Vydáno 22.06.2019 | autor: Aleš Harazim
Liam Gallagher poprvé sólově v Česku, Morcheeba oživující devadesátky, ale také Pražský výběr a spousta menších a kvalitních kapel. Metronome festival dokazuje, že i městský open air může fungovat a mít zajímavý line-up. Jak vypadal první den?
LIVE: Metronome festival, den první - Liam Gallagher moc nepřesvědčil, zato Morcheeba příjemně překvapila
Po minulém roce se organizátoři Metronome festivalu trochu poučili a vylepšili spoustu věcí, na které si návštěvníci stěžovali. Mačkanice před vchodem v exponované časy a čekací doba až 40 minut byly výrazně sníženy, cashless systém, který je očividně budoucnost pro všechny festivaly (Babišovo EET zdraví), vám už nežere peníze na poplatcích. Ale nic není dokonalé, takže pokud jste si nabili dopředu váš cashless účet, mohl být problém spárovat ho s náramkem. Když jste si nabili účet klasicky a hned jste si šli něco koupit, možná jste zjistili, že nic koupit nelze a musíte počkat. A v některých stáncích také vypadávala elektřina. Nic není dokonalé.
V první den Metronome festivalu vystoupili Liam Gallagher, Morcheeba nebo Pražský výběr
Dokonce ani všechny koncerty nebyly a tím se dostáváme k tomu, co nás zajímá nejvíce. Metronome festival se může pyšnit skutečně zajímavým line-upem, ve kterém se neopakují všechny ty klasiky jako na dalších českých festivalech (kde není Kryštof nebo Divokej Bill, jako by akce neexistovala), a i možná díky tomu a kapelám z dob minulých láká spíše starší návštěvníky. Však také večer byly větší fronty na kávu než na pivo.
Když v 18 hodin na ČT Park Stage začínali britští rockeři Band of Skulls, v areálu bylo ještě docela prázdno a před pódiem postávalo jen pár nadšenců. Naštěstí tahle britská trojice nakonec přilákala pár desítek lidí, ale nadšení z nich byli převážně turisté, kteří je znali. Co si budeme povídat, Band of Skulls asi nikdy nebudou velké hvězdy, ale jako takoví předskokani The Black Keys by fungovat mohli.
Půjčují si ve svých písních od všech svých souputníků - jeden song jsou hodně vykradení The Kills (Sweer Sour je největší příklad), tady mají pasáž jako Kasabian, tady zase zní jako Black Rebel Motorcycle Club. Očividně to ale stačí proto, že jejich hudba hraje ve velkém počtu televizních seriálů nebo ve videohrách. Bylo to dobré, energické, ale nic, co bychom už někde jinde neslyšeli.
Pak už se musel člověk přesunout před hlavní Metronome stage, kde měla začít Morcheeba. Když byla skupina oznámena, rád jsem si z ní dělal legraci. Na Metronome festivalu se totiž řadí k hlavním kapelám, ale například na Glastonbury ji zastrčili na miniaturní stage patřící k hospodě, kde bude hrát v časných odpoledních hodinách. Morcheeba je už za zenitem. Ve výsledku to byl ale nejlepší koncert dne.
Zpěvačka Skye byla éterická, na ruce měla náramek, který zároveň sloužil jako lahev s tvrdým (velmi stylové), Ross Godfrey se se zavřenýma očima ztrácel ve svých kytarových minisólech. Jediná vada na kráse byla, že devadesátkový trip hop se spíš hodí do potemnělého klubu, nikoli na velké pódium za světla. A když hráli rytmičtější věci z nové desky, lidé se zase moc nechytali. Rozparádili se až při coveru Let’s Dance od Davida Bowieho. Mimochodem, Morcheeba hrála songy z roku 1996, tedy starší, než bylo několik návštěvníků v první řadě. Dokonce jsou starší než bubeník, syn samotné Skye.
Hned poté začínal Pražský výběr, což byl trochu jiný styl muziky, na kterou se člověk potřeboval maličko navyknout. Michaelu Kocábovi to pořád docela zpívá, i když si už možná tak dobře nepamatuje slova. Možná i proto měl před sebou nápovědu v podobě karaoke monitoru. Ale ten byl k dispozici i pro diváky, aby mohli zpívat s kapelou. Docela fajn věcička. Při sledování si člověk také uvědomil, jak snadno zapomíná, jaký je Michal Pavlíček opravdu vynikající kytarista.
Měl to být Pražský výběr a hosté, ale netuším, kdo přišel, protože jsem běžel do haly, kde je Radio Wave stage, na mou dávnou lásku Khoiba. Od té doby, co se dala znovu dohromady, jsem ji neviděl. Ema Brabcová byla zpočátku lehce nabroušená ("Jestli si tu chcete povídat, tak jděte ven!"), ale nakonec se dokonce usmívala a v temné hale nakonec intimní, ale i hlasitá a stroboskopově běsná hudba vyzněla na výbornou. Když končila, Liam Gallagher už odehrál tři písničky od Oasis.
Liama buďto milujete, nebo nenávidíte. Já se snažím být celkem ambivalentní, ale pravdou prostě je, že jeho bratr Noel je lepší skladatel, umí lépe a inteligentněji urážet, ale neumí tak dobře zpívat. Což znamená, že když nám přijel zazpívat songy Oasis ten lepší zpěvák, měli bychom se asi radovat. Bez Noela to ovšem tak nějak nefunguje a pořád to působí jako Oasis ve výprodeji.
Z celkem šestnácti songů, které na Metronomu zazpíval, jich deset bylo od Oasis, což je… řekněme dost. A pro fanoušky této kapely to bylo rozhodně potěšující. Když se poněkud znuděně vypadající Liam ve své typické šusťákovce snažil zpívat svoje sólové skladby, člověk si velice rychle uvědomoval, jak jede v rytmice, refrénech a ve všem dle ozkoušeného Oasis mustru a že díky tomu každý jeho vlastní song zní úplně stejně. Inu, Noel Gallagher je lepší skladatel. Vlastně bylo příznačné, že na pódiu byl stolek s prostým nápisem Rock'n'Roll. To tak nějak symbolizuje množství invence, které Liam do své tvorby dává.
Ale nakonec zařadil i Wonderwall a kdyby ho nadšeně zpívalo víc lidí než trochu pasivní publikum, které si přišlo splnit kolonku "Viděl jsem polovinu Oasis", asi by to mělo i mnohem lepší atmosféru. Těším se na Glastonbury. Tam bude Wonderwall zpívat i stanové městečko pět kilometrů od Pyramidy.
Dnes nás na festivalu čekají Jungle, vynikající Anna Calvi, staří hardcovníci Primal Screm a nakonec i Kraftwerk.
Text: Aleš Harazim, Foto: Matěj Fiala
Témata: Metronome Festival, Metronome, festival, Liam Gallagher, Morcheeba, Khoiba, Band of Skulls, recenze, živě
0,00
čtenáři
hlasuj
