ROZHOVOR | Eva Burešová: Forum Karlín bych si ráda zopakovala. Vyrůstala jsem na grunge a v tvrdším duchu se ponese i moje nové album

Jak ses dostala ke zpěvu a hudbě?
Moje maminka je zpěvačka a tatínek muzikant, takže mě odmala vedli k hudbě. Já jsem prakticky vyrůstala na pódiu s tatínkem, který je baskytarista. Vlastně byl, teď už nehraje. Nicméně vystupoval pravidelně s kapelou a já byla takové to otravné dítě, které nikdo z kapely nemá rád, jenom ten táta. Byla jsem ráda, že tam na tom pódiu je, brávala jsem si tamburínu a hrávala s nimi. Táta mi pouštěl doma staré bluesové desky, mamka zase funk a soul, takže jsem na tom vyrostla.

VIDEOROZHOVOR | Ewa Farna a Eva Burešová: Kdybychom měly každá čtyři děti, založíme si velkou kapelu

Chodila jsi i do nějakých hudebních kroužků?
Ano, rodiče mě v tom hodně podporovali. Já ve čtyřech letech objevila operu Rusalka, zamilovala si ji, pak jsem pokračovala ve zpěvu v různých kroužcích. Musím zpětně ocenit moje rodiče, byli mi velkou oporou a v mé hudební dráze mě velmi podporovali a podporují.

Jak ses dostala z Hlučína do Prahy?
Ve svých třinácti letech jsem začala hrát v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v dětské operetě. Původně jsem uvažovala, že bych začala studovat operu, ale v tom divadle jsem si uvědomila, že operu dělat nechci. Chybí mi v ní větší pohyb a herectví. Tak jsem se v patnácti přihlásila na konzervatoř v Praze, přijali mě. Já tam byla na intru a už jsem v Praze zůstala. Po dvou letech jsem sice ze školy odešla, ale zůstala jsem v metropoli.

Bylo těžké najít si angažmá?
Já dostala roli už v prvním ročníku. Díkybohu za ty dary.

Dělali jsme spolu rozhovor na Žebříku v Plzni před třemi roky, respektive to byl trojrozhovor i s Ewou Farnou a Přemkem Forejtem. Ewa získala titul Zpěvačka, ty jsi skončila druhá, a společně jsme řešili, že byste se svými dětmi mohli založit kapelu. Změnilo se od té doby něco?
Jestli myslíš počet dětí, tak ne. (smích) Stále dvě děti, stále žádná společná kapela. (smích) Akorát Ewa toho má teď trochu víc. Na ten rozhovor si pamatuji, vím, že Ewa měla tenkrát před svou první velkou O2 arenou, kterou chystala, a já zase před svým prvním turné. Takže se od té doby změnilo opravdu dost věcí.

Kromě úspěšného turné jsi loni měla svůj zatím životní koncert ve Foru Karlín. Jak velký to byl pro tebe milník?  Jaké to pro tebe bylo?
Blázinec. Já jsem si to vlastně nedokázala užít, protože ten koncert končil někdy v deset večer, já jsem pak skočila do auta a přejížděla na Slovensko do Bratislavy, kde jsem druhý den měla přenos ve slovenské televizi v show Let´s Dance, kde jsem tancovala. Takže jsem si nedokázala pořádně užít ty pocity z toho. Ale pamatuji se na ten moment, kdy jsem stála na pódiu a koukala na ty lidi, byly jich tam asi tři tisíce, pro mě neuvěřitelný masakr. A říkala jsem si v duchu, že každý člověk, co tam pod tím pódiem je, je úplně jiný, může mít názor na cokoliv úplně jiný, každý z nich třeba volí úplně jiné politiky, je možná jiného náboženství, ale ten večer se shodli na tom, že je fajn užít si ho s Bureškou. A za to jsem byla a jsem strašně vděčná, a začalo mi to všechno docházet až později. Že se zhmotnil nápad, který původně vůbec nebyl z mé hlavy, a na to všechno co se tam dělo, kolik tam bylo lidí, kteří tam byli jen kvůli tomu, abychom si mohli zahrát dvě hodiny na pódiu.

