Vydáno 01.11.2016 | autor: Hana Bukáčková
Kapela Imodium má za sebou již desátý ročník bytového turné, které poprvé proběhlo už před třinácti lety. Letos na něj vyjeli po tříleté pauze. Zpěvák Tomáš Fröde, kterého jsme vyzpovídali u bazénu při poslední zastávce "byťáku", nám ale prozradil i něco málo o hraní ve věznici. Nezapomněl pozvat ani na společné turné se skupinou OVOCE.
Imodium hráli ve vězení v Plzni na Borech
Thome, máte za sebou 10. ročník bytového turné, jak bys ho zhodnotil?
Jednak bylo nejlepší, a to nemyslím jako otřepanou frázi, jakou všichni říkají, když jedou tour či natočí poslední desku. (úsměv) Také to mělo punc toho, že se jednalo o výroční kulatý ročník, a nyní visí ve vzduchu, jestli v tom budeme pokračovat. V každém z nás byla chuť si turné užít, třeba to je fakt naposled. Pravda je, že všech 13 zastávek bylo super. Všechny ročníky a zastávky byly svým způsobem fajn, ale proběhly i takové, kdy to bylo míň zábavnější a víc upjatější. Naštěstí se to letos nestalo, všude na nás čekala skvělá parta lidí, evidentně vždycky kámoši, ne že by to byli přizvaní lidi, kteří se neznali. Proto bych se nebál říct, že to byl jeden z nejlepších ročníků, možná i ten úplně nejlepší.
LIVE: Imodium za sebou mají desátý ročník bytového turné. Možná byl poslední
Proč přemýšlíte nad tím, že by to bylo vaše poslední bytové turné? Už se vám do toho nechce? Proč jste měli předtím tři roky pauzu?
Byl to již 10. ročník, předtím byla tříletá pauza, téma bytového turné bylo mezi námi už 13 let a to je docela dlouhá doba. Pauza byla dána čistě technicky, protože jsme vydávali desku a jednou bylo turné… Budoucnost visí ve vzduchu, protože nejde říct, že by o to lidi neměli zájem, ba naopak. Možná ta pauza zafungovala a byl větší zájem. Měli jsme kolem padesáti zájemců, což je dost, protože to jsou lidi, kteří přistupují na tu hru, že si nás fakt pozvou do bytu. Někteří, co by o nás stokrát stáli, nemají možnost narvat osmičlennou bandičku někam… Mimochodem, pokud se rozhodneme, že půjdeme do dalších ročníků, tak to musí být na dalších deset let. Takový úzus. (smích) Proto ten otazník.
Na základě jakých kritérií se rozhodujete, kam pak pojedete?
Odjakživa tam je pravidlo, že se snažíme jezdit k novým zájemcům… jsou místa, kam se rádi vracíme, ale primárně se je snažíme měnit. Další kritérium je čistě stran trasy, abychom toho stihli objet co nejvíc. Už víme, že Čechy i Moravu za jeden ročník nestíháme, to by se spíš jezdilo, než hrálo.
Kdo s nápadem bytového turné přišel?
Kamarád Jarda Špulák. Je to už 13 let, tehdy jsme začínali, byli jsme prostě puberťáci a měli jsme touhu jet na turné. Jarda byl náš první, řekněme, manažer, který se o nás staral. Je novinář, takže sledoval spoustu informací. Jednoho dne prostě přišel a navrhl: "Hele, jednou jsem zaregistroval jednu kapelu a ta udělala sérii bytových koncertů, vůbec to nebylo turné, spíš dobrá myšlenka. Mně se to líbí, přijde mi to strašně originální, nikdo to tady nedělá, mohli bychom z toho udělat pravidelné turné." V tom je ta genialita, zapomeňte vy, pitomci, na to, že byste chtěli jet turné, tam by stejně nikdo nepřišel, protože nás v té době nikdo moc neznal. Když nejdou fanoušci za vámi, pojďte vy za nimi. Což byl v tu chvíli geniální tah, zafungovalo to a stal se z toho takový fenomén. V roce 2004 jsme vydávali svoji debutovou desku a měli jsme v jednu chvíli takový dojem, že se novináři a média spíš zajímají o bytové turné než o tu naši desku. (smích)
Kopíruje vás teď někdo?
