Vydáno před 13 hodinami | autor: Šárka Blahoňovská
Velikonoční pondělí bylo v pražském klubu Roxy ve znamení breakdownů, potu a znepokojivých výjevů. Američtí Fit For a King se tu totiž zastavili představit českému publiku album Lonely God. Spolu s Memphis May Fire, Acres a 156/Silence proměnili klub v saunu, kde by se na vás usmažilo vajíčko dřív, než byste řekli „dejte vejce malovaný“.
LIVE: Pomlázka? Ne, díky. Radši velikonoční očistu s Fit For A King
156/Silence, kapela z Pittsburghu fungující od poloviny minulé dekády, otevřela večer bez jakéhokoliv zahřívacího kolečka – a vlastně ani nebyl důvod něco „zahřívat“. Roxy se proměnila ve finskou saunu už po páté hodině odpoledne. Skupina svůj kratičký, ale extrémně koncentrovaný set postavila hlavně na deskách People Watching (2024) a Narrative (2022).
As I Lay Dying předvedli ve Foru Karlín divokou show, předskakovali Fit for a King
Začínalo se zostra a pak už se jelo bez pauzy až do poslední písně Character Development (Cold Start). Rozjařená skupinka návštěvníků vytvořila kolečko radosti uprostřed sálu prakticky ihned a připravila ostatní na to, že se v průběhu večera bude ještě rozšiřovat.
Po 156/Silence přišli na řadu Acres. Britská čtveřice kolem frontmana Bena Lumbera prošla v posledních letech dost zásadní proměnou – od poměrně přímočarého post-hardcoru k mnohem vrstevnatějšímu, modernímu metalcoru s výraznou elektronikou a atmosférou. Zlom přišel hlavně s deskou Burning Throne z roku 2023, ale teď to hudebníci definitivně potvrdili aktuálním albem The Host.
Set otevřela píseň Not So Different – lehce melancholická atmosféra se postupně přelévala do tvrdších pasáží, aniž by to působilo násilně nebo prvoplánově. Právě tento přechod mezi křehkostí a tlakem je něco, co dnes Acres umí velmi přesně dávkovat. Fanoušci si tak užívali temnější a hutnější skladbu Bloodlust, která naživo ještě více ilustruje to, jak moc se kapela posunula zvukově – vrstvení kytar, elektroniky i vokálů vytvořilo kompaktní celek, který nepůsobil přeplácaně, ale naopak velmi kontrolovaně. Britové se rozloučili hitovkou Lost z dva roky starého EP What It’s Like to Feel Worthless a odporoučeli se bez velkých řečí z pódia.
Jediná kaňka na jejich show byl moment, kdy frontman ukázal prostředníček sekuriťákovi, který odchytával crowdsurfery a skrze backstage je posílal zpátky. Jasně, v momentě, kdy oznámíte, že přichází píseň pro tuto aktivitu jako stvořená, nechcete si to nechat nikým kazit, ale kluby holt mají nějaká pravidla. Ten samý člen ochranky byl jinak absolutní zlatíčko – usmíval se, sám od sebe rozléval vodu lidem v předních řadách a působil jako někdo, kdo tam fakt chce být a kdo vám rád pomůže.
Memphis May Fire jsou přesně ten typ kapely, kterou máte pocit, že už jste viděli milionkrát… a pak zjistíte, že vlastně vůbec. Světě div se, v Praze se ukázali vůbec poprvé. Ve Spojených státech amerických přitom patří ke stálicím a absolutní špičce žánru. Jak avizovali pořadatelé RFP Concerts, skupina dorazila s melodičtější podobou metalcoru, která vrcholí na jejích novějších deskách Remade In Misery (2022) a Shapeshifter (2025).
