního?
Chystáme dvě Best of alba a výroční koncerty. Jedna část už byla v březnu, na podzim bude halové turné. Doufám, že to klapne, protože naposledy jsme na pětadvacet let stihli jeden koncert – a pak přišel covid. Jestli se to letos zase pokazí, už nikdy slavit nebudeme. (smích)

Zkusíme porazit fanoušky Tří sester

Budete hrát i v O2 areně?
Budeme hrát „jen“ v O2 Universum. Ale Fanánek se pochlubil, že fanoušci Tří sester drží rekord v množství vypitého piva v O2 areně za posledních dvacet let, tak my je s našimi fanoušky zkusíme porazit. (smích)

Jezdíš na Harleyi? Nebo někdo z kapely?
Já vůbec. Spadl bych z něj hned. (smích) Jediný, kdo jezdí na motorce, je zpěvák Tomáš Hrbáček. Já seděl na motorce jen jednou – půjčil jsem si skútr na dovolené. Jenže nejel do kopce. A dopravní prostředek, který nejede do kopce, je zbytečný.

Co byl zlomový okamžik vaší kapely? Byla to písnička Toník a Vladík?
Myslím, že jo. Bylo to infantilní, postavené na našem jméně, ale chytlo se to. Klip režíroval Karel Janák v roce 1995 – tehdy ještě na škole. Řekl jsem mu, že to chci točit v parku, kde nikdo nechodí – a on přišel s Karlákem. (smích) Zbytek jsme točili na půdě našeho domu.

Vláďa Šafránek zemřel mladý. Máš nějakou veselou vzpomínku?
To bychom tu byli do rána. On byl neřízená střela. Ztrácel mobily jak na běžícím pásu a pořád měnil čísla. Když jsme ho nemohli sehnat, měli jsme číslo na taxikáře z Mostu, co za ním dojel. Jednou si ode mě půjčil telefon před koncertem – a pak ho ztratil. Prý ho nechal na stole. (smích) Bavil lidi a občas dělal věci, které nikdo nečekal.

Dlouhá léta jsi působil v kapele Alkehol. Jak to, že jsi skončil?
Harlej a Alkehol fungovaly vedle sebe, ale pak chtěl Alkehol hrát víc koncertů a naše termíny se kryly. Nakonec to bylo čím dál složitější, museli za mě shánět záskoky. Takže můj odchod byl technický – ale jsme pořád kámoši.

Máte s Alkeholem nějaké veselé zážitky?
Když jsem je slyšel poprvé, zaujala mě písnička o politicích. Líbilo se mi, že tam zpívali: „Úsměvy do kamen, úsměvy do polštářů.“ Až po letech jsem zjistil, že to je „úsměvy do kamer“. (smích)

Příběh českého hitu: Harlej - Strážní andělé

Stalo se ti, že jsi kvůli alkoholu nevěděl, jak jsi odehrál koncert?
Začátky Harleje byly fakt husté. Teď už jsme zodpovědnější. Vyloženě že bych nevěděl, jak jsem se dostal na pódium, to ne. Ale míval jsem kelímky s rumem a kolou připravené v řadě – a byly čím dál silnější. Ke konci jsem už nevěděl nic. (smích) Ale vždycky jsem se na pódium dostal.

A nejšílenější koncertní zážitek?
Letos hned ten první koncert turné. Hráli jsme v Hranicích na Moravě a mně před vystoupením úplně sekla záda. Odvezli mě na injekci do nemocnice a koncert jsem odehrál na židli. Řekl jsem fanouškům: „Tak vidíte, co se mnou udělalo třicet let s Harlejem.“ (smích)

Text: Aleš Materna, foto: Jiří Linhart, Markéta Kolínská, Patrik Splork
Témata: U Aleše na střeše, Tonda Rauer, Harlej, Alkehol, Vláďa Šafránek