ROZHOVOR | Lucie Redlová: Našla jsem polohu, která mi sedí nejvíc

Ve spolupráci s hudebníkem a producentem Jiřím Hradilem na album Lucie Redlová zařadila šest lidových písní a pět současných autorských. S Hradilem a textařem Jakubem Horou připravovala i autorskou píseň Vodo moja oslavující řeku Bečvu, kterou v září 2020 postihla ekologická katastrofa. Písnička vzbudila oprávněnou pozornost a několik týdnů se držela v hitparádě Česká dvanáctka na ČR Dvojka. "Textaře Kubu (Horu) ta kauza strašně štvala, takže píseň vznikla rychle. Beru to tak, že co přijde tak nějak hned, tak je to většinou ono," podotkla Redlová.

Jak bys charakterizovala svoji desku šířeji než jako "lidová"?
Moje současné písně nejsou folklor, žiju aktuální situací a mým cílem není pátrat v archivech. Jsem prostě muzikant, který hraje písničky z roku 2020, škatulky nechávám na jiných. Cítím, že jsem opravdu po letech našla polohu, která mi sedí nejvíc.

ROZHOVOR | David Žbirka: Písničky na album Posledné veci jsme vybírali s tátou i mámou

Na album jsi nahrála lidové i autorské písně, ve kterých mimo jiné připomínáš zemřelé kolegy…
Raději bych psala optimistické písničky, ale byly to pro mě zásadní události. S Jitkou Šuranskou jsme byly dlouholeté kamarádky a spoluhráčky. Když v roce 2019 náhle zemřela, hned druhý den ze mě vypadl text pro ni. Byl to pro mě impuls vydat se směrem k lidovkám.

A David Stypka?
David ve své skladbě Osudová zpíval: Špatně skončím, nenajdu-li života smysl aspoň v půli, na mém pohřbu hudci duli... Při poslechu této věty jsem se vždycky trochu ošívala. Já bych o svém pohřbu v minulém čísle nikdy nezpívala. A když David loni v lednu odešel, složila jsem mu písničku o tom, co mu ti hudci mají zahrát.
Doufám, že celá deska není depresivní, jsem v podstatě veselý člověk. Ve stejném poměru jsme namíchali písničky smutné i veselé, kde jsme se snažili o jednoduchost až punkovost. Oblíbenou Horehronku mě naučila babička z otcovy strany, která pocházela z dědiny Valkovňa nedaleko od pramene Hronu.

Vydařená je i tvoje autorská Za co, Bože, za co.
Tam jsem zvolila takový ostřejší přístup. Začala jsme si ji nějak hulákat ve vaně, nikdy předtím jsem texty nepsala, ale v té lidové stylizaci jsem zjistila, že to jde. Byl to pro mě zlomový okamžik.

Nahrála jsi všechny kytary a mandolíny. Jakou úlohu sehrál Jirka Hradil?
Jasně, že důležitou. Většinu písní přearanžoval, doplnil o nové nástroje, část upravil harmonicky, vymyslel sound design a způsob, jakým písně nahrát, aby vyzněly co nejlépe, až po konečné pořadí skladeb na albu.

Lidová Redlová má řada zajímavých hostů, představ je.
Na housle a ve zpěvu mě podpořil horňácký primáš Petr Mička a jeho muzika. S rytmikou vypomohl baskytarista Petr Vavřík z Buty, jenž se ve zlínském Studiu V postaral také o mix a mastering, a bubeník Marcel Gabriel z Mňágy a Žďorp, který sehrál úlohu režiséra desky. Oba tvoří tu nejmilejší rytmickou sekci. K nahrávce dále přispěli kytarista Rudy Horvat, klávesista Pavel Sotoniak nebo houslistka Eva Ludvík Kudrnová.

Jak se ti podařilo sehnat tolik vytížených muzikantů?
Nebylo to tak úplně plánované, ale když už jsme se sešli ve zlínském studiu, byla by škoda je nevyužít. Tímto způsobem se k jedné písničce dostal i majitel a mimo jiné výborný muzikant a zakladatel kapely AG Flek Ivo Viktorin. Když nás ve studiu navštívil, nemohlo zůstat jen u povídání a okamžitě jsme jej postavili před mikrofon.

Povedl se i název desky, jak tě napadl?
Název mě napadl v roce 2019, když jsem se chystala na festival do Banátu. Přemýšlel jsme, jak nazvat svůj set, a uvědomila jsem si, že mám lidovek poměrně dost, dělala jsem je i s kapelkou Docuku na začátku své kariéry, tak mě nějak napadlo, že bych set udělala z lidovek. Ten název mi přišel dostatečně úderný a střelený.

Možná ti není příjemné, když se tě lidé ptají na otce, ale nemohu jinak…
Záleží na tom, na co se mě lidé ptají. A jestliže dřív jsem se opravdu až úzkostlivě vyhýbala nějakému spojení s otcem, dnes, když mi někdo řekne, že "to zní jako Redl", tak se nejenže neurazím, ale ještě to pro mě bude poklona. Dozrála jsem po letech konečně k tomu, že se k jeho dílu chci hrdě hlásit. Nám Redlům jdou zkrátka vlastní lidovky nejlíp.

Album jsi pokřtila 4. června ve Valašském Meziříčí, kdy se dočkáme v Praze?
V pražském Paláci Akropolis bych se měla představit i s několika hosty 7. září.

Zpracoval: Roman Jireš, foto: Filip Dostál
Témata: Lucie Redlová, Lidová Redlová, rozhovor, album