RETRO: AC/DC ve Vídni? Důchodci ve stejnokrojích a nealkoholické pivo. Po střetu dvou světů následoval rock’n’roll

AC/DC, Backyard Babies
Stadthalle, Vídeň
21. listopadu 2000

Sami říkali, že každý rok vydávají jednu a tu samou desku, jen ji vždy strčí do jiné obálky. Odtud také pramení absolutní absence problému s konstrukcí koncertního repertoáru. Mohou klidně z fleku přehrát celou novou desku a k tomu přihodit dvě tři staré pecky, nebo naopak - tak, jak to udělali právě ve Vídni. Vůbec nic se nestane, nikdo si nebude stěžovat. Proč taky? Tak silný je materiál, který za těch sedmadvacet let, co v rock'n'rollu nakopávají zadky všem okolo, poskládali dohromady. Na AC/DC se navíc chodí především za účelem vychutnání si jedné z nejpromyšlenějších a hlavně nejopravdovějších rockových show na planetě. Let there be rock!

RECENZE: AC/DC jako parodie sama sebe? V žádném případě! Power Up je comeback roku

Vídeňské vystoupení AC/DC je mým prvním velkým rakouským koncertem. A tak mě mravy zde panující omračují už při prvním ledabylém rozhledu po Stadthalle. Kromě ostrých vyhazovačů šacujících příchozí už u vchodu z parkoviště, zajišťují veškerou pořadatelskou službu důchodci oblečení ve stejnokrojích. Nikdo se nikde nepovaluje, neřve, nezvrací, alkohol se nepodává, pivo se netočí - k dispozici je jen bůhvíjaký lahváč a nedivil bych se, kdyby byl „pro řidiče“. A aby těch překvapení nebylo málo, před začátkem koncertu se zvoní třikrát, stejně jako divadle.

Je to sakra nezvyk, ovšem první řízné tóny na vteřinu přesně v půl osmé nastoupivších Švédů Backyard Babies uklidňují. Čtveřice hrne svůj odvážný dirty rock'n'roll dost přesvědčivě, a tak na sebe pozitivní odezva zpod pódia nenechá dlouho čekat. Fanoušci AC/DC mají na podobnou muziku čich, jak jinak, když adorují jedny z králů stylu - proto jejich ocenění platí za jedno z nejhodnotnějších. 

Sice jsem ve skrytu duše doufal v support v podobě Slash's Snakepit, o němž se toho namluvilo dost a dost, Backyard Babies jsou však náplastí víc než hojivou. A podle aplausu, který je vyprovází ze scény, nejen pro mě.

Po krátké přestavbě pódia, během které euforii vyvolalo i několik známých tónů zahraných neznámým kytarovým technikem, zavládne v beznadějně vyprodané hale tma, kdosi do ní od plic zahuláká: „Are you ready for AC/DC!!?“ a už vybuchují první nálože, tryskají ohňostroje, žhnou světla a co především - scénu bere útokem ústřední dvojice kytarista Angus Young a zpěvák Brian Johnson. Zvuk je křišťálový od prvních taktů úvodní You Shock Me All Night podpořené stylovou videoprojekcí, jejíž nejvtipnější sekvencí byla asi vlaková souprava rytmicky zajíždějící a couvající z a do tunelu.

RECENZE: AC/DC jako parodie sama sebe? V žádném případě! Power Up je comeback roku

Kapela šlape naprosto skvěle. Velká poklona především Malcomu Youngovi, krýt záda takovému šílenci, jako je jeho nezvedený bratřík Angus a ještě tak skvěle hrát. Kapela hraje přesně a přitom neobyčejně energicky. V samotném závěru sice trochu docházejí síly, nic citelného to ovšem není - komu by taky po dvou hodinách nešizeného výkonu nedocházely.

Angus stále poskakuje sem a tam, zlehka sóluje a ještě k tomu postupně odhazuje své propocené svršky, aby vše završil osobitým striptýzem, po němž na něm zůstanou jen kraťasy spuštěné ke kolenům a bělostné trenýrky s rakouskou vlajkou na zadku, tradiční to hold fanouškům z daného státu.

Brian charakteristicky převaluje v puse každičkou zpívanou hlásku, popotahuje si spláclou kšiltovku po čele (Angus mu ji na konci skladby Hells Bells z legrace strhává), okázale gestikuluje a co chvíli si to vykračuje po molu mezi své věrné. Zezadu vše jistí klasická tříčlenná instrumentální enkláva vedená již zmíněným Angusovým bratrem Malcomem, jejímž srdcem je patřičně úderná rytmika Cliff Williams na base a Phil Rudd za bicími.

Pauzy mezi skladbami jsou minimální pauzy, přídavky jsou samozřejmostí. Jestli si muzikanti během dvouhodinového koncertu odpočinuli deset minut, přeháním. Ovace ve stoje po závěrečných For Those about the Rock  We Salute You trvají dobré tři minuty Absolutní triumf, opět. Ještě kapele předat Zlatou desku za prodej alba Ballbreaker v České republice, a pak už honem domů. Nebo se neudržím a zůstanu tu i na zítřejší repete.

SHOW A REKVIZITY

• Tři velkoplošná plátna pro kontinuální video projekci (jak dění na pódiu, tak klipy a jiné doprovodné obrázky).
• Angusův klasický kostým v podobě školní uniformy včetně bílých trenýrek s rakouskou vlajkou na zadku pod ním.
• Desetimetrová pohyblivá figurína Anguse (ta z přebalu Stiff Upper Lip) s rudě svíticíma očima, ústy chrlícími dým a ohňostrojem vypouštěným kytarovou hlavou.
• Nasvícené siluety mrakodrapů NYC (opět viz přebal novinky) jako pozadí celé scény při Safe In.
• Obří zvon zavěšený nad lávkou vedoucí od pódia mezi diváky, rozezvučený při Hells Bells plnou vahou Briana Johnsona.
• Obří nafukovací panna ve spodním prádle pohupující se do rytmu Whole Lotta Rosie.
• Kruhová hydraulická plošina na konci lávky od pódia určená pro sólujícího Anguse.
• Funkční výtahová klec do 1. patra scény, z druhé strany kovové točité schodiště.
• Artilerie šesti děl střílejících na přeskáčku během T.N.T. a ohňostroje, dělbuchy a další pyrotechnika na hranách pódia.

PLAYLIST

1. You Shock Me All Night Long
2. Stiff Upper Lip
3. Shot Down In Flames
4. Thunderstruck
5. Hell Ain't a Bad Place to Be
6. Hard As A Rock
7. Shoot To Thrill
8. Rock'n'roll Ain't Noise Pollution
9. Safe In New York City
10. Bad Boy Bogie
11. Hells Bells 
12. Got It Hot
13. The Jack
14. Dirty Deeds
15. Back In Black
16. Highway to Hell
17. Whole Lotta Rosie
18. Let There Be Rock
19. T. N. T. 
20. For Those About The Rock
21. We Salute You

Reportáž vyšla v tištěném časopisu Rock Report 12/2000 a vydáváme ji online při příležitosti dvaceti let od koncertu a vydání nového alba Power Up, které vyšlo v pátek 13. listopadu 2020.  

Text: František Kovač, foto: Tomáš Martinek a archiv Rock Report
Témata: AC/DC, Backyard Babies, Malcolm Young, Angus Young, Brian Johnson