ROZHOVOR | Michael Viktořík: Musíme něco natočit, aspoň singl, aby to byli noví J.A.R.

Rozhovor se konal v prodejně knih na pražském Masarykově nádraží. Publikace s podtitulem Otevřená zpověď zakladatele kapely J.A.R. měla rovnou pět hvězdných kmotrů. Kolegové z kapely ale chyběli. Dan Bárta se podle slov Michaela Viktoříka nemohl zúčastnit z důvodu pobytu v teplých krajích, Roman Holý byl v O2 universu na koncertní oslavě sedmdesátin Michala Pavlíčka a „čtvrtý člen nejspíš v kanceláři na ministerstvu“.

ROZHOVOR | Roman Holý: Chci se pokusit J.A.R. stabilizovat, ale pochopím lidi, který řeknou, že už to nejsou JAŘi

Prvním kmotrem, za fotbal a rádio, byl moderátor a DJ Martin Hrdinka. Jedinou kmotrou byla zpěvačka Leona Machálková, za rádio a hudbu, která zavzpomínala, že pro ni byl "Majkl Ví" vždycky „James Dean českého rapu, prostě nádhernej kluk“. Poznali se v rádiu a později spolu natočili na přání autora Karla Svobody neotřelou coververzi písně Lásko má, já stůňu, která pak bodovala nejen na diskotékách.

Třetím kmotrem byl spisovatel a Viktoříkův dlouholetý přítel Michal Viewegh, kterému prý muzikant ozvláštňuje život. Nicméně více než osmdesátiletá maminka mu zakázala s ním kamarádit. Můžete hádat z jakého důvodu. A konečně čtvrtým kmotrem byla dvojice tvořená scénáristickou a režisérem Petrem Kolečkem a producentem Danielem Strejcem. Kolečko Viktoříkovi popřál „aby každej tvoji knihu znal a věděl, že jsi mistr světa v rapu“.

A teď už pojďme k samotnému rozhovoru.

Je v knize něco šokujícího, co se o vás ještě neví, nebo, řekněme, překvapivého?
Já myslím, že šokující věci jsem předváděl celá léta. Ale naopak je v knize spousta věcí překvapivých, které jsou prostě normální, běžné, o mém životě, o začátcích, jak jsem to měl s rodinou, že jsem kopal fotbal, což spousta lidí třeba ani neví.
Dokonce i vydavatelé knihy mi říkali, jestli tam toho fotbalu nechci ubrat, že mě všichni znají jako showmana a rapera J.A.R. Já jsem si to užil, protože ten začátek, do patnácti let, to byl fotbal, nic víc mě nezajímalo. Byl jsem reprezentant ČSSR, takže nenapiš to tam.

LIVE: 17. listopadu se tady sejdeme vždy, hlásili J.A.R. v narvané Lucerně. Vystoupil s nimi i Dan Bárta

Jak se to potom zvrtlo jinam?
Zdraví, páteř. Do dneška ji trošku cítím. To je vlastně taková ta růstová vada, když člověk hodně rychle vyroste. Vždycky jsem byl menší, pak jsem během půl roku opravdu dost vyrostl. A jak jsem byl pod tlakem té reprezentace i tréninku, nedokázal jsem to ohlídat, co se týče vápníku a tak.

Muzika pak nastoupila hned?
Muzika mě provázela díky babičce a mamince, protože babička zpívala v Národním divadle a seznamovala mě s deskama jako třeba Antonín Dvořák – Rusalka, Čajkovský - Labutí jezero. Já jsem to v deseti poslouchal a tekly mi slzy. A potom máma přinesla Abbu a Boney M. a poslouchal jsem Radio Luxembourg, tak to bylo prostě jasný, kudy povede moje cesta dál.

Udělejme obrovský skok k muzice…
Jako po skončení J.A.R.?

Je to vůbec konec?
To se neví.

RETRO 90s| Roman Holý: Máme J.A.R. „just for fun“

Právě vy jste v listopadu v Lucerně říkal, že se tam každý rok 17. listopadu uvidíme. I když tím mohlo být myšleno cokoliv. Bavíte se o tom třeba s Romanem nebo s Danem?
Dan je na vážkách. Na jednu stranu by to nechtěl úplně opustit, na druhou stranu jsou tam nějaký ty technický, hlavně jeho zdravotní potíže, který J.A.R. komplikujou, takže uvidíme. Ale rozhodně by rád.
Otázka je, jestli absence dalšího našeho člena, kterej teď sedí ve vládě, není pro Dana směrodatná, protože se s Otou cítil dobře. Takže uvidíme.
A s Romanem jsme domluvení, že pokud já přijdu s nějakým adekvátním kolegou, se kterým bysme mohli jednak psát texty a zároveň rapovat, což není sranda, po šestatřiceti sedmatřiceti letech najít někoho okamžitě... To prostě ani nejde, to musí být úplně už něco jinýho…

A máte někoho v merku, v užším výběru?
Ne. Ne, vůbec.