Na pódiu Memphis May Fire skutečně působili jako rovnocenný co-headliner večera. Zpěvák Matty Mullins vstoupil na stage s úsměvem od ucha k uchu a svým kumpánům dal evidentně jediný povel: „Tak tady to konečně rozbalíme!“ Jejich show neskutečně šlapala i díky tomu, že to frontman nepřeháněl s řečněním. Spíš naopak – kapela sázela jeden song za druhým bez zbytečných slov, ostatní jej navíc skvěle doplňovali svými vokály, takže to celé působilo ještě plnější a silnější. Kapela má rovněž skvělého bubeníka. Ten zaujal především chlapce přede mnou, který si natáčel snad každou druhou píseň jenom jeho. Co s těmi záznamy bude dělat, je mi otázkou, možná si jen nabral materiál pro svoje studium.
Memphis May Fire odcházeli do šatny viditelně spokojení a nabití energií, takže doufejme, že k nám brzy zavítají podruhé. K vrcholům jejich koncertu patřily písně Paralyzed, Shapeshifter, Overdose, Chaotic nebo závěrečná Blood & Water – a všechny fungovaly přesně tak, jak mají.
Jestli byli Acres dobří, tohle bylo fakt o dva levely výš.
V půl deváté přišli na řadu Fit For A King. Ti si od roku 2011 vybudovali pevnou pozici na scéně a každým albem ji jen utvrzují. Aktuální deska Lonely God působí jako vyvrcholení jejich dosavadního hudebního snažení.
Set otevřeli skladbou Begin The Sacrifice a od první vteřiny bylo jasné, že dneska se nepřišlo jen zahrát, ale převzít kontrolu nad celým sálem. Postupně přitvrzovali – v písních Monolith nebo Technium pořádně tlačili na pilu, zatímco ve starší Backbreaker spojily celý klub do jednoho hlasu.
LIVE: Stormem otřásl metalcorový večírek v čele s Fit For A King
Neméně zdařilé bylo jejich živé podání skladby Between Us. Tuto pomalejší věc zazpíval baskytarista Ryan „Tuck“ O’Leary – což je člověk, jenž koncert obohacoval kromě svých vokálů a hráčského umu také točením basy kolem těla, skoky do výšky i do dálky, rozdáváním trsátek (minimálně deset kousků určitě podaroval) a máváním fanouškům. Taková kombinace pokory a bláznovství se jen tak nevidí. Snad se na něj frontman Ryan Kirby nezlobí, že mu tak trochu ukradl show. Ale i on byl skvělý a všechny písně zvládl bez výpadků.
Velkou roli v představení Fit For a King hrála i vizuální stránka. Každá skladba měla vlastní projekci na plátně. Jednotlivé obrazy byly místy dost nepříjemné a znepokojivé, odpovídaly však tématům, které kapela ve svých textech řeší.
Závěr patřil kromě titulní skladby z nového alba přídavkům Witness The End a When Everything Means Nothing. To už byl klub ve stavu, kdy se nedalo poznat, kdo je kapela, kdo publikum a kdo použil deodorant. To byla prostě velikonoční očista se vším všudy.
Turné k aktuální desce Lonely God ukazuje Fit For A King ve fázi, kdy už dávno nejsou jen další metalcore kapela s přívlastkem „křesťanská“. Ten je ostatně tak vágní, že by vydal na samostatný článek.
Co bylo na celém večeru nejvíc osvěžující? Žádné zbytečné kecy, žádné hluché místo, žádné přehnané vybízení davu k dělání bordelu. Kapely jely song za songem, publikum jelo s nimi. A když už se něco dělo mezi sety, stálo to za to – třeba hypnotická černobílá projekce během přestavby s nápisem „KOUPÍTE SI MERCH“ pobavila nejednoho fanouška natolik, aby se u stánku s merchandise skutečně zastavil.
Po dlouhé době (možná poprvé) mě navíc neštval absolutně nikdo v sále, takže se tato reportáž musí obejít bez ironických narážek na vybrané účastníky. Z koncertu jsem odešla spokojenější a omlazenější než po jakékoliv pomlázce.
Text: Šárka Blahoňovská, foto: archiv interpretů (Fit For a King / @trmcgoldrick, Acres / @willow.photo_, Memphis May Fire / @jamescoffmanmedia) - ilustrační
Témata: Fit for a King, Acres, 156/Silence, Memphis May Fire, metalcore, Roxy
0,00
čtenáři
hlasuj
