Vydáno 27.06.2016 | autor: redakce
Druhý a závěrečný den festivalového veselí na pražském Výstavišti by se dal překřtít jako Den sluníčkových koncertů nebo také jako Čekání na Foals. Lidé se do areálu scházeli v daleko pozdějších hodinách než v sobotu a jejich úbytek pod pódii byl citelný. Když už ale přišli, stavili se rovnou k merchendise stánku, takže to k večeru vypadalo jako přehlídka triček britské formace. Škoda že sám zpěvák o to své pak při nevydařeném skoku do davu v podstatě přišel. O tom ale jinde.
Walk Off The Earth sypali jedno originální číslo za druhým. Foto: Jaroslav Kutheil
Velká scéna nejprve patřila písničkáři Mattu Simonsovi. Ten byl ze strany pořadatelů tak slabě promován, že to skoro vypadalo, že je v line-upu jen do počtu, přitom se z něj pomalu, ale jistě začíná stávat když už ne hvězda, tak alespoň nepřehlédnutelný one-hit wonder. Remix songu Catch & Release už běžně rotuje i v našich rádiích a dozajista to bude jedna z písní, s nimiž si budeme spojovat léto roku 2016. Než na něj ale došlo, představil se majitel medově nasládlého vokálu nejen jako výtečný zpěvák, ale také jako schopný pianista, klávesista a dokonce i saxofonista. Spolu se svou neméně muzikálně nadanou kapelou hráli pro pár desítek lidí například baladu With You, která mu v Nizozemsku před pár lety poprvé trochu nakopla kariéru a on si tak do svého newyorského bytu mohl ke gauči, na němž do té doby přespával, koupit i postel.
Metronome festival vrcholil s Foals, Crystal Fighters nebo Ivanem Králem
Do Prahy navíc zpěvák dorazil už o den dříve, takže ji svým příznivcům nejdříve pochválil, aby pak poprosil děti, aby si zakryly uši, že v jeho zbrusu nové písni It's You zazní slovo "Fuck". Pak se ale zarazil a s odkazem na sobotní koncert Iggy Popa usoudil, že teď už je to asi jedno.
Na vedlejší Club stagi si taktéž zahrál písničkář, na rozdíl od Simonse a jeho pětičlenné smečky na to byl ale Stu Larsen sám. Nově příchozí vítal líbeznými tóny foukací harmoniky a jen s ní a kytarou kolem krku vyprávěl příběhy. O tom, jak se v domovské Austrálii vykašlal na práci v bance a s kytarou ve svém starém Fordu Fiesta projezdil celou zem, aby se nakonec vydal i do Japonska, Evropy nebo USA. Tam si zamiloval San Francisco a napsal o něm jednu ze svých písní. Tu další, King Street, zase inspiroval jeden z bezdomovců v Sydney, který jej při sezení na zahrádce kavárny chytl za ruku a pověděl mu, že tím největším zlem na světě je samota.
Zarostlý Larsen toho měl na srdci spoustu a s hlasem silně evokujícím Passsengera dokázal svým inspirativním příběhem, úžasnou životní filozofií, ale samozřejmě i krásnými písničkami zaměstnat posluchače tak, aby mu viseli na každém slově. A kdo vydržel až do konce, dostal za odměnu jeho album Vagabond. Jen tak, zadarmo.
Premiérový ročník Metronome festivalu zakončili Foals, Walk Off The Earth nebo J.A.R.
A zatímco na hlavní scéně se stárnoucí J.A.R. marně snažili přesvědčit sebe i publikum, že gospelový sbor dodává jejich písním něco extra, mezi stromy už se linula kytara Ivana Krále. Dávný spolupracovník Patti Smith čerpal ze svého bohatého repertoáru, více se ale stejně bude mluvit o čtyřech krátkých českých písničkách, k nimž si pozval Jiřího Suchého. Ten si pozornost svým laskavým a sebeshazovačným humorem okamžitě ukradl pro sebe, a i když samotné hudební představení bylo plné chyb a čtení textu z papíru, nad čímž se dá vzhledem k jeho věku přimhouřit oko, šlo spíše o to, CO a JAK říkal mezi tím. Jednotlivé okamžiky jsou na papír nepřenositelné, snad ale napoví věta, s níž se autor více než tisíce písní loučil: "Já ten váš potlesk vyřídím Ježkovi, Voskovcovi a Werichovi, akorát doufám, že ne moc brzo!"
Crystal Fighters už u nás párkrát hráli, takže je pod velkým pódiem čekali našprtaní fanoušci, které už jejich květinová džungle kolem nástrojů a odposlechů nepřekvapila. I ti, kteří však přišli úplně poprvé, si na ni ale budou zvykat rádi. Crystal Fighters jsou totiž nejpozitivnější kapelou galaxie, a ať už na ně jdete na Rock am Ring, Lollapaloozu nebo na Metronome, pokaždé vás spolehlivě nakazí svým bezbřehým optimismem. Jejich žánrově těžko zařaditelná hudba (Je to pop? Je to folk? Je to elektronika?) roztancuje i toho největšího morouse.
V setlistu samozřejmě nemohly chybět největší hity jako I Love London, You & I nebo zbožňovaná Plage, během níž si publikum zapinkalo s dvěma gigantickými nafukovacími míči, zatímco je frontman Sebastian Pringle spolu s oběma zpěvačkami školili o důležitosti svobody, lásky k bližnímu a užívání si přítomnosti. Banality, řeknete si. Jenže při pohledu mimo festivalový areál na to, co se děje ve světě, bude takových Crystal Fighters potřeba ještě spoustu.
LIVE: Chci, aby můj děda byl jako Iggy Pop
Jedněmi z nich mohou být i Walk Off The Earth. Obě party mají mnoho společného, kromě snahy o předání pozitivní zprávy publiku také pro obě platí, že na ně po prvním setkání už nikdy nezapomenete. A přesto jsou obě originální. Každá svým vlastním způsobem. Formace milující popěvek "Sing It All Away", jenž se stal jakýmsi soundtrackem k jakémukoliv jejich počínání, je známá i tím, že k ní patří doslova desítky nástrojů, které během jednoho koncertu vystřídají. Stejně jako loni v beznadějně vyprodaném klubu Roxy střídali členové kytary, ukulele, bubny, píšťalky, trumpety, klávesy a spoustu dalších věcí jen aby vám co nejoriginálnějším způsobem zahráli jak své vlastní věci, tak neobvyklé covery, kterými se na YouTube původně proslavili.
O DIVOKÉM KONCERTĚ FOALS ČTĚTE ZDE
Do setlistu tak parádně zapadla Happy Pharrela Willimse, závěrečné medley zahrané v pěti lidech na jednu kytaru, které jejich kariéru díky Gotyeho Somebody That I Used To Know odstartovalo, a nebo zážitek, o němž se bude mluvit asi nejvíce. O chvíli, kdy se skupina zformovala do kvarteta, které u jednoho stolu s roztočenými trubkami, zvonečky a dalšími trubkami na bubnování s přehledem vystřihlo asi nejnápaditější předělávku Hello od Adele. Další slova jsou asi zbytečná, najděte si na YouTube, jak to vypadalo a obdivně tleskejte s námi. Něco takového se nevidí každý den.
text: Jan Trávníček, foto: Jaroslav Kutheil
Témata: Metronome festival, Foals, Crystal Fighters, Walk Off The Earth, Ivan Král, Jiří Suchý, J.A.R., Stu Larsen, Matt Simons
4,00
čtenáři
hlasuj
