LIVE: 17. listopadu se tady sejdeme vždy, hlásili J.A.R. v narvané Lucerně. Vystoupil s nimi i Dan Bárta

J.A.R.
Praha, Lucerna
17. 11. 2025

Velmi očekáváná akce avizovaná jako poslední koncert J.A.R. přilákala do stařičké Lucerny takové množství hostů a diváků, že byla totálně narvaná až po střechu. Ve frontě museli lidé vystát i přes půl hodiny. Očekávalo se mnohé, ale asi nikdo z fanoušků nebyl připraven na takovou porci energie linoucí se z pódia, která se dala doslova krájet. Oproti dřívějším, občas trochu unylým matadorům, do arény vběhli čerství, novou mladistvou krví občerstvení a mnoha hosty oživení „noví“ J.A.R., kteří za frenetického jásotu publika strhli dav a v mnoha případech i samotné aktéry až k extázi téměř na pokraj kolapsu.

J.A.R. se rozloučili s fanoušky, do Lucerny v Praze dorazil i Dan Bárta

Sice s docela velkým zpožděním, se začátkem někdy před půl desátou večerní, po stržení plachty se do toho opřeli s Jezus Kristus Neexistus, a ihned od samotného úvodu ukázali, že sestava se zpěvákem Ondřejem Rumlem zastoupivším indisponovaného Dana Bártu a podpořená o vokalisty Terezu Černochovou a Michala Skořepu, má potenciál (s mnohem pestřejší a variabilnější paletou odstínů a barev) nahradit v dřívějších letech ustálené pěvecko-rapové trio Bárta, Klempíř a Viktořík. A také posunout jejich omezené vokální podání do neprobádaných výšin. Osvěžena tímto novým vichrem z hor působila kapela jako střelka kompasu v blízkosti magnetu. Obzvláště živou vodou polit Majkl Vrtulník Viktořík se představil jako mladík doslova na roztrhání, pobíhající a tancující na pódiu, burcující dav před ním, vtipně rapující a střídající trika a košile, přímo rozkvetl ve spolupráci s tolika pěveckými esy.

Zatímco v Megamastítko se na stagi objevila v černém oděná svůdná Tereza Černochová, ve Sláva nazdar výfetu jej podpořili Orion z PSH a Vladimir 518, aby se v songu Žárlíme na Romana na stage dostavil i Matěj Ruppert. Ten krátce předtím pokřtil druhé sólové album Strážce klidu vol. 2 od zakladatele a hlavního hybatele kapely, klávesisty Romana Holého. Tento klávesový mág obsluhující hned několik klaviatur, zvládl v průběhu koncertu i práci se speciálním vokodérem, který mu umožnil modulaci hlasu.

RETRO 90s| Roman Holý: Máme J.A.R. „just for fun“

Doslova frenetického jásotu se dočkal Dan Bárta, když se i přes zdravotní indispozice se sluchem objevil na pódiu, aby svým procítěným a jedinečným hlasem vystřelil song Ty ho vidíš Otavo má doslova v hlasovou exhibici, a na pódiu se pak objevil ještě dvakrát v O lidech řekla Míša a s nasazenými černými sluchátky i v závěrečném přídavku Bulhaři, songu z konce devadesátých let, který z kapely udělal téměř masovou funky událost na poli české pop-music. V závěru vystoupení se na mezi hosty objevil excelentní Vojtěch Dyk, který se v hitu Jsem pohodlný zaskvěl závěrečnou "odpovídacím" pasáží s tenorsaxofonistou Františkem Kopem.

Právě dechová sekce řízená a aranžovaná trombonistou Filipem Jelínkem měla zásadní vliv na celkový dojem z vystoupení, nejenom výsledným zvukem, ale i show dotvářející choreografií, kdy se muzikanti vydali ze všech sil. Kytarista Míra Chyška předvedl nádherně procítěný úvod a zasněné intro k songu Poslední rváč, kdy mu zpívající Ondřej Ruml usedl k nohám a tento jedinečný úvodní pěvecký part původně patřící Bártovi zvládl s bravurou.

RETRO: Jak řádili J.A.R. v roce 1994?

Hudba J.A.R. čerpá odkazy z mnoha vlivů: vychází sice z funku, ale vstřebává do sebe prvky popu, jazzu, rocku a soulu, aby přešla (jako třeba v závěrečném trhlém songu Ťo Ti Ťo) až do dechberoucího electro tranzu, při které skákali nejen n pódiu doslova všichni, včetně techniků v zákulisí.

Jedinečný koncert jedinečných J.A.R. v jedinečném svatostánku naší kultury byl strhující od začátku do konce a ukázal, že kapela má stále energii na rozdávání a potenciál, který ji může většina jejich dlouholetých hudebních souputníků závidět. Občerstvení novými tvářemi přehráli hned dvacet výrazných hitů a nastavili svou originalitou laťku moderní funky music sakra vysoko. Zda ji budou chtít v budoucnu popostrčit ještě výše, už je jen na nich, nicméně po závěrečném zvolání Michaela Viktoříka „sedmnáctého listopadu se tady sejdeme vždy, ať se stane cokoliv“, se můžeme těšit, že nás tato zvukově, žánrově a pěvecky barevná směsice hudebních experimentátorů a špičkových instrumentalistů neopustí, a naopak nám připraví ještě nejedno překvapení.

Setlist: Jezus Kristus Neexistus, Pap muziek, Metamegamastítko, Už mizí pryč je Hanka, Sláva nazdar výfetu, Superpéro, Žárlíme na Romana, Ty ho vidíš Otavo Má, O lidech řekla Míša, Zlejch starejch dědků je plnej svět, Babička, Herečky píšou, Poslední rváč, Fjůča, Jsem pohodlný, Stability, Ještě se připlazíš, Hnědojed, Bulhaři, Ťo ti ťo

Text: Aleš Materna, foto: Jan Urbánek
Témata: J.A.R., Roman Holý, Dan Bárta, Michael Viktořík, Ondřej Ruml, Tereza Černochová, Matěj Rupper, Michal Skořepa, Vojtěch Dyk, Vladimir 518, funk, Lucerna