Ivan Tásler (IMT Smile): Jsme kapela jisté generace

Vydáno 13.12.2018 | autor: Hana Bukáčková

"Jsme rozdílné typy, což je dobře, tvoří to kapelu. Každý se na to díváme z jiného úhlu pohledu, to nás posouvá dále. Na výsledku se vždy shodneme." říká Ivan Tásler, frontman, zakladatel a hlavní duše IMT Smile o tom, jaké to je hrát s vlastním bratrem. Nyní slovenská stálice vydala desku Budeme to stále my, která vznikla velmi spontánně a rychle. Na příští rok má v plánu zaměřit se na české festivaly. 

Ivan Tásler (IMT Smile): Jsme kapela jisté generace Ivan Tásler (IMT Smile): Jsme kapela jisté generace

V čem je deska jiná než předcházejících deset? 
Je nejspontánnější. Vznikla v zajímavé konstelaci vztahů a nečekaně lehko, až jsme z toho byli překvapeni. Skoro se mi to až nezdá. Doufám, že jsme to štěstí moc nevykoupili a že nám ještě trochu zbylo na příště.

Na desce v písni Osud hostují Chinaski. Proč právě oni? Má to hlubší význam vzhledem k tomu, že v kapele od začátku roku hraje Tomi Okres, který byl kdysi v sestavě IMT Smile?
Přesně tak, Tomi hrál v IMT Smile v době, kdy jsme natočili hodně hitů, máme spolu stále super vztah. Určitě to byl jeden z důvodů, proč jsem měl pocit, že by toto spojení mohlo fungovat nehledě na to, jak dlouho se znám s Frantou, Michalem a  Lukášem. Víme o sobě už z dob mé spolupráce s Čechomorem. Byla to poslední písnička, kterou jsem potřeboval na albu a chtěl jsem, aby to bylo finále. Měl jsem o ní určitou představu, text je přesně vhodný na závěr desky.

IMT Smile a Ivan Tásler oslaví své dvacetiny v Praze akusticky

Společné turné vás neláká?
Společné koncerty uděláme určitě, ale jestli i turné, to netuším. Každopádně jsme se spolu o tom bavili. Pokud to nevyjde hned, tak třeba v budoucnosti.


VŠECHNO MÁ SVŮJ VÝZNAM

Vnímáte to jako osud?
Všechno má svůj význam. I tato písnička. Vznikla velmi spontánně, je to live nahrávka, všech deset najednou se nás sešlo ve studiu a nahrávali jsme naráz dvoje bubny, dvoje basy, dvoje klávesy…. Byl to velmi silný moment pro nás všechny.

Není ale klišé dělat společné nahrávky české a slovenské kapely?
Možná ano. Je pravda, že toho je dost. Ale neřešil jsem to. Jde o to, jaké máme vztahy mezi sebou. Nerozlišuji, zda je někdo Čech nebo Slovák. V tomto případě jde úplně o něco jiného.

Chinaski prošli obměnou před rokem, vy před časem také. Je to finální verze vaší sestavy?
V této sestavě jsme třetí rok a funguje to úplně fantasticky. Mám pocit, že jsou to tři nejfantastičtější roky kapely, co se týká koncertů, písniček. Asi něco v této sestavě děláme dobře. Určitě nám to vyhovuje i lidsky. 

Jak jste naznačil, Osud byla spontánní nahrávka, ale pokud se nepletu, platí to i o celém albu.
Ano, trvalo to čtyři měsíce od první písně až po finální mix.

Desku jste natáčeli ve čtyřech zemích. Kolik písní jste v jakém státě nahráli?
V Americe dvě písně, v Anglii dvě, v Praze jednu a ostatní jsme nahrávali v Bratislavě.

Mělo pro vás hlubší přínos, že se točilo takto ve více studiích?
Chtěli jsme zažít jiná studia. V tomto případě jsme vyhledávali ta, která mají ještě analogový pás, mixpult a celé jsou oldschool. Rádi točíme živě, protože jak se to točí na pásu, možnost editace je limitovaná. O to větší zodpovědnost je třeba při hraní. Člověk se musí maximálně soustředit, aby to bylo dobrý a nikdo to v ten moment nepokazil. Když se to podaří, je to pocit k nezaplacení.

Na albu jsou celkem tři hosté. Na základě čeho jste přizvali Szidi Tobias a Kaliho?
Szidi Tobias měla kopec krásných textů, které chtěla zhudebnit, proto mě oslovila na spolupráci. A tak to celé vzniklo. Při jednom textu jsem měl pocit, že by se hodil i na naší desku. Líbila se jí idea. Bylo to jiné, více umělecké. Věřím, že spolu uděláme ještě víc nahrávek, složil jsem písničku i pro ni.

