ROZHOVOR | Palaye Royale: Fever Dream je takové naše české album

Očividně máte Česko a Prahu rádi.
Remington: Ne, my Prahu milujeme!

Natočili jste zde dvě videa a nafotili obálku alba Fever Dream. Také se tu odehrála vaše první arénová show. Z jakého důvodu se vám tady tolik líbí?
Emerson: Od té doby, co kreslím, což je asi od 16 let, vytvářím světy a místa, u nichž mám pocit, že už jsem je jednou navštívil. A když jsem poprvé přijel do Prahy, bylo to jako probudit se v živém snu. Dělá mi radost, že žiju v době, kdy ještě existuje něco tak krásného a zachovalého. Líbí se mi, že můžu chodit po městě a vnímat ducha tohohle města. Vždy se snažím oslavovat krásu míst, která jsme navštívili, ale v případě Prahy je to velmi specifické. Album Fever Dream je takové naše české album.

LIVE: Duhoví, emo, energičtí. Praha si adoptovala Palaye Royale

Sebastian: Za ty roky, co jezdíme na turné, jsme takových míst pár měli. Třeba Londýn, Amsterdam či Varšava k našim oblíbeným patří, protože naši fanoušci v těchto městech nám dávají najevo, že milují to, co děláme. Ale tady je to hodně speciální – když jsme do Prahy přijeli podruhé, v březnu 2020, byl to poslední normální den před lockdownem. Přijeli jsme, a najednou bylo celé město jako mrtvé. Tak jsme museli letět domů a celý svět se tak nějak zastavil.
Remington: To, že poslední běžný den před propuknutím pandemie, proběhl zrovna tady, pro mě bylo jako znamení. Měl jsem pocit, že tu cítím změnu, která se děla ve světě. A zrovna v Praze jsme letos natáčeli materiál k Oblivion. Jde o černobílé video, v němž jsme oblečení jako vampýři, máme kápě a vycházkové hole. Chodili jsme tak po Karlově mostě…
Sebastian: …a děsili lidi.
Remington: Policajti nás po očku sledovali a tvářili se, jako že nejsme normální.

Jak to vypadá, když tvoříte skladby? Máte nějakou rutinu?
Remington: Ne, to se děje pokaždé jinak. Třeba za mnou přijde Sebastian s nápadem na melodii na kytaře, nebo Emerson s něčím úžasným, co zahrál na piano. Já třeba napsal jednu písničku na baskytaru, a to na ni ani neumím hrát.

Jaká to byla?
Remington: Warhol.

Ovlivňuje váš vztah to, že jste bratři a zároveň kolegové, členové kapely?
Sebastian: Rozhodně. Než začala pandemie, tak jsme se nesnášeli. Nedokázali jsme být spolu ve stejné místnosti. Hádali jsme se, prali se, házeli po sobě nástroje.
Emerson: Ale teď jsme nerozluční.
Remington: Neumím si představit, že bych tvořil hudbu bez vás dvou. To by bylo smutný.
Emerson: Je to teď lepší. Voláme si třeba dvacetkrát za den, i když od sebe nejsme daleko. Za to musíme poděkovat taky naší mámě – vždycky nám vštěpovala, že kamarádi a kolegové v životě přicházejí a odcházejí. Ale bratry máš napořád a pokud se o ten vztah staráš, jde o jeden z nejkrásnějších vztahů, jaký lze za život zažít.
Remington: Jste moji nejlepší kámoši, kluci.
Emerson: My spolu pořád bydlíme.
Sebastian: Vy dva spolu budete vždycky bydlet.
Remington: Před časem jsme byli na večeři s mou snoubenkou a ona povídá: „Těším se na den, kdy budeme bydlet ve vlastním“. A já jí řekl, že i kdybych měl všechny peníze na světě, tak bych stejně bydlel s Emersonem.
Emerson: Pandemie nám pomohla dát si pauzu, trochu se nadechnout. Na turné jsem byl od svých 18 let.
Remington: Jasně, pandemie byla strašná, ale zároveň jsme toho volného času využili nejlépe, jak to šlo. Sblížili jsme se jako sourozenci a myslím, že se z nás stali i lepší hudebníci. Fever Dream je nejlepší album, jaké jsme kdy natočili.
Sebastian: A náš producent Chris Greatti nám také dost pomohl. Řekl, že s námi nebude pracovat, dokud zase nebudeme kamarádi. A protože jsme chtěli to album dokončit, tak jsme se k sobě začali chovat líp.

Sebastiane, ty jsi hrával lední hokej. Ten tu máme rádi. Jaký je tvůj nejoblíbenější tým?
Remington: To musí být Maple Leafs!
Sebastian: Jo, vždycky to byli Maple Leafs, protože jsem z Toronta. A náš strejda byl trenér, tak nás hokej učil. Taky jsem měl rád Pittsburgh Penguins.

Remingtone, ty máš vytetované znamení zla z Harryho Pottera. Do jaké koleje patříš?
Remington: Samozřejmě do Zmijozelu.
Sebastian: Ale ne, je jasný Mrzimor!
Remington: Také mám na sobě vytetovanou Medúsu, která má místo vlasů hady. A to se hadů bojím.
Emerson: I naše logo představují tři hadi.

Palaye Royale vystoupili v Praze, fanouškům házeli růže a zahráli své nejdepresivnější písničky

To ti možná pomůže se časem hadů nebát.
Sebastian: Jo, jinak tě do Bradavic nevezmou, Remy.
Remington: Pro video Fever Dream mě prosili, abychom v něm měli hroznýše. Strašně jsem se ho bál. Ale nějak jsme to zvládli.

Emersone, jaké je tvé nejoblíbenější místo v Praze?
Emerson: Asi Karlův most. Je to nejlepší most na světě. Má za sebou tolik historie! Jen ty příběhy, které se pojí s jednotlivými sochami… Třeba sochy Jana Nepomuckého, kterého zabili a hodili z mostu do vody. Prostě mě to fascinuje. Víš, v Americe, třeba na Floridě, často postavíme věci, které do 10 let spadnou…
Remington: Jo, v Americe fakt stavět neumíme…
Emerson: Tak například miluju italskou architekturu, je krásná. Ale ta česká je výjimečná. Vy si tu klidně postavíte věžičky na věžičkách, to je prostě úžasný.
Remington: A hodně gotický.

Emersone, plánuješ někdy udělat design pro nějaké vaše album?
Emerson: Já tvořím vnitřek alb. Miluju, když dostanu do ruky fyzickou věc, která má v sobě víc, než byla původní idea. Veškeré umění uvnitř alba dělám já, včetně bookletů. Ale co se týče samotného obalu alba, tak to nevím. Možná jednou. Zatím jsme prostě použili Prahu.

Text: Natálie Bartlová, foto: Rusty Shepherd
Témata: Palaye Royale, rozhovor