Vydáno 27.10.2025 | autor: Šárka Blahoňovská
Britská triphopová legenda Morcheeba v pražském SaSaZu dokázala, že po třiceti letech stále umí navodit stav beztíže. Muzikanti v čele s výtečnou Skye Edwards přivezli kus elegance, klidu a radosti z přítomného okamžiku – a publikum se nechalo unášet od prvních tónů.
LIVE: Morcheeba v Praze navodila stav beztíže. Kdo nepřišel, může litovat
Morcheeba speciální efekty nepotřebuje. Fanoušky v SaSaZu hypnotizovala svým hlasem
Nové album Escape the Chaos představuje přesně to, co Morcheeba v rozhovoru pro iReport popsala jako „klid uprostřed bouře“. Hudebníci nám zkrátka dali možnost odpočinout si od všeho toho nesmyslu, který se v současné, informacemi zahlcené době děje. Zpěvačka Skye na ní zpívá s ještě větší jistotou a hloubkou než kdy dřív. A právě tahle jemnost se v novém albu otiskla do každého tónu. Otázkou bylo, zda to skupina dokáže přenést i na pódium.
Na to v pražském klubu SaSaZu nastoupila zhruba ve čtvrt na devět večer po setu tuzemského DJe Frikyho, který dokázal plný sál příjemně naladit na headlinera. Když pak světla potemněla a zazněly první tóny Trigger Hippie, atmosféra v sále se začala pomalu proměňovat. Bylo to, jako by někdo v místnosti zastavil čas a nechal v něm vznášet sametový hlas Skye. A ano, jsem si vědoma, že to souvětí zní jako klišé, nicméně je dostatečně výstižné.
Morcheeba a Indoor Garden Party s Russellem Crowem koncertně zahájili 57. ročník KVIFF
Zpěvačka přišla na jeviště v kostkovaných šatech, vysokých botách a s kloboukem ozdobeným broží. Působila tak přirozeně majestátně, že by se jí člověk nejraději sklonil k nohám a ještě jí poděkoval za to, že může dýchat stejný vzduch... A když začala pět tím svým éterickým, hřejivým a pronikavým hlasem, byli jste lapeni. Morcheeba totiž nepotřebuje žádné efekty ani teatrální vstupy, aby zapůsobila.
Skye během koncertu mluvila jen málo, a když už, tak s jemným humorem. Zato Ross Godfrey po několika úvodních skladbách překvapil děkovnou řečí, ve které jmenovitě poděkoval svému týmu i tour manažerovi – gesto, které se u světových kapel často nevidí. Je hezké vidět, že pokora na pódiích ještě nevymřela. Když jsme u toho pódia, zpěvačka s úsměvem poznamenala, že květinová výzdoba – plná zelených monster, těch pokojovek známých z čekáren snad každého praktického lékaře po roce 2000 – má připomínat koncept Escape the Chaos. Navodit pocit útočiště v přírodě, ačkoliv se právě nacházíme uprostřed městského shonu. A opravdu to na pódiu do sebe pěkně zapadalo: tlumená světla, houpavé rytmy, jemné barvy, kapela v kloboucích a nějaká ta zeleň k tomu. Jo, tady o tom někdo přemýšlel.
Nové album mělo v setlistu možná méně prostoru, než by si zasloužilo. Každá skladba z něj ale vyzněla naživo velmi silně. Třeba We Live and Die působila tvrději než na nahrávce, s výraznějším groovem, jenž rozhýbal i ty, kteří původně jen kývali hlavou. Z klasik zazněly Otherwise, Let Me See i The Sea. U první zmíněné bylo cítit, že Skye tahle píseň naživo už příliš nebaví. Zpívala ji sice precizně, ale bez obvyklé jiskry – spíš jako nutnou zastávku než srdcovku. A nebyl to jen můj dojem; můj doprovod se ke mně naklonil se stejnou poznámkou ještě dřív, než jsem ji stačila vyslovit. Trošku škoda.
Další písně ale tento dojem s přehledem vynahradily. Skye se při nich hýbala způsobem, který se těžko popisuje. Lehce vedla své tělo rytmem a prsty doslova kreslila do vzduchu, jako by jej zaříkávala. Bylo v tom místy něco až erotického, že jsem se musela na chvíli zase vrátit na zem. V jeden moment si pak frontmanka sundala podpatky, přezula se do balerín a s úsměvem na tváři předvedla provaz – ten gymnastický cvik, který rády prováděly na tělocviku jen slečny s lehce masochistickými sklony. Publikum s úžasem vydechlo, zatímco Skye zůstala klidná a jen se mírně usmála, jakoby se nic zvláštního nestalo.
A pak přišla hitovka Rome Wasn’t Built in a Day. V sále se okamžitě rozsvítily telefony a fanoušci začali sborově zpívat. Nebyla to ale kupodivu chvíle, na níž by se celý večer s napětím čekalo. U Morcheeby to byla přirozená součást toku koncertu. Možná právě proto ji skupina nezařazuje mezi přídavky – dává to smysl, tato píseň totiž patří doprostřed příběhu, ne na jeho konec.
Po Blaze Away přišel čas na přídavky. Morcheeba zahrála například cover hitu Davida Bowieho Let’s Dance. To už byla jen taková třešnička na prvotřídním red velvet dortu, který nám muzikanti naservírovali na kvalitním, čistě bílém porcelánu. Takovým, jaký se dědí z generace na generaci.
LIVE: Morcheeba přivezla nové skladby i nostalgický trip
SaSaZu praskalo ve švech. Od baru až po pódium se tísnili Češi s cizinci, hipsteři s kravaťáky i padesátníci s mladými holčinami s dredy. Přesto se v sále dalo hezky dýchat a až na cinkání skleniček a hlasitého nabírání kostek ledu lopatkou večer nic nenarušovalo. Po třiceti letech Morcheeba stále hraje s nadhledem, ladností a schopností vyvolat pocit, že svět je na chvíli zase v pořádku. Iluze? Jasně, ale kdo nepřišel, měl by litovat.
Setlist: Trigger Hippie, Friction, Call for Love, The Sea, Otherwise, Never an Easy Way, We Live and Die, Part of the Process, Enjoy the Ride, Blood Like Lemonade, You Don't Love Me (No, No, No) (Dawn Penn cover), Rome Wasn't Built in a Day, Never Undo, Blindfold, Blaze Away, Col, Let's Dance (David Bowie cover), Bleeding Out
Text: Šárka Blahoňovská, foto: Valeria Semenová
Témata: Morcheeba, Praha, SaSazu, triphop, Skye Edwards, pop, electronica
0,00
čtenáři
hlasuj