Třeba někoho z těch vašich hostů. Já vím, že všichni mají svoje kapely a projekty...
Ale to jsou zpěváci, kteří měli nahradit Dana. Třeba Ondra Ruml je velmi dobrej záskok, že zazpívá za Dana i se mnou zarapuje, ale raper to taky není. Ale to je jedna věc, ta interpretační část, a druhá věc je autorská. Všechno bylo o autorství a dialozích mezi mnou a Otou. Prostě takhle to je.
A to najednou není, takže buďto by to musela být jenom moje samostatná výpověď, a to jsem vlastně nikdy úplně nechtěl. To v knize nebo ve svých pořadech v rádiu nebo v televizi se ventiluju dost. Ale že bych chtěl být raper a… zpěvák… to jsem zase nikdy nechtěl. Tak jsem se tomu vždycky trochu smál.

RETRO: Jak řádili J.A.R. v roce 1994?

A s Romanem se pustit do textů, to ne?
Ten čeká, co ze mě vypadne. Před nedávnem jsme se o tom bavili, že do jara máme čas chvilku o tom přemýšlet, v létě ještě nic nebude a doufejme, že na podzim se něco začne dít. Když se něco začne dít, a ještě nebudeme letos hrát, jenom Lucernu, zaplať pánbůh. Ale musí se začít něco dít. To znamená, že musíme něco natočit, třeba aspoň singl, aby to byli noví J.A.R..

Je řada škarohlídů, kteří mluví o tom, že bez Oty to textově nemůže být ono. J.A.R. přece nikdy nebyli o jednom člověku, ale o souhře více osobností a pro spoustu lidí jste na pódiu vy ten dominantní.
To bylo právě tak, že každej si tam našel někoho. To znamená, že já určitě mám svoje fanoušky, stejně jako měli Ota nebo Dan. Protože spousta lidí říkala, že naše dvě první desky bez Dana byly lepší, což je velmi relativní, protože on tomu strašně pomohl a poslal to do úplně jiných dimenzí. Jak autorsky, tak interpretačně.
Pravda je, že bez Oty ty texty nebudou takový. On opravdu měl… a to ne, že by to napsal celý, to nikdy, vlastně máloco napsal celý. Vždycky to nadhodil a ti druzí to dorazili. Pokud by tenhle systém fungoval s někým jiným, sláva.

Lucerna ale bude tak jako tak.
To jsme si domluvili, že bude, ať to dopadne jakkoliv. Bude podobná jako byla loni, s hostama. A samozřejmě s písničkama, který ty lidi od nás čekají. Ale to je právě jeden z problémů Oty. My nechceme dál pokračovat s těma peckama, na kterých se zásadně podílel.
Samozřejmě některý věci budeme hrát, to je bez diskuse, Pohodlný, Bulhaři, který napsal. To má smůlu, ty prostě pojedeme dál. Ale jako jinak by to mělo být poslaný někam jinam.

ROZHOVOR | Dan Bárta: Můj sluch byl zkrátka zranitelnější a opotřebovanější, než se zdálo. Ucho se utrhlo

Stejně jako jsem se ptala Dana v listopadu. Umíte si představit život bez J.A.R., a pokud nebudou, bez hudby?
Bez hudby určitě ne, ale bez J.A.R.u jo. Co jako mám dělat? Je to sice naše nejlepší dítě, nás všech, to jsme si všichni řekli. Jak Romana, tak Dana, protože ať už Illustratosphere nebo Monkey Business jsou hezký projekty, bezvadný, tak  J.A.R. je prostě něco... Za prvé to trvá nejdýl a za druhé ty muzikantský věci, který se tam dějou i s jinými hudebníky, nejen s těma čtyřma, o kterejch pořád mluvíme, to prostě… Samozřejmě, byli bysme nešťastní, ale co se dá dělat, šli bysme dál.

Zpracovala: Liv Boková, foto: Jiří Linhart, Valeria Semenová, Jan Urbánek
Témata: J.A.R., Roman Holý, Dan Bárta, Michael Viktořík, Miroslav Chyška, Pavel Zbořil, Robert Balzar, Filip Jelínek, František Kop, Radek Kašpar