ROZHOVOR | Monkey Business: Jsme mistři neporozumění, nejlepší texty vznikají v kocovině

Kdo vymyslel název Když múzy mlčí?
Pavel Mrázek: Já ho vymyslel.

Při poslechu desky je slyšet, že u vás ale múzy nemlčely. Kam chodíte pro nápady?
Roman Holý: To je skvělá otázka.
Pavel: Za mě jako textaře múza přichází ve stavu kocoviny. V tomhle jiným stavu vědomí ke mně přijdou vždycky nové nápady.
Roman: To já mám taky tak, ale největší múzou je představa, že tu první verzi písničky pustím spoluhráčům a oni budou nadšený. Když nejsou, tak jsem trochu smutný a hned ji vyhodím. Snažím se jim potom dát věc, u které se pobaví. To je pro mě největší múza, jsem týmovej hráč a mám rád, když jsme z nějakýho kraválu šťastní všichni dohromady.

ROZHOVOR | Monkey Business: Řekli jsme si, že buď bude celá deska v češtině, nebo už nebude žádná

Tereza: Pro mě je tvůrčí práce určité sebrání se do sebe, kdy cítím, že všechny okolní vjemy dokážu vypnout a v tu chvíli se celý můj vnitřní svět otočí a ponořím se hlouběji do sebe.  Já spíše tvořím individuálně, v naprosté intimitě, v tichu, kde mě nikdo neruší. Nejhezčí je, když zjistím, že někde jen tak půl hodiny sedím, koukám, neslyším, co se kolem mě děje, ale uvnitř mě se děje něco zajímavého. Mívám to dost často v autě, kdy se soustředím na cestu, ale zároveň tvůrčí mozek pracuje. A nedávno jsme byly s dcerou na procházce a ona pořád něco povídala, já ji nevnímala, protože mě v tu chvíli začal naskakovat text na skladbu Jsem zlo. A už jsem měla v hlavě, že Barbíně klouby lámu a do toho rozhodím i Dalajlámu. A z Petřína na Újezd byla hotová kostra textu.

Takže to nemáte tak, že si naplánujete, že si daný den sednete a budete psát? Nápady přichází spíš samovolně?
Pavel: Vždycky to odněkud samo přichází, a to v jakémkoliv umění. Když maluješ nebo když děláš muziku. Je potřeba být sám a sám v sobě. Nepůjde to, když máš dělat večeři dětem a ruší tě štěkání psa.
Tereza: Pak ale přijde fáze, kdy se to musí vysedět, jak nad hudbou nebo textem. To začíná ta rutinní technická práce, kdy tomu musíme dát určitou podobu.
Roman: Já píšu texty zásadně na záchodě, když kakám. Ony jsou pak víc ze života.

U koho a kdy se zrodil nápad udělat desku s českými texty?
Roman: U mě, já jsem totiž nejstarší z kapely, což mě netěší, ale mám nejvíc zkušeností a rád se o ně s kapelou dělím. Bručel jsem na ně kvůli tomu už dlouho, dával jsem všem jemně najevo, že není možný, abychom zpívali do nekonečna věci, o kterých ani my už nevíme o čem jsou. Přišlo mi to dosti hloupé. Čím jsem starší, tím víc mi záleží na tom, abych rozuměl tomu, o čem zpíváme. Ztotožnil se s texty.

Teď se ztotožnit můžeme. Upřímně, skladbám z minulých alb jsem nerozuměla, nechápala jsem obraty v angličtině a pro mě jako posluchače byly textově těžko uchopitelné. Kdežto na české desce chápu dvojsmysly a cynismus, který tam je.
Roman: To mne velmi těší, o tohle nám šlo. Že tam najdeš něžnost a tvrdost života, zároveň nadhled, divnej humor a cynismus. Pro to pochopení jsme teď udělali desku v češtině.

Jak dlouho album vznikalo?
Roman: Byla to naše nejrychleji udělaná deska, byť jsme si mysleli, že bude nejdelší. Hlavně Matěj si to myslel, protože jsme neměli tolik zkušeností s češtinou, i přesto že jsme se o ni pokoušeli už mnohokrát. Já jsem vždycky klukům hodně vyčítal, když jsem například rok strávil přípravou na novou Mankáčskou desku, tak další dva roky trvalo, než se na ní udělaly texty. A já jsem říkal: „Kluci, ta hudba, to je jako když uděláš jídlo, teplý jídlo vydrží na stole určitou dobu, než vychladne. S hudbou je to podobný. V době vydání nový desky jsem většinou hudebně už úplně jinde. To musí bejt žhavý, teplý a musí se to hned podávat. Musíme to udělat a vymyslet tak, že já udělám písničku, shodneme se na ní, uděláme nápěv a do toho text, musí to jet, nejsme přeci debilové.“ A dlouho to takhle nebylo, strašně se to zdržovalo a často náš proces tvorby nebyl optimální. Teď tomu bylo jinak. Všichni už věděli, o co jde. A Pavel se k tomu postavil fantasticky a udělal rekord Monkey Business tím, jak rychle udělal špičkový texty. Tohle je to nejzajímavější na desce. Že máme slušnou hudbu, dobrý zpěváky a dobrou rytmiku, se tak trochu očekává, ale vytvořit rychle text, kterej je dobrej, to je nádhera. Tady máš demáč, otextuj ho, pošli zpátky a pozejtří zpíváme. A neser.

Jak při psaní postupujete? První vzniká hudba, poté text?
Roman: Pavel je chytrý muž, má sice nedodělanou, ale vysokou školu, a to je klíč k úspěchu. (smích) Dobrý kapely jsou většinou vzdělaný. Už dobře věděl, co bude následovat a psal si nápady a postřehy, stovky drobných věcí. Mám od něj plnou e-mailovou schránku básniček. Následně jsme to pasovali do hudby. Když přinesu písničky, tak si je vždycky to užší jádro poslechne, to je Matěj, Pavel, Tereza a já a řekneme si: „Tohle jo, tohle ne.“ Teď jsme byli připraveni a trvalo to extrémně krátkou dobu.

Matěj Ruppert (Monkey Business) interview: U piva začínají všechny naše debaty

Jako laikovi mi přijde přirozenější proces, kdy se píše text do hotového hudebního základu.
Pavel: Ne, tak to vůbec nemusí být. Každý to dělá jinak.
Roman: Obojí je správně. Jsou to dva základní přístupy a oba fungují. Většinou jsem to dělal tak, že jsem vytvořil hudbu a někdo na mé absolutně nezpívatelné anglo-americké fráze, tam pak horko těžko něco pasoval. To je těžší věc. Dnes mám proto daleko raději, když dostanu pár vět, o čem asi písnička bude a já to pak rozvedu. Nedávno jsem dostal od Fanánka (Lou Fanánek Hagen je hostem na desce Když múzy mlčí, pozn. red.), se kterým děláme společnou desku texty a já už vím, jakej to má mít rytmus a jak má hudba vypadat, aby to podtrhlo vyznění textu. Cesty a přístupy jsou různý. Každej to dělá jinak, každýmu vyhovuje něco jinýho. Důležitej je výsledek.

Jak u vás probíhá nahrávání alba? Jste spolu třeba týden v kuse?
Roman: Když by se měl sečíst čistý čas nahrávání, je to mnohem více než týden.
Tereza: Ty fáze nahrávání jsou rozkouskované. Jenom zpěvy trvají velkou část.
Roman: Chceme to mít skvělé, proto je zapotřebí to vysedět a makat na tom. Někdy se stane, že některej den to nejde vůbec. Pak ale přijde čas, kdy to jde úplně lehce.
Matěj Ruppert: Nebo něco nazpíváš a za čtyři dny zjistíš, že to není dobrý, že to celé přezpíváme. Je to proces.
Roman: To na tobě miluju Matěji, jak máš pocit, že už je to hotový a pak přijde náročná zrůda a řekne: „Brácho,je to úzasný, ale málo, měli bychom to zkusit ještě jednou.“ A ty: „Tak jo.“ Bolí to, ale ten finál je pak vždycky lepší.
Pavel: Musíš to poslouchat za všech stavů, o kterých jsme mluvili. Musí se ti to líbit v kocovině, v opilosti a ve střízlivosti, musí to fungovat prostě vždycky.

Romane, jak vyvažuješ a odděluješ práci pro Monkey Business třeba od tvorby písní pro J.A.R. ?
Snažím se to oddělit, protože jinak by J.A.R. a Monkey Business zněli stejně. Já mám taky vysokou školu, sice nedodělanou jako Pavel, a proto jsem si už dávno uvědomil, že je potřeba hodně přemejšlet. (smích) Jinak to bude stejný, a to by bylo ke škodě, protože to ani jedna kapela a ani posluchači nechtějí. Je potřeba na to jenom myslet. Nedělám písničku tak, že si řeknu: „To by bylo lepší asi pro…“ Hudbu tvořím s tím, že tam bude zpívat bud’ Tereza a Matěj, nebo kluci z J.A.R. Záleží mi na tom, aby se basová figura líbila Pavlovi, nebo aby si ji tam vymyslel sám. Tudíž už je to namířené směrem k určité kapele.
Matěj: No, a protože já mám pouze střední školu a vysokou jsem viděl jen z lešení, tak mám vždycky pocit, že je píseň hotová a ona není.

S českými texty má každý z vás už nějakou zkušenost. Jaké ale bylo zpívat funkové věci v češtině?
Matěj: Vzhledem k tomu, že texty byly dobré a společně jsme je případně doupravili. Já jsem tentokrát k tomu nepřistupoval tak, že se na tu češtinu musím v hlavě přepnout. V písničce CIAO! CIAO! CIAO! jsem nemohl najít výrazový klíč, přitom to nebylo položené vysoko, ale mě to přišlo vysoko a nemohl jsem se do toho dostat. Ocitl jsem se v jakýmsi spazmatu. Pak jsme na to ale naštěstí přišli.
Tereza: Já si myslím, že to je tak, že v češtině je člověk více obnažený. Za tu angličtinu se můžeš občas schovat. V písničce, kde je český text, to nesmí znít špatně.
Roman: Tohle už tu hodně prošlápli Jaři. My materiál měli připravenej, proto to nebyl takovej boj.
Tereza: To si nemyslím, byl to boj. Čeština je extrémně těžký jazyk.
Roman: Jo to jo, taky jsme předělávali milion věcí, pořád jsme si kvůli tomu volali.
Tereza: Opravdu oprav bylo hodně. Když jsme si byli jistí, že je všemu rozumět, pustili jsme to ostatním klukům z kapely a kluci tomu nerozuměli. Píseň Jsem zlo, kde jsem si vymyslela toho Dalajlámu, tu jsme předělávali několikrát. Museli jsme se s tím daleko víc poprat.
Roman: Nebyl to metrák uhlí, ale tři metráky uhlí.
Pavel: Když jsme byli společně v Krnově na tamní diskotéce a hráli tam klasické české vypalovačky jako Wohnouti, Divokej Bill a Kabáti, zjistili jsme, že spousta těm textům nebylo rozumět až na Kabáty. I českému textu nemusíš rozumět. Neříkám ale, že my jsme mistři porozumění.
Tereza: Každý textař a hudebník k tomu přistupuje jinak, každopádně příprava dělá mistra.
Roman: My jsme mistři neporozumění.

Příběh českého hitu: Monkey Business - Piece Of My Life

Jaké hosty můžeme na desce slyšet?
Roman: V písničce Homo Sovietikus zpívá Lou Fanánek Hagen. Ashley Slater měl hrát na trombón, ale přišel na nahrávání po nějakym večírku, neměl s sebou ani trombón, a nakonec tam nehraje. Takže tam má pouze hlas ve skladbě Bludičky v močálu identity a říká tam: „Identity.“ (smích)

Ale trombón v písničce, myslím, nakonec je. Kdo na něj hraje?
Roman: To je Radimo a je to příčná flétna. To je náš dlouholetý spolupracovník, byl s námi i na turné.
Tereza: To je strašně správnej kluk, je na nás napojený. Je to nadaný muzikant. Prostě bratr ve zbrani.
Matěj: Dále tam je Ondřej Pivec, ten s námi taky spolupracuje dlouho.

Musím se přiznat, že jsem u poslední písničky Léto je zpátky nepoznala, kdo zpívá první sloku. Kdo všechno v ní  zpívá?
Matěj: Tereza, Roman, já a Romanův syn na konci chvíli mluví. První sloku zpívá Roman.
Roman: To je hlas viď?
Matěj: Roman je vynikající zpěvák, na to se nesmí zapomínat.
Roman: Já jsem ještě takový neobjevený.

Venku už jsou také dva videoklipy. Podle čeho se rozhodujete, k jaké písni se klip natočí?
Roman: Těch faktorů, podle kterých se rozhodujeme, je víc, Ve skladbách, kde zpívají hosté, nám připadalo nevhodné, aby v novém videoklipu z nové desky, která vychází po letech, zpíval někdo jiný než my. Pak v písničce Príma rozvod nezpívá vůbec Tereza, já ji tam chtěl, ale ona vycítila, že to je chlapský pohled na tuhle problematiku. Pak nás teda napadlo, že tam dáme „ou, ou“, to se líbí Vojtovi Dykovi. Máme svižnou písničku CIAO! CIAO! CIAO!, kde zpívají krásně jak Matěj, tak Tereza, je tam i můj hlas, tak jsme dali klip k tomu. V podstatě je nám to víceméně jedno, protože když něco děláš, tak musíš být nadšený ze všeho.
Tereza: Nejideálnější stav by byl, kdyby se udělal klip na všechny písně. To by bylo skvělé.