Na albu je spolupráce s Kalim. Jeden den jsme se střetli, aniž bychom se předtím znali a měli něco připraveného, třetí den jsme už natáčeli ve studiu, kde se točil i klip. Svůj part napsal do deseti minut, co jsem mu písničku pustil. I přesto že jsme každý z jiného žánru, chemie fungovala a sedli jsme si.

 

Měli jste někdy chuť to zabalit?
Během roku si dám vždy tříměsíční pauzu, kdy vypadnu a jedu na druhý konec světa. Je to osvěžující. Ale vysloveně skončit jsem nikdy nechtěl. Do smíchu nám občas nebylo, hlavně když odešli podstatní členové kapely. V jistý moment jsme dokonce zůstali s bráchou jen sami. Situace byly vtipné i smutné, ale líbí se mi, že skupina se nechala příjemně ovlivnit svými novými členy, kteří ji posunuli dále a inspirovali. 

NA VÝSLEDKU SE VŽDY SHODNEME

Jaké je to hrát s bráchou v kapele?
Jsme rozdílné typy, což je dobře. Každý se na to díváme z jiného úhlu pohledu, to nás posouvá dále. Na výsledku se vždy shodneme.

V komentáři pod klipem Pojď so mnou jsem četla názor, že jste jak whisky - čím starší, tím lepší. To se hezky čte, že?
Nemám pocit, že jsme lepší, ale zastávám názor, že kapela se musí posouvat, a ne postávat na jednom místě. Vždy se snažíme udělat to nejlepší. Pokud to lidé hodnotí takto, je příjemné to poslouchat.

Dostal jste na Slovensku cenu od OSA jako autor nejhranějších děl za 2017. Cítíte se jako hitmaker?
Bylo štěstí, že krom písní IMT Smile se mi podařilo složit nějaké songy, které zafungovaly i v podání jiných interpretů, ať už to byli Rišo Müller či Jana Kirschner. Měl jsem štěstí na pěkné spolupráce. Teď už moc nespolupracuji s jinými, ani neskládám, s výjimkou Szidi.

Proč?
Mám za sebou spolupráce s mnohými mladšími interprety, které pro mě nebyly tak přínosné, už mě to nebaví. Jsem otevřený, ale momentálně mě nic neoslovuje.

Ani kdyby se znovu ozval Richard Müller?
Rišo má u mě speciální postavení, postavil se za mě v době, kdy se za mě chtěl postavit málokdo. Ve dvaceti mi dal důvěru, abych mu produkoval desku. Těší mě to o to víc, že je to nejlepší deska v jeho nabité kariéře.

Cítíte se jako legendy?
Ne, legendy jsou Eláni. Jsme kapela jisté generace, a když se nám podaří hrát ještě pár roků, budu rád.

Daří se vám přilákat i další generace?
V tom nám pomohla píseň Hej sokoly, která zasáhla jiný typ publika, mladší a v širším měřítku.  

 

Přitom je to lidovka. Čekala bych, že mladé generaci nic moc neřekne.
Udělali jsme projekty, které byly úspěšné, ať už se jedná o Lúčnicu, se kterou jsme vystupovali dva roky, nebo Ondřeje Kandráče pro film Čiára, ve kterém se objevila právě Hej sokoly. Přiznám se, že nejsem úplný folklorista. Spíš mě baví taková zajímavá spojení.

Uvedl jste, že máte rád v písních kombinaci smutku, radosti a bolesti. Co vás na tom tak vzrušuje?
Spojení je pravdivé a je to celkově charakteristické pro moji tvorbu, že ve stejné vteřině se potká několik emocí najednou.

Dlouhá léta tvoříte tandem s textařem Vladem Krauszem. V čem vidíte tu společnou chemii, díky které to i po těch letech stále funguje?
Sám tomu nerozumím. (smích) Jako kdyby uměl vycítit, v jaké životní situaci se nacházím, co prožívám. Vlado je velmi kreativní. Napsal texty i pro Katku Knechtovou, Adama Ďuricu a další.

 

Blíží se konec roku, čímž se odkrývajíi plány na ten další. Co máte v plánu?
Příští rok máme v plánu zaměřit své hraní na Čechy. Léto jsme si vyhradili pro české festivaly.  Bude to pro nás premiéra. Myslíme si, že by to mohlopro nás být osvěžující a inspirativní.

Text: Hana Bukáčková, foto: Martin Trenklera (koncert v Roxy), Peter Ivan 

Témata: IMT Smile, Ivan Tásler, Budeme to stále my, Chinaski, Tomi Okres, Kali, Szibi Tobias

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít