RECENZE: The Strokes na minulosti nelpějí, natočili nejlepší album za čtrnáct let

The Strokes

The New Abnormal

Skladby:
The Adults Are Talking, Selfless, Brooklyn Bridge To Chorus, Bad Decisions, Eternal Summer, At The Door, Why Are Sundays So Depressing, Not The Same Anymore, Ode To The Mets

9 trax / 45:10 min

Vydavatel: RCA Records

Nechce se tomu věřit, ale je to pravda. Někdejší senzace rockové scény plní svou kroniku již dvaadvacet let. Debutové a ve své době veskrze všemi oceňované album Is This It z roku 2001 mezitím pomalu upadalo v zapomnění, podobně jako mizela do ztracena kariéra celé skupiny. Tento stav newyorské pětici zřejmě nevyhovuje, a proto hned v úvodní písni přiznávají: „Dá nám práci zase dostat vaši pozornost“.

Předchozí deska Comedown Machine z roku 2013 byla přijata vlažně a The Strokes se možná i proto rozhodli neponechat nic náhodě. Minimálně z hlediska volby producenta, protože angažovali Ricka Rubina.

Kouzla a čáry Ricka Rubina. Producent, který mění muzikanty v hvězdy

Právě on dohlížel na Black Sabbath, když pracovali na comebackovém a zároveň asi i rozlučkovém albu 13. Téměř v původní sestavě se předloni sešli The Smashing Pumpkins, opět s Rubinem v zádech. Jeho producentské portfolio je však žánrově výrazně pestřejší. Přičemž někteří umělci (d)uši rockera rozhodně nepotěší.

Z tohoto úhlu pohledu pilotní singl At The Door nebyl takovým překvapením, jak by se na první poslech mohlo zdát. Po garážové kytarovce jako by se slehla zem. Synthpopová emocionální balada budiž dostatečným varováním pro milovníky klasické sestavy ve složení kytara, basa, bicí a zpěv.

Vyvolávání duchů ze začátku milénia se nekoná. Navzdory tomu, že další singl Bad Decisions by na jakékoliv z prvních tří desek skvěle zapadnul. Píseň si půjčila hlavní motiv z Dancing With Myself, což se nikdo nesnaží skrývat, Billy Idol a Tony James jsou ostatně uvedeni jako spoluautoři. Arogantní odmítání rad a užívání si vlastních špatných rozhodnutí by mohlo vést k mylnému závěru, že se toho uvnitř souboru až tolik nezměnilo.

Jenže pak se zaměříte na Selfless a třebaže se neřeší nic originálního, konkrétně láska a vztahy, je evidentní, že podobného náhledu by frontman ve dvaceti letech, tedy bez životem nabytých zkušeností, nebyl schopen.

Album také dává vyniknout možnostem hlasu Juliana Casablancase. Pokud bude schopen naživo odzpívat  například Eternal Summer, kde střídá výšky s agresivnější polohou, všechna čest. Nicméně přesvědčivější zůstává v ležérnějších pasážích.

POKLIDNÁ DRUHÁ POLOVINA

Méně výletů pod třpytivou disco kouli by nebylo na škodu, přesto nelze přeslechnout hitový potenciál hned několika tracků. Ukázkovým příkladem je Brooklyn Bridge To Chorus. Snadno se naopak lze smířit s tím, že druhá polovina alba se nese v klidném tempu. Těžko čekat kdovíjaké "juchání" u písně, která se jmenuje Why Are Sundays So Depressing.

RECENZE: Z novinky The Strokes srší jarní pohoda

Časy se mění, to tvrdil už Bob Dylan před víc než půlstoletím. The Strokes heslo "změna je život" prezentují prostřednictvím Not The Same Anymore. Skladbou Bad Decisions sice demonstrují, že by zvládli navázat na úspěšnou éru z prvních let existence, leč nechtějí. Dnes mnoho věcí vnímají jinak, což má logiku.

Suverenita mládí je pryč, do tvorby se vkrádá nostalgie. Jako když si Casablancas v závěrečné Ode To The Mets povzdechne „pryč jsou staré časy“. A jistě nejde jen o Shea Stadium, tedy stánek baseballového týmu New York Mets, jenž je od roku 2008 k vidění pouze na archivních fotografiích.

The Strokes využili okamžik, v němž od nich svět příliš nečeká. The New Abnormal je jejich nejzdařilejší nahrávkou za mnoho let, jenže v jejich případě to zas tolik neznamená. Částečně i proto, že materiálu ke srovnání zase tolik není.

text: Tomáš Rumler

Témata: The Strokes, Julian Casablancas, Rick Rubin