My tomu neříkáme kopírování, protože jsme to nevymysleli, odkoukali jsme to. Za tu řádku let se nám párkrát stalo, že nám osobně napsala nějaká kapela opravdu s pokorou, a přitom by vůbec nemusela, něco ve smyslu: "Víme, že děláte bytové turné, je to skvělá myšlenka a my bychom to rádi udělali taky." Všichni se nás na to ptali, jako kdybychom na to měli nějakou licenci. My jsme už potom nepátrali, jestli to nakonec zrealizovali. Rozhodně to neměli jako turné, ale chtěli udělat třeba tři koncerty. Ale to gesto od nich bylo strašně sympatický.
Playlist si vybírali jednotliví fanoušci?
To byl pro letošek takový upgrade, právě proto, že to děláme už léta, tak se snažíme některým věcem vyvarovat… Letos jsme jeli čtyři dny cca po třech zastávkách, fakt je toho relativně hodně za krátkou dobu a všude hraješ to stejný. Proto jsme si řekli, že když je to už potolikáté, pojďme se bavit, nejenom lidi, ale i sebe. Čtrnáctkrát hrát stejný playlist je vopruz, tak jsme dali tak 12 songů k výběru, ať si z nich šest vyberou, aby to bylo pokaždé aspoň trochu jiný.
Máte nejzajímavější místo, kde jste v rámci bytového turné hráli?
Bylo toho hodně moc, od různých bytů až po veřejná místa, jako jsou školy, kluby, kde sezvali třeba 50 - 60 lidí… bylo to fakt rozmanitý. Letos jsme hráli na zámku, což je dost výjimečný a neobyčejný místo.
Pro jaké nejmenší a největší publikum jste hráli?
Nejmíň bylo pro jednu jedinou osobu, tuším, že v Ústí nad Labem, jmenovala se Linda, to si všichni moc dobře pamatujeme. Přijeli jsme a hráli v jejím pokoji, bydlela u rodičů. Kde bylo nejvíc lidí, to s jistotou nevím, myslím že v nějakým klubu v Brně, který si pro tuhle událost pronajali. To byl solidně navštívený koncert o sto padesáti lidech. Nebo jsme hráli pro školy, takže když se sezvalo 4-5 tříd, koncertovali jsme i pro 200 lidí.
A co nejbizarnější událost, která se přihodila?
Bizár rozhodně ne, ale když půjdeme na úplnej začátek před třinácti lety, to nám bylo kolem šestnácti, nebylo to moc dlouho od doby, co jsme ještě hrávali covery od Nirvany. Měli jsme sestavený playlist ze svých věcí, pozvali si nás kluci a ti byli strašně zatažení, tak jsme si říkali, co je, co děláme blbě... Dohráli jsme a oni přišli za námi, jestli zahrajeme Nirvanu, mysleli si o nás, že jsme totiž echt Nirvana revival. (smích) Ale my už jsme ji v té době nehráli a definitivně se snažili od toho všeho odstřihnout. Byli přepadlí, protože se těšili, že ve finále bude Nirvana, a nebyla…
Nedávno jste koncertovali ve věznici v Plzni na Borech, čí to byl nápad?
Kapely, protože jsme vloni vytvořili dokument AUTENTIK, který se dost vázal k bytovému turné. Zjistili jsme totiž, že poměrně často hrajeme na atypických místech, právě o tom Autentik je. Chtěli jsme tak zdokumentovat i věznici, ale v součtu trvalo dva roky, než to vyšlo, protože je kolem toho spousta administrativy. Navíc je třeba najít správný typ, který to prolomí, což se stalo až letos na Borech, kde kaplan Blažej všechno domluvil.
Jak jste se tam cítili?
