RECENZE: Rozálii stačí Láska, hlína, rýč a udělá perfektní desku

Rozálie

Láska, hlína, rýč 

Skladby:
Předehra, Pod Zvonařkou, Láska zhulená, Zlíbám tě k smrti, En el cielo de tu boca, Já už nechci, Láska, hlína, rýč, Starej doutník, Kalhotky, Toxická, Duše moje, Z Corodoby, Reina, Maska, 

14 skladeb / 39:14 min

Vydavatel: Virgin Music

Když jsem v období někde mezi Vánoci a Novým rokem naposlouchával resty z uplynulého roku, jedním z nich bylo právě album Láska, hlína, rýč. Rozálie již není žádnou neznámou zpěvačkou, a proto mě zajímalo, jestli svou druhou deskou dokáže navázat na svůj dva roky starý a velmi povedený debut. Už po prvním poslechu je mi líto, že jsem na tuhle nahrávku narazil s takovým zpožděním. Tohle tady hergot snad ještě nebylo...

Tahací harmonika byla odjakživa spjata s jakousi hospodskou kulturou. Rozálie z ní ve svých písních neskrytě čerpá. To dokazuje hned po úvodním intru v písni Pod Zvonařkou, kde s kuráží vypráví o začátku konce jednoho vztahu. Jak sama zpěvačka v rozhovorech dodává, celá aktuální deska se točí okolo jejího jediného vztahu, který prožila po svém debutovém albu. Baví zde svou přímočarou upřímností. ,,Že ti to za to se mnou stojí, když se tvý srdce tolik bojí," glosuje zvesela a ukazuje posluchačům, že v následujících čtyřiceti minutách nuda rozhodně nebude.

Pro inspiraci se Rozálie chodí také ke kabaretním písním. Příkladem budiž skladba Z Cordoby, případně Starej Doutník. V druhé jmenované to jiskří erotikou, ale zároveň máte při poslechu pocit, že ten správně nakřáplý hlas vypráví vlastně jen další epizodu z příběhu život. Žádné tlačení na pilu a už vůbec ne nějaké zvýrazňování či rozmávání explicitních částí. Zkrátka vše vyprávěno vkusně a s jemnou dávkou herectví, které ke kabaretu bezesporu patří.

Neméně důležitým stavebním prvkem alba je odkaz na latinskoamerickou hudbu. Odkazy na španělskou kulturu jsou zde všudypřítomné. Od geografických názvů, španělštiny v textech, ale především v hudebním provedení. En el cielo de tu boca je například nádherné ryzí flamenco. Rozálie má nejen perfektně hodící hlas, ale také cit pro rytmus a jazyk. Obzvláště v tomto žánru jsou tyto vlastnosti ceněné a vlastně naprosto nutné. Na jih se vydává také v eponymní skladbě Láska, hlína, rýč. Zde příznačně pohřbívá starou lásku za zvuku kytary Adriana Rasa.

ROZHOVOR | Rozálie: Píšu o hodně osobních věcech, které zahaluji do metafor

S blížícím se závěrem alba jsou písně čím dál vyklidněnější a svým způsobem možná i smutnější. Ve skladbě Reina (královna) zkouší zpěvačka zapojovat trochu větší porci poetiky. Výsledek je velice příjemný na poslech a společně s kytarovým sólem uprostřed díky tomu píseň vyznívá vyrovnaně a harmonicky.

Rozálie je písničkářský talent jako hrom. Navazuje na klasickou tuzemskou ženskou písničkářskou tradici, která jako by v posledních letech z naší hudbou vymizela. Svou drzostí a sebevědomím vnáší do písniček nový a zajímavější pohled. V její hudbě nejde o žádné tesknění po chlapcích, naopak jim jednomu po druhém láme srdce. Je v tom kus frustrace, zdravého sebevědomí, humoru a teatrálnosti v tom správném poměru. Láska, hlína rýč je je jedním z nejzajímavějších alb, které na u nás za poslední roky vyšly.

Text: Tomáš Kocian, foto: Universal Music
Témata: Rozálie, Rozálie Havelková, Láska, hlína, rýč