LIVE: Floor Jansen obstála. Nightwish jsou zase v plné síle

NIGHTWISH
TIPSORT ARÉNA, PRAHA
7. 12. 2015

"Umečená koza". "Druhořadá kopie". "Amatérka". I takovými výrazy častovali fanoušci Anette Olzon, když v Nightwish nastoupila jako náhradnice za odejitou Tarju Turunnen. Nahráli s ní dvě alba, s nimiž dosáhli stěží na průměr a jakmile jim zpěvačka sdělila, že čeká dítě, bez milosti ji vyhodili. Jako oficiální důvod to asi nebyla zrovna nejšťastnější volba, ale pokud jste na finskou symfonicky-metalovou skupinu v této sestavě někdy vyrazili, nejspíš jste s tímto oznámením bouchali šampáňo s námi. Náhrada v podobě Floor Jansen na sebe nenechala dlouho čekat a po českých koncertech na Benátské noci a Masters Of Rock se staronová kapela ukázala i v Praze. Jaké to bylo?

Dlouhé. Ještě před Nightwish totiž vystupovali také Amorphis a Arch Enemy a vzhledem k tomu, že hlavní hvězdy hrály poctivé dvě hodiny, mimopražské jistě zamrzelo, že z koncertu museli kvůli nočním spojům odejít ještě před koncem, který byl plánovaný až na půlnoc. Těžko říct, co pořadatele vedlo k tomu, že začátek koncertu neposunuli na dřívější čas, faktem ale je, že kdo kolem osmé večer ještě vyčkával u turniketů, o nic zásadního nepřicházel.

Nightwish přivezli z Finska ohnivou show i novou zpěvačku

Amorphis sice hrají relativně slušný symfonicko-heavy-death metal, kde místo zpěvačky zaujímá prostor za mikrofonem Tomi Joutsen, ale o co lepší je jejich muzika, o to horší je koncertní provedení. Až na příležitostný headbanging a Marca Hietaly hostujícího v House Of Sleep se členové kapely prakticky nehnuli z místa a celý set odehráli tak trochu bez života.

Chybějící jiskru, vášeň a zápal naopak nepostrádali následující Arch Enemy. Melodicky death metalová sebranka ze Švédska loni taktéž vyměnila hlavní zpěvačku a modrovlasá Alissa White-Gluz, jak se třicetiletá Kanaďanka původně známá z The Agonist jmenuje, si zaslouží všechna superlativa, jaká vás jen napadnou. Na pódium vlétla s urputností hurikánu a od začátku do konce nasadila ten nejhrubší growling, jaký jste kdy z ženského hrdla slyšeli. Nutno ale přiznat, že velkou část na jejím pozitivním přijetí jistě sehrál i nepřehlédnutelný bestiální sex appeal, z něhož se nejedné manželce metalového fanouška obavami protočily panenky.

Žádný div, že White-Gluz vyhrává jednu anketu o nejsmyslnější metalovou pěvkyni za druhou.

O poznání velkolepější scéna patřila Nightwish jen pár minut před desátou. Ohně, jiskry a dělobuchy v úvodní Shudder Before The Beautiful daly na srozuměnou, že Finové hrají vyšší ligu. Stadionové propriety jako obří obrazovky, pohyblivé části osvětlení a hlavně ohnivá show inspirující se u Rammstein udělaly z už tak pompézní hudby plné harmonických melodií i dramatických změn ještě bombastičtější podívanou. Kapelník a klávesista Tuomas Holopainen a jeho smečka nenechali divákům prostor na nadechnutí, a i když vynechali několik velkých hitů (například Wish I Had An Angel či Amaranth), starali se o to, abyste se během jejich symfonicko-metalovo-filmové smršti měli pořád na co dívat.

Nightwish v roce 2012: Ohnivá show otřásla Prahou

Co ale všechny zajímalo asi nejvíce, byly vokální kvality Floor Jansen. Ta svůj soprán sice nenapínala tolik jako Tarja, ale ať už zpívala starší hity nebo ukázky z novinky Endless Forms Most Beautiful, kterých byla v setlistu většina, nebylo na jejím projevu nic zásadního, co by fanoušky raného období skupiny muselo nějak zvlášť dráždit. A třeba taková Nemo byla od éterického originálu téměř k nerozeznání.

Pravdou je, že vyloženě dechberoucích momentů nebylo zase tolik, protože nové písně mnoho prostoru k vokálním exhibicím nenabízejí, ale když už na nějaké ty harmoničtější, květnatější pasáže z historie došlo (Storytime, The Poet And The Pendulum), propukávala vyprodaná Tipsport aréna ve spontánní a zasloužený potlesk. A to je také asi to nejdůležitější, co se včera odehrálo.

Na co se těšit v prosinci: 12 tipů iREPORTu

Nightwish odehráli poctivý halový koncert hodný kapely jejich věhlasu, který měl na běžné poměry Tipsport arény překvapivě solidní zvuk a na němž i přes atraktivní pozlátko šlo v prvé řadě o muzikantské výkony. A jelikož můžeme v souvislosti s novou tváří v sestavě dát jednoznačný palec nahoru, nabízí se otázka, zda si kapela příště netroufne třeba rovnou i na O2 arenu. Potenciál na to má.

text: Jan Trávníček, foto: Šárka Versiganová