To by byl rozhovor fakt na dlouho. Takže ti můžu říct, že se nám podařilo dostat tu možnost tam filmovat, vznikne o tom dokument, který řekne o dost víc. Jednak to v nás pořád zůstává, nelze to popsat, je to těžké a obsáhlé téma. Dostali jsme fůru informací, jak to tam funguje/nefunguje, cítíš atmosféru… navíc Bory jsou převážně céčková kategorie, což už jsou násilný trestný činy, tedy s ostrahou. Mají tam i déčkaře, ale ty k nám nepustili, to jsou vrazi. Je tam i pár doživotňáků. Ale mít tři metry od sebe "céčkaře" je docela silnej zážitek. Tohle je jedno z míst, na který budeš vzpomínat do smrti.
A jak vás tam přijali?
Jde o to, co můžou. Už dlouho je povoleno, že mohou tleskat, to se v minulosti třeba nesmělo. Pár jedinců tam zahoukalo, zapískalo, to už bylo, myslím, na vlastní triko, bachaři to tam do jistý míry tolerují. Kdyby se stalo, že těch sto borců začne řvát, tak to hned zaříznou.
Zopakovali byste si tam to hraní?
Určitě, zjistili jsme, že tu netypičnost máme fakt rádi… a je dost obohacující pro člověka přičichnout k neobvyklým tématům, jsme jedině pro. Navíc vtip je v tom, že tohle tam nikdo ještě nezopakoval. Blažej se tam jednou za čas snaží udělat takový program, ale za tu dobu, co to pořádá, se tam ještě nikdo nevrátil.
Mimo jiné vystupujete i na parníku, jak se vám tam hraje?
Lodí jsme měli víc, asi 5-6, je to spíš atrakce pro lidi, muzika se tam nehraje zrovna dvakrát nejlíp, jedná se o dost punkový podmínky. Je to ale velmi atraktivní. Loď má kapacitu 400 míst a my to vždycky vyprodáme. Lidi jsou nadšení a strašně se jim to líbí a dlouho o tom ještě mluví.
LIVE: Imodium a ukradenÝovoce si na parníku osvojili pražskou Náplavku
Máte nějaké vysněné místo, kde byste si rádi zahráli?
Tím, že se toho tolik semlelo za poslední dobu, tak mě fakt teď nic nenapadá, ale nebude to dlouho trvat a něco zase přijde. Teď toho bylo plno - věznice, hráli jsme v rámci bytového turné v děcáku, pak na zámku, teď se tu cákáme v bazénu v říjnu, proto mě teď fakt nenapadá, kam bychom chtěli jet, ale určitě zas něco originálního vymyslím. (úsměv)
Teď pojedete turné s Ovocem, na co se můžeme těšit?
Pověnujeme se ještě starším songům, které jsme dlouho nehráli, ale bude to taková uzavírka za kapitolou Valerie, protože pracujeme na nové muzice. Je to poslední turné, kdy přejedeme ještě starý materiál. Od nového roku se budeme snažit jet s novým setlistem.
Na turné s Ovocem se budeme střídat v pořadí na jednotlivých štacích. Společně hrát nebudeme, není čas to nacvičit, protože děláme na nových věcech. Proto nebudeme vytrubovat něco, co nemůžeme lidem slíbit. Ale srandy bude dost, vždycky to tak s klukama bylo. Na řadu přijdou oblíbený naschvály a asi featuringy...
Na čem teď pracujete?
Ještě letos vypustíme nějaký ochutnávky v podobě singlu, vlastně tak v tichosti pracujeme na nové desce, která vyjde příští rok.
Na koncertě se kolikrát naštveš a vyprovokuješ lidi, aby víc aplaudovali, kde se to v tobě bere?
Je to hra. Je to přetlak nějaký energie, tak to tam prostě vypustím. Ale jinak jsem strašně hodnej. (smích)
Co bys vzkázal fanouškům?
Rád bych vzkázal, aby lidi udrželi zájem o muziku jako takovou, ať už je blbá nebo dobrá, na to měřítko stejně není, to je moje muzikantský přání. Zůstaňte u muziky, všímejte si jí a vnímejte.
text: Hana Bukáčková, foto: Lucie Levá a archiv skupiny Imodium
Témata: Imodium, Valerie, Autentik, bytové turné, Nirvana, ukradenÝovoce, koncerty
