Vydáno 07.11.2021 | autor: Jarda Hudec
Nejpopulárnější metalový band, pilíř tvrděrockové scény, zkrátka fenomén, který si během čtyř dekád vydobyl respekt fanoušků i hudebníků na celé planetě. A jak silně zasáhla Metallica už od svých začátků české muzikanty?
ANKETA | 40 let s Metallikou: čeští rockeři vzpomínají na zážitky i osobní setkání s fenomenální kapelou
O vzpomínky, emoce, názory i osobní zážitky s legendárními Kaliforňany se s námi podělili frontman Debustrolu Kolinss, deathmetalový guru Bruno (Hypnos, ex Krabathor), někdejší arakainovský bubeník Marek Žežulka (Divokej Bill), zpěvák Kurtizán a Atari Terror Dan Kurz, ale i kytarista Tonda Rauer nebo všem známý Vilém Čok.
Zeptali jsme se jich:
1. Kdy a při jaké příležitosti jsi poprvé slyšel Metalliku?
2. Tvůj největší zážitek spojený s touhle kapelou.
3. Proč se podle tebe z téhle thrashové party stal celosvětový fenomén?
1. V autě strýcova kamaráda cestou na motokros do Sverepce. Byla to kazeta z Maďarska Ride The Lightning a hned mě to strašně vzalo. Ta deska je de facto pro mě dodnes branou k tvrdému metalu, protože já do té doby poslouchal jen heavy metal jako Iron Maiden, Judas Priest nebo Accept. Často jsem pak stával před zrcadlem s tenisovou raketou a Creeping Death ve walkmanu.
2. Asi konec osmdesátých let, kdy jsme hltali jakékoliv informace. Když se nám dostal do rukou časopis Metal Hammer, znali jsme nazpaměť každou fotku. Pamatuji si dobře reportáž z nehody ve Švédsku, kde zahynul Cliff Burton nebo reporty z turné k Justice. Pak přišlo MTV a klip One, velké časy...
3. Myslím, že Lars a James jsou naprosto výjimečné osobnosti a byli ve správnou chvíli na tom pravém místě, jsou to extrémní dříči a jejich úspěch je naprosto zasloužený. Po Černé desce jsem se od nich trochu odklonil, přestože je geniální, byl jsem přece jen už ve větším extrému. Ale Hardwired... ze mě znovu udělalo zapáleného fandu Metalliky. Sjel jsem na YouTube asi patnáct celých koncertů posledního tour, některé několikrát a třeba takový Manchester nebo Berlín, kde hrají v dešti bez střechy, to je pro mě pořád obrovský zážitek a důkaz, že ta kapela je pořád lokomotiva s plnou párou, žádný vagón uprostřed vlaku.
1. Tak to už si bohužel nepamatuju, bylo to někdy v době, kdy vyšlo Černý album. Jen si pamatuju, že jsem ho hodně poslouchal a myslím, že moje první metalový tričko bylo právě s hadem z Černýho alba.
RETRO: Metallica - jak jsme slyšeli Black Album před 30 lety
2. To by bylo na delší povídání, ale zkusím to zkrátit. Před pár lety mě Tonda Salva seznámil s Davidem Karonem, kterej založil s Kirkem Hammettem firmu na kytarový pedály KHDK. S Davidem jsme se spřátelili a on mi nabídl práci grafika právě pro KHDK, takže vlastně pracuju i pro Kirka Hammetta. A hned první custom pedál, kterej mi David dal na starosti, byl právě pro Kirka, kterýho jsem měl možnost i poznat v hospodě v Dánsku. Pak jsem měl ještě možnost mimo jiné udělat pedál i pro Roberta Trujilla, kterej jsme mu osobně předali v Kodani. A pak si taky pamatuju, že jsme s Atari Terror hráli na Sonisphere v Milovicích, kde pak na konci hrála Metallica a my většinu koncertu strávili na autodromu a centrifuze. Takže já s Metallikou pár zažitků mám, hehe.
3. Myslím, že to jsou jedni z těch štastlivců, který se zjevili ve správnej čas se správnou muzikou. Nemůžu říct, že bych z nich byl úplně odvařenej, ale respektuju je a svým způsobem je mám rád.
1. Někdy po tom, co vyšlo Ride The Lightning jsme byli se školou na horách. Kámoš mi půjčil kazetu, kde bylo na jedný straně Kill 'Em All a na druhý Ride The Lightning, já jí dal do walkmana a byl jsem ztracenej. Změnil se mi v podstatě celej hudební svět.
RECENZE: Metallica a San Francisco Symphony podruhé - Odvaha, vize, futurismus a boření hranic
2. Určitě koncert ... And Justice For All Tour v roce 1988 v Budapešti, to byl nezapomenutelnej zážitek na celej život. Pak koncert v roce 2006 v Norimberku, kde hráli celý album Master Of Puppets. a pak osobní setkání s Larsem Ulrichem před koncertem v Praze v roce 2018. Ale já si každej koncert Metalliky užívám jako svátek, doma už jí vlastně moc neposlouchám, ale koncerty mě vždycky odzbrojí a vytrhnou ze všech problémů.
