Vydáno 26.11.2023 | autor: Aleš Materna
Trio převelice talentovaných muzikantů ze Švédska Dirty Loops svým funkem, podpořeným jazzovými a elektronickými vyhrávkami a úchvatným zpěvem, dobývá svět. Svůj první koncert v Česku odehráli před pěti lety v Brně, nyní v rámci festivalu Groove Brno vystoupili v pražském Lucerna Music Baru, kde předvedli strhující show, kterou nadchli zaplněný klub.
LIVE: Dirty Loops rozvášnili fanoušky originálním a neodolatelným mixem funky a jazzu
Celosvětový věhlas si trojice složená ze zpěváka a klávesisty Jonaha Nilssona, baskytaristy Henrika Lindera a bubeníka Arona Mellegarda, pro pražský koncert speciálně doplněná ještě o druhého klávesistu Jonathana Alfredssona, vysloužila v době, kdy jako spolužáci z hudební školy natočili na Youtube některá videa se svými coververzemi hitů od Justina Biebera, Rihanny či Lady Gaga – hlavně předělávka jejího Just Dance doslova obletěla svět.
LIVE: Open Jazz Fest - Od dřevního jazzu po muzikantsky vymazlený pop
Nešlo však v jejich případě o obyčejné coververze – od tuctu jiných se liší tím, že spojují zdánlivě nespojitelné styly a z původních skladeb se tak stanou zcela odlišné písničky, kde originální verzi tak nějak pouze tušíte. Právě kombinace jazzu, groove a funky, občas dosycena elektronickými plochami či zvláštními ulítlými vyhrávkami, dodává těmto skladbám zcela nezaměnitelý sound a šmrnc, který je tak nakažlivý. Fanoušci většinou zpočátku jen s otevřenou pusou zírají, než je zcela pohltí nečekaná zvuková mozaika a nakazí svou neodolatelnou energií a entuziasmem, aby je pod pódiem ždímala a donutila k pohybu i toho, kdo se jinak jakémukoliv pohybu vyhýbá.
Skupina ovšem neskončila jen u předělávek známých hitů, ale vytváří i své vlastní skladby a nahrává desky, na kterých spolupracuje se známými umělci. To zatím poslední Turbo jim produkoval kytarista Cory Wong. A právě mix jejich vlastních písniček a předělaných hitů tvořil koncertní setlist v pražském zcela napěchovaném klubu. Z jejich vlastní produkce nemohly chybět Sayonara Love či Coffe Break is Over, z předělávek samozřejmě zazněla již zmíněná Just Dance, ale také Wake Me Up od Avicii a Baby od Justina Biebera. V přídavcích se však kapela zaskvěla ještě jednou coververzí, a to skladbou Thriller od Michaela Jacksona, která dala skvěle vyznít neuvěřitelně ohebnému hlasu Jonaha Nilssona, muže s až neskutečným rozsahem. Díky druhému hostujícímu klávesistovi každou chvíli odskakoval od svých kláves na kraj pódia a hecoval fanoušky, v čemž mu zdárně asistoval excelentní hráč na osmistrunnou basu Henrik Linder, který se svým nástrojem pobíhal po stage a vůbec nic si nedělal z neuvěřitelných prstolamů a mega ultra složitých vyhrávek, ze kterých by se většině protřelých jazzmanů zatočila hlava. Ovšem zmínku zcela jistě zaslouží i těžko pochopitelné rytmické breaky bubeníka Arona Mellegarda, který v součinosti s basovými figurami vytvářel často zcela protichudné groove rytmy, občas dokonce postrádající logiku, přesto v celkovém kontextu jednotlivých skladeb nakonec zcela souznějící s celkovou atmosférou.
Ne, nedivím se zcela zaslouženému světovému úspěchu této kapely. Ač jsou jejich skladby či předělávky na první poslech často až příliš komplikované a nijak jednoduché, právě ve spojení s až magickou rytmizací a energií valící se z pódia a absolutně nadstandardními instrumentálními schopnosti mají onu schopnost naživo strhnout i lidi, kteří nemají s takovým typem hudby žádné zkušenosti. A i když jsou i jejich nahrávky v daném žánru bezkonkurenčí, kouzlo a magie Dirty Loops vězí v jejich mistrovském živém hraní, které dělá jejich koncerty při propojení hudebních schopností všech členů a napojení se na fanoušky, kteří jim přímo zobou z ruky, doslova lahůdkou a nečekaným emočním zážitkem.
Text: Aleš Materna, foto: FB Dirty Loops - Tomas Lauvland
Témata: Dirty Loops, Jonah Nilsson, Henrik Linder, Aron Mellergård, jazz, funk, elektronika
0,00
čtenáři
hlasuj