Máte oblíbenou věc z alba?
Tereza: Já mám slabost pro skladbu Bludičky v močálu identity. Mně se líbí ten slogan, refrén. Hudebně to je spíš latino pop, což není pro nás běžný styl. Do toho tam Radimo hraje příčnou flétnu. Má to hypnotický rytmus. A písnička A kde je problém?, to je pro mě taky něco úplně nového, tím deska začíná. To je pro Mankáče tak divný a nový tvar, do toho text z té písně zní: „Jsme žrali, tancovali a pili pivo“ na tom je to celé postavené – A kde je problém?

Jsme bludičky v močálu identity. Každý hledáme něco, v čem budeme dobří

U Bludiček v močálu identity ještě zůstaneme. Zpívá se v ní, že všichni chceme kladné hodnocení. Proč si to myslíte?
Pavel: V tom textu to je. To už říkal filozof Hegel.
Roman: Známý filozof Hegel už dávno před sociálními sítěmi řekl, že tvou hodnotu tvoří jiní.
Pavel: To, jak se oblékneš, jak se učešeš, to neděláš kvůli sobě, to děláš kvůli jiným lidem.
Roman: Tímhle jsme postiženi všichni. Každej člověk podvědomě pracuje na nějakým svým mediálním obrazu, aby byl bezvadnej, hubenější a hodnější, než je.
Pavel: Když tě někdo bude kritizovat a říkat ti, jak nejsi k ničemu, tak se to do tebe vryje.
Roman: Jsme bludičky v močálu identity. Jsme hledači. Každý hledáme svoji identitu, kde budeme dobrý. A někdo nás pochválí.

VIDEOROZHOVOR | Matěj Ruppert: S Monkey Business je to jako s mafií, z ní taky nikdy úplně neodejdeš

Evropa 2 si vybrala do vysílání píseň V tenzi astronaut. Jak nasazování songů do rádií funguje? Pošlete tam celé album a oni si vyberou?
Roman: U nás to tak moc nefunguje, rádia nás hrajou málo. My jsme pro ně těžký, nesrozumitelný. Už jsme si na to zvykli. Tentokrát jsme si řekli, že když máme českou desku, zkusíme oslovit Evropu 2, ve který jsem začínal. A stal se malý zázrak, přišla odpověď, že jo.
Matěj: Já jsem jim poslal náslech desky, jen jsem je poprosil, ať to nikam ještě nedávají a jestli by se jim něco z toho líbilo. Potom mi volal šéf rádia Evropy 2, že to poslouchali s lidmi, kteří o tom rozhodují, a že se shodli na písni V tenzi astronaut, a že ji nasadí do rádia.
Roman: Je ironií osudu, že to je jediná písnička, ve který nepsal text Pavel Mrázek. Život není fér, o tom je celá tahle deska.

Možná se vybíralo na základě hudby, ne textu…
Pavel: Jojo, je to tak.
Matěj: Myslím, že postupů je spousta. Důležité je, aby tě něco zaujalo. A my abychom si stáli za vším, jak za beatem, tak za textem.

Texty na desce jsou vesměs vtipné, ale najdeme na ní i opak. Například do Príma rozvodu jste promítli i vlastní zkušenosti?
Roman: Ano, bez toho to nejde. Kapela, která nepromítá do písniček svoje osobní prožitky, není opravdová, je to jen produkt, což ale taky může fungovat. My jsme kapela, která touží po tom něco sdělit a napojit se na ostatní.

Je o bolestivém tématu, ale vám se ho podařilo obrátit do humoru a text není patetický a smutný.
Tereza: To je ten správný klíč. Tak jsme to chtěli. Není to klišé. Tahle píseň je spíš návodem ke smíření se s rozvodem.
Matěj: Není to smutná kytarová písnička.
Pavel: Ono ti ve finále nic jiného nezbývá než to takhle uchopit.

Dokážete mi každý z vás jedním slovem říct, co pro vás znamená hudba?
Matěj: Krása.
Pavel: Jistota.
Roman: Zázrak.
Tereza: Klid.

Na závěr: Co nyní čeká Monkey Business?
Roman: Příští rok oslavíme čtvrtstoletí kapely. Budeme hodně hrát, protože nám to pořád jde a jsme z toho stále nadšení. Máme před sebou spoustu koncertů.
Tereza: A završíme to křtem alba, který bude 24. září na Občanské plovárně.

Text: Julie Fric Krauskopfová, foto: Jan Nožička, Jan Janda, David Webr, Jan Urbánek, Lukáš Knoll, Jiří Linhart
Témata: Monkey Business, Matěj Ruppert, Roman Holý, Tereza Černochová, Pavel Mrázek, Když múzy mlčí