3. To se těžko odhaduje, necítím se být ten pravej člověk na to hodnotit Metalliku, ale podle mě za tím stojí samozřejmě především ohromnej talent a neskutečná práce. Koncerty, který jsem viděl, byly pokaždý nabytý obrovskou energií a ta kapela se z pódia valila jako rozjetej vlak. Navíc myslím, že ač měli třeba i složitý a komplikovaný skladby, vždycky šla uvnitř nich najít jasná písnička. K tomu je podle mě James velmistr kytarovejch riffů a výbornej frontman a všichni muzikanti mají svoji osobitost. Navíc je super nápad třeba už i samotnej název a logo. Jsem ohromnej fanoušek, takže jednoduše se podle mě stal z Metalliky fenomén, protože je to prostě Metallica! (smích)
1. Pokud si dobře vzpomínám, poprvé jsem narazil na Metalliku u kámoše, který mi půjčil LP ... And Justice For All. Jel jsem kvůli tomu několik hodin na opačný konec Prahy a z toho tedy jasně vyplývá, že mi na zapůjčení alba dosti záleželo.
2. Zážitek samozřejmě z koncertu, a to je taky už dost let zpátky. Hráli ještě tenkrát s Jasonem Newstedem a na koncertě simulovali pád světelné rampy. Bylo to v Holešovicích na Výstavišti ve staré hale a dost jsme si ten koncert se synem užili.
3. Aby kapela celosvětově uspěla, musí mít vlastnosti, podle kterých jsem také nazval své nové album. Tedy musí mít neskonalou píli, odhodlání, kliku na situace či vlivné lidi z branže, dobrou ideu, samozřejmě musí umět hrát, musí zpívat anglicky a hlavně musí celý ten mnoholetý cirkus ustát...
1. Metalliku jsem díky svému kamarádovi, který jezdil na tzv. Černý burzy do Prahy, slyšel hned, jak vyšla její první deska Kill ’Em All. A byl to nepopsatelný zážitek. Hned při úvodní písni jsem vyjekl: "To je přesně vonoooo!" Prostě láska na první poslech.
Metallica přilákala do Letňan přes 70 tisíc lidí. Znovu zahrála i Jožina z bažin
2. Můj největší zážitek do konce života je samozřejmě účast Debustrolu na festivalu Sonisphere v roce 2010 v Milovicích, kde hrála tzv. „Big four / Velká čtyřka“ (Metallica, Slayer, Anthrax, Megadeth). Tam se mi splnil dětský sen - zahrát si s Metallikou!
3. Protože je to skvělá kapela, kterou vede jeden z největších frontmanů a lídrů na světě James Hetfield.
1. Úplně poprvé jsem slyšel Metalliku po tom, co mi můj kamarád půjčil vinylovou desku Ride the Lightning. Po prvním poslechu mě tahle kapela naprosto ohromila a uchvátila svou energií, skvělými riffy a precizností. Doposud jsem nic takového nikde neslyšel. Už na téhle desce mě bavili melodické party zpěvu Jamese Hetfielda, což jsem u jiných thrash metalových kapel postrádal a jako mladého začínajícího bubeníka mě samozřejmě dostaly bicí Larse Ulricha. Prostě skvělá deska.
RETRO: Metallica v Praze v roce 1999 - Výbuchy, plameny a pekelné riffy
2. Tak to se mi zrovna hodí do krámu, protože můj opravdu největší zážitek byl jejich první koncert v České republice v Brně. Tuším, že to bylo v roce 1993. Konečně jsem je viděl a slyšel naživo, byl to fakt úžasný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Mimo jiné jim předskakovaly i skvělé kapely, například Suicidal Tendencies, které jsem poté začal poslouchat.
3. Myslím si, že tihle týpci přišli s něčím novým a byli ve správný čas na správném místě. Určitě tomu přispěl i fakt, že každý z nich je velkou osobností, mají talent a dokázali zaujmout širokou škálu posluchačů. Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by Metallicu neznal, nebo neměl rád. Také jednoznačně vytvořili nové hudební rozměry, inspiruje se jimi mnoho muzikantů a stylizovalo se jejich směrem nespočet kapel. Podle mého názoru bude Metallica právem navždy celosvětovou legendou.
Zpracoval: Jarda Hudec, foto: archiv iREPORT, Universal Music, Tomáš Martinek, Lukáš Knoll
Témata: Metallica, James Hetfield, Bruno Kovařík, Hypnos, Daniel Kurz, Kurtizány z 25. Avenue, Atari Terror, Tonda Rauer, Harlej, Vilém Čok, Martin "Kollinss" Kolínský, Debustrol, Harlej, Marek Žežulka, Divokej Bill
