RETRO 2000 | Roman Holý: Nejlepší věci přicházejí v kocovině. Síla kapel je mnohokrát v sestavě, která se nemění

Vydání alba se cvalem blíží. Jako pracovní název uvádíte Armáda špásu. Zůstalo při něm?
V případě J.A.R. nelze nikdy s ničím operovat definitivně. Je to nekontrolovatelná neřízená střela dlouhého doletu, která se často vydává úplně jiným směrem, než bychom si přáli.

Měli jste veškerý materiál předem připravený, nebo jste finišovali během natáčení?
Deska vznikala docela dlouho, pořád se kvůli jiným aktivitám nás všech odsouvala a až teď přišel její čas. Dozrála jako olomoucký tvarůžek a smrdí teda pěkně.

RETRO 90s| Roman Holý: Máme J.A.R. „just for fun“

Všechny skladby vznikly cíleně pro novou desku J.A.R., nebo jsi zalovil i v šuplíku?
Baví mě vymýšlet noty s představou konkrétního muzikanta. Hudba, která mne za jímá, je především o pocitu, ne o rozdání not libovolnému majiteli hlasu či baskytary.

A hudební motivy přicházejí náhodně?
Nejlepší věci přicházejí ve stavu co největšího uvolnění, kdy je mi všechno jedno. To je v kocovině. Tehdy se dokážu opravdu rozbláznit a nenechávám se tolik svazovat zažitými hudebními pravidly. Naštěstí dost piju, proto občas nějaký ten nápad přijde. Máš coby autor právo veta? Naštěstí máme všichni dost podobný přístup k vnímání muziky a hádáme se minimálně. Vetovat by mne opravdu nebavilo.

Producentské rákosky ses chopil jako obvykle ty. Neláká tě svěřit tuhle roli někomu mimo okruh kapely?
Prosím tě, kdo by to udělal líp? Ty víš o někom, kdo by vydržel s deseti egomaniakálními lidmi trpícími poruchami soudnosti? Já tedy ne.

ROZHOVOR | Roman Holý: Chci se pokusit J.A.R. stabilizovat, ale pochopím lidi, který řeknou, že už to nejsou JAŘi

Není ti tak trochu líto skladeb, které na koncertech nikdy nezaznějí?
Ne. Líto je nám nevyrovnaných lidí plných zloby a zášti, trpících zvířat, zatopených oblastí a nerytmických hudebníků. Na lítost není čas, my hrajeme 'rokenrol'.

Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi stvořil hit?
Hit asi nikdy, ale Slim Jim se celkem chytnul, možná Bulháři? Ale to nejsou hity v pravém slova smyslu.

A dokážeš předem odhadnout, co by se mohlo hitem stát?
Kdybych to dokázal, así bych bydlel v Kalifornii a výrazně oživoval tamější zatuchlou scénu.

Jaký je rozdíl mezi skládáním písniček a filmové muziky?
V podstatě žádný. Dobrá písnička má navíc dobrý text, který je mnohdy důležitější než hudba.

RETRO: Jak řádili J.A.R. v roce 1994?

Co tě přiměje k vytvoření coververze?
Maximální láska k originálu a naděje, že se dá písnička udělat buď jinak, nebo trochu líp.

J.A.R. jsou ideálním adeptem na DVD. Uvažujete o něm?
Dík za nápad. Neuvažujem, ale asi začnem. Materiálu je za ta léta dost, třeba by to někdo ocenil. Dva roky se s tím budem patlat, pak se prodá sto deset kusů a zůstane skvělý pocit dobře odvedené práce.

Když vypalování zabíjí hudbu, nezabíjejí potom koncertní dévédéčka živá vystoupení?
Atmosféra koncertu se nedá nikdy nahradit. V obýváku na gauči i s perfektním DTS přece nepotkáte dvě stovky nádherných žen, nezaskáčete si s kamarádem a ani tak vyhulit se to doma nedá. Koncertní záznamy, myslím, spíš lákají na opravdový koncerty.

Do jaké míry při koncertech improvizujete?
Byly doby, kdy jsme vůbec netušili, co a jak budeme hrát. To byla paráda. Moc se to asi poslouchat nedalo, ale nás to bavilo. Dnes už se víc držíme forem.

VIDEOROZHOVOR | Roman Holý: J.A.R.? Prožili jsme krásný chvíle, tím bych to téma uzavřel

Funguje kapela po tolika letech i po lidské stránce?
Dnes líp než dřív. V podstatě nás spojuje dost věcí, především se ale společně rádi smějem.

Přesto při takovém počtu osobností jistě dochází k třenicím. Vzpomeneš si na nejhorší krizovku?
Po natočení Nerváku, mojí nejoblíbenější desky J.A.R., mi Klempa sdělil, že to je celý na hovno, měkký, zženštilý. To jsem byl celkem smuten. Dnes se tomu smějeme, ale tenkrát mi do smíchu fakt nebylo. Dva roky práce, a pak takové pěkné ocenění od kolegy... Však já mu to vrátím.

Dokážeš si představit, že by kapela fungovala jen jako prosperující firma, bez přátelství?
Takhle asi funguje celá řada kapel, ale já bych to tedy nechtěl. Ovšem nikdy neříkej nikdy.

Máš pro případ něčí emigrace z J.A.R.u v záloze vyhlédnutou náhradu?
Asi by to šlo, ale snad to nehrozí. Síla kapel je mnohokrát v sestavě, která se nemění. Kde jsou Van Halen bez Lee Rotha. Genesis bez Collinse, Lucie bez Davida Kollera, Laura a její tygři bez Ilony... Všichni hrajou s chutí dál, ale fanoušek mnohdy strádá.

Neláká tě občas hraní ve skromnější sestavě?
Láká, ale jazz ani folk není úplně moje parketa. Možná hardrockový kvartet.

Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 6/2006.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Text: Daniel Folprecht, foto: Roman Černý
Témata: Roman Holý, J.A.R., Armáda špásu, retro