Vydáno 15.08.2019 | autor: redakce
Na Atletickém stadionu Slavia, později známém jako stadion Eden, hrála Metallica několikrát. Když se psal rok 1999, nebyla zrovna na vrcholu. Však na ni přišlo údajně jen dvanáct tisíc fanoušků. To není na kapelu takového formátu mnoho - zvlášť když vezmeme v potaz, že letošní show, která proběhne 18. srpna na letišti v Letňanech, je podle pořadatelů vyprodaná. Jak koncert před dvaceti lety vypadal?
RETRO: Metallica v Praze v roce 1999 - Výbuchy, plameny a pekelné riffy
Cestou do Prahy mě pronásledovala vize poloprázdného Edenu a představa to nebyla věru příjemná. Vezmeme-li totiž v potaz zvolna ne-li upadající, tedy určitě stagnující věhlas fenoménu s názvem Metallica, pro nepravověrné metalové publikum poněkud archaický zvuk jména Mercyful Fate, v tuzemských končinách neprávem opomíjené fluidum Monster Magnet (všechny tři kapely mimochodem dorazily téměř společně z Eindhovenu, kde doslova před pár hodinami hrály na Dynamu) a absolutní neznalost tvorby australských hvězdiček Simoriah, byly mé obavy chtě nechtě oprávněné.
Metallica v sedmi etapách: Vzestupy a pády legendární kapely
Inu, tak zle nakonec nebylo. Pořadatelé uváděli dvanáct tisíc platících diváků, byť osobně bych nějakou tu tisícovku srazil. Simoriah vystoupali na pódium přibližně ve tři čtvrtě na šest, aby jediné větší překvapení uchystali na samý úvod produkce. Bubeník uhrančivého vzhledu totiž předvedl dívčímu publiku, jací že muži pobíhají po australské buši v obzvláště parných dnech a v rouše Adamově posléze odbubnoval celé představení. To bylo postaveno na poněkud ospalém mixu rocku, grunge a špetky hardcoru, čímž si Simoriah vysloužili pár poloprázdných plastikových lahví z hlediště.
Metallica v Česku - TOP 5 tuzemských koncertů z třetího tisíciletí
Mercyful Fate, samozřejmě i s Kingem Diamondem, chytají, zdá se, životní formu, o čemž svědčí i brilantní vystoupení právě na Dynamu. King obrací kříže vzhůru nohama, k jednomu přivazuje mikrofon, jízda pekelným metalem začíná. Protagonista pěje i vříská, záhrobně chroptí, na vokálních perutích se doslova vznáší. Sherman a spol. pracují s pravidelností Hefaistových úderů kladiv, tvoří se první objemný kotel fanoušků. King je vděčným interpretem, vydává se s kapelou až na pokraj sil, což mu rádi oplácíme. Mercyful Fate vědí, že zvítězili. Hrálo se jak z novinkového alba 9 (např. Last Rites), tak i ze starších desek.
VIDEO: Takhle šíleně to vypadalo, když hrála Metallica pro 1,6 milionu fanoušků v Rusku v roce 1991
Že kvalitní hudbu nenahlodává zub času, přijeli přesvědčit hypnotičtí amerikáni Monster Magnet a upřímně řečeno, pro mne osobně, jelikož znám tvorbu této retrorockové kapely jen útržkovitě, představovali neznámé lákadlo, utajenou lahůdku. Parta schopných muzikantů kolem určující persony Davea Wyndorfa to vše bezezbytku splnila. Ačkoli dav hrozících fanoušků po precizním setu dánských tradicionalistů poněkud ochladl, agresoři "sabbathovských" melodií s moderním soundem zaujali až čarovnou magií přednesu. A samozřejmě skladbami převážně z loňského excelentního opusu Powertrip. Hned tak nezapomenu.
Největší hvězda pražské zastávky světového turné nechává své věrné čekat. Hodinu. Poslední, v podstatě jen znovuvydané a rozšířené album coververzí vtáhlo jeden z monolitů thrashové historie a dnešní "country" melodiky znovu do víru hitparádových šlágrů, a tak není divu, že jsme mohli v publiku registrovat jak odrostlejší otce-rockery, tak i jejich nezvedené ratolesti. Ostražitost a nervozita byly na místě, zvláště po nepříliš vyvedeném vystoupení kapely na Dynamu.
Za posledních záblesků mizejících paprsků se chvíli před desátou ozve kýžené intro připomínající zelektrifikované komorní těleso, pak výbuch světel a frenetický řev davu a práskavé riffy se slévají v kakofonicky vizuální dokonalost. Zahájeno: znovu Breadfan od Budgie, trestuhodně kašpárkovsky rozklíněná One, kdy se Ulrich tradičně netrefoval tam, kam mu vývoj skladby kázal, ale i velkolepá artilérie protivzdušné obrany a třímetrové plameny. Master Of Puppets, Ride The Lightning, Fight Fire With Fire, klasika se tře s přítomností za zuřivého smíchu Jamese Baziliška.
Pitoreskní sólovýstupy Kirka Hammetta a Jasona Newsteda. Nothing Else Matters a Metallica jako jeden muž usedá na schůdky vedoucí k výšinám bicí baterie, Jamesovi poněkud odchází hlas a kapela zní spíše jako instrumentální hybrid. To nutno podotknout, že Metallica měla nejméně o jednu celou třídu průraznější a čistší zvuk, v mnoha případech muzikanti opravdu zaperlili a celkovou pódiovou show dokázali, kdo že je pánem pětadvacátého májového večera. A protentokrát obligátní dvě a půl hodiny opravdu odehráli, budiž jim tedy chybičky odpuštěny.
Text: Jan Sedlák, foto: Niclas Swanlund
Témata: Metallica, koncert, 1999, Stadion Eden
0,00
čtenáři
hlasuj