Eva Burešová rozezpívala Forum Karlín, plný sál ji dojal k slzám

Chystáš nějaký podobně velký koncert?
Ráda bych si to zopakovala.  Já jsem na spoustu detailů z toho koncertu zapomněla, ale nedávno mi jedna holčička posílala video s mojí písničkou Úsměv Mony Lisy, která je o tom, že by se lidi měli více smát. A ta písnička má dovětek, který zpívám sama a capella, a tam na tom koncertě to zařvaly ty tři tisíce lidí. A já si uvědomila, že tohle je splněný sen. Když člověk někam přijde, zpívá své písničky a lidé si je zpívají s ním. Fakt splněný sen.

Dostal jsem od tebe dárek, tvé zatím poslední album Meraki, které je moc povedené. Chystáš novou desku a písničky?
Chystám spoustu věcí. Pomalu na to připravuji své fanoušky, zkouším, zda se jim bude líbit styl, kterým se chci vydat. A spousta z nich reagovala velice pozitivně. Já jsem sice vyrostla na soulu a funky a blues, ale myslím, že jsem to už zpívala tolikrát. A dospěla jsem k tomu, že ten nejsilnější žánr, který chci hrát s kapelou a zpívat, je rocková hudba. Vyrůstala jsem na stylu grunge, což mě velice baví, a dlouho jsem hledala producenty, kteří by do toho šli se mnou. A myslím si, že právě dnešním dnem (talkshow se natáčela v polovině září 2025, pozn. autora) mohu oznámit, že nová deska se bude týkat tohoto tvrdšího žánru.

ROZHOVOR | Eva Burešová: Můj hlas nesedí na věci, které jsou aktuálně v rádiích

Na albu Meraki se pár rockovějších písniček objevilo…
Ano, trošku jsme se tam toho už dotkli, a na koncertech s kapelou i ty ostatní hrajeme v tvrdším aranžmá. A já si uvědomila, že právě v téhle hudbě je mi hodně dobře. Spojila jsem se již s některými producenty, co se pohybují v rockové hudbě, a moc se na to těším.

Tak to bude zajímavá změna…
Já jsem strašně ráda za to, že mi to konečně i někdo posvětil. Já jsem dlouhá léta byla producenty tlačená k tomu, co jsem já až tolik nechtěla dělat. Pamatuji si, že jsem jednou byla v jednom vydavatelství, a oni mi řekli: „My si vás představujeme tak, že byste byla hezká u piana.“ Já jsem si tehdy řekla, hm, hezká můžu být i pod pianem, ne? (smích) Co to je za žánr, být hezká u piana? Takže jsem od nich odešla a rozhodla se, že si sama tu cestičku prošlapu. Což se, myslím, daří. Teď je mi třicet dva let, chci si dělat věci po svém, a já doufám a věřím, že se ty haly a koncerty budou plnit.

Takže si teď budeš mnohem více plnit své sny…
U nás v rodině hodně probíráme duchovní témata. A myslím si, že se lidé obecně hodně bojí si něco přát. My máme nějaký sen nebo přání, ale vlastně si to nedovolíme přát, že si to jakoby nezasloužíme. Alespoň já jsem to dříve tak měla, že jsem si říkala, že já si přece nezasloužím mít tady koncert, když je tady někdo, kdo má horší a těžší životní příběh. Zkrátka jsem si nedovolila si přát. Tak jsem aspoň pomáhala těm, kterým není přáno, a neměli třeba jen možnosti v životě. Dělám spoustu charitativních akcí, angažuji se v tom hodně, protože si myslím, že člověk pokud může pomáhat, tak by měl pomáhat. Jakkoliv. Ale nyní jsem si řekla, že přišla chvíle, kdy si začnu přát. A nastavila jsem si tak hlavu, a je mi v tom tak dobře. Je mi hrozně fajn. Neříkám, že se mi úplně všechno plní, to ne, ale jsem za to, co se splní, fakt vděčná.

Nacvičuješ nové role v muzikálech, v divadle? A co seriály, budeš ještě v nějakém pokračovat? Mezi mladou a nejmladší generací si známá právě z těchto seriálů.
Já jsem za ty zkušenosti v seriálech vděčná, byla to velká část mého života, bylo to osm let v kuse a bylo to náročné. Našla jsem tam spoustu kamarádů a přátel, i v hudební oblasti, a díky seriálům jsem se vlastně vrátila k hudbě, vydala jsem třeba písničky s Vaškem Noidem Bártou. Já jsem tomu za tu dobu dala všechno, ale myslím, že nyní už tomu nemám co více dát. A než zůstávat někde, kde bych se plácala, kam jsem už dala úplně vše, tak si myslím, že by to diváci stejně poznali, a tak jsem radši odešla. Neříkám, že se někdy v budoucnu do nějakého seriálu nemohu vrátit, ale teď to mám nastavené tak, že v seriálech hrát nechci, spoustu nabídek jsem v poslední době odmítla.

LIVE: Největší show Evy Burešové. Forum Karlín tančilo i plakalo, album Meraki zpěvačka pokřtila vypalovanou šalvějí

A divadlo?
Divadlo jo, to můžu pořád, a dokud mě na jevišti lidi budou chtít vidět, tak tam budu. V divadle Karlín jsem už šestnáct let a momentálně tam hraju pět nebo šest muzikálů a chystáme nový. Tam to miluju, je to nádherné divadlo s nádhernou historií, hrála tam spousta známých herců, je to tam cítit, ta atmosféra… Toho se zatím nevzdám a moc se těším.

Máš dva syny s velice netradičními jmény. Snažil jsem se je celé naučit, ale už jsem to zapomněl. Starší je tuším Nathaniel, a mladší?
Nathaniel je ten starší a mladší je Tristan. Mě velice překvapilo, kolik lidí to jméno Tristan nezná. Já jsem si ho zamilovala už na základní škole, když jsem četla Tristana a Isoldu. Ale já jsem si ho pojmenovala jménem Tristan a až pak jsem zjistila, že mám sykavky. Říkala jsem si: "Kočko, co teď budeš dělat?" (smích) Takže mu říkáme Tino. Nathaniel je pokřtěný, takže se celým jménem jmenuje Nathaniel Adam Salvatore Krásný, a mladší je Tristan Wiliam Forejt. Takže Nathan a Tino.

Zpíváš si doma s oběma klukama, tak jako zpívali rodiče s tebou? Předáváš jim něco z herectví či hudby?
Jasně. Tino je ještě malinký, jsou mu tři roky, takže stále objevuje a zkouší něco nového. Teď si s Náťou oblíbili pohádku Lovkyně démonů, což je pohádka na Netflixu. To je nádherné, neskutečné písničky a zpěváci, takže to u nás teď jede pořád dokolečka. A jelikož jsem také herečka, tak máme doma spoustu kostýmů, kluci se do nich oblékají, tancují v nich, zkoušíme si různé choreografie. Tino je ještě maličký, takže si tak proplouvá tím dětským životem, ale starší Nathan začal chodit na piáno a do muzikálového kroužku, kde má i herectví, tanec a zpěv.

Tvým partnerem je známý šéfkuchař Přemek Forejt, tak asi všechny zajímá…
Kdo doma vaří? (smích)

Ano, a jestli vůbec vaříš i ty? A které je tvé oblíbené jídlo, které ráda vaříš?
Ze začátku jsem se toho trochu bála. Když máte doma šéfkuchaře a porotce ze soutěže Masterchef, tak jsem musela překonávat trochu strach. Jako chceš mu udělat kafe nebo palačinku? No nechceš. (smích) Já jsem si nejdříve myslela, že on to nebude chtít, říkala jsem si, že proč by mu vařil někdo, kdo není kuchař. Ale pak jsem to postupně odbourala a když mi řekl, že by byl rád, tak jsem začala vařit i já. Většinou to jsou těstoviny na různé způsoby. Na maso si ještě netroufnu, rozhodně ne, když je Přemek doma a mohl by to sníst. (smích) Ale jinak vařím ráda. Nicméně on to udělá rychleji, a ještě po sobě uklidí, tak proč bych to dělala. (smích)

Zpracoval: Aleš Materna, foto: Iveta Valentová, Klaudie Poloncová, Pavla Harmanová, Adam Karaffa
Témata: Eva Burešová, U Aleše na střeše, Přemek Forejt, Žebřík, Forum Karlín, rock, pop