ROZHOVOR | Petr Hrdlička (Škwor): Na písničkách je skvělé, že si do nich každý může promítnout to svoje

Na novém albu se výrazně podílel i nejnovější člen, kytarista Jan Chudan. U zavedených kapel nebývá samozřejmostí zapojení nováčka do kompozičního procesu. Čím si Honza vysloužil důvěru?
Autorská i producentská účast Honzy nebyla nějakým jednorázovým rozhodnutím, ale zkrátka vyplynula během procesu tvorby desky. Honza přinesl pár návrhů na písničky a nám se to líbilo. Nebyl žádný důvod je na album nedat. V našem případě jde nějaké ego stranou. Stejně tak to bylo i s nahráváním a pozdějším mixem alba.

Desky vydáváte v pravidelných intervalech. Je to poslední dobou snadnější, protože vzhledem ke zkušenostem už přesně víte, co chcete a jak výsledku dosáhnout? Nebo naopak složitější, jelikož si musíte hlídat, abyste se neopakovali, ať už hudebně či s náměty na texty?
Samotný proces tvorby alba jako celku je vždycky v něčem jiný od toho předchozího. Rozhodně to není jednodušší ani složitější. Za ta léta už jsme si ale vytvořili jistý styl práce, který nám vyhovuje a na který jsme zvyklí.

RECENZE: Škwor sice přizval DJe, přesto zůstal sobě věrnej

Začínáte tvořit vždy od nuly, nebo jste se na novince Sobě věrnej vrátili i ke starším, dříve nevyužitým, nápadům?
Nová deska je pro nás vždycky nepopsaný list. Já si texty do šuplíku nepíšu vůbec a s muzikou to máme všichni stejně. Při našem současném tempu vydávání desek to stejně vždycky vychází tak, že na dalším albu začínáme pracovat nejpozději rok po vydání předchozího, takže nápady ani nestíhají stárnout.

O textu titulní skladby říkáte: „Je o tom, že i když tě v životě může potkat cokoliv, musíš se s tím vyrovnat vždy hlavně sám“. Poslední dobou ovšem pomoc mentálních koučů, různých poradců nebo rovnou psychologů využívá stále více lidí. Vy sám jste někdy podobné služby využil?
Žádnou osobní zkušenost nemám. Myšlenka víry v sebe sama se s pomocí druhých rozhodně nevylučuje. Pokud víra v sebe selhává, jsou tu právě druzí, aby nám pomohli ji zase najít.

Když jsem viděl název songu Příkaz zněl jasně, vzpomněl jsem si hned na film Pelíšky a jednu z klasických hlášek „rozkaz zněl jasně“. Přijde někdy prvotní impuls k tvorbě díky filmu nebo knize?
V mém případě se to ani moc neděje. Většinou píšu přímo o tom, co prožívám, co cítím anebo třeba co mě se*e. Nechávám se inspirovat tím, co přinese život. Ale jestli se bavíme konkrétně o tomhle songu, tak jsem opravdu tuto hlášku použil schválně.

V Pocitu viny mě zaujala pasáž „zbytek rozumu zahodit s lehkostí“. Zdá se vám, že byť si na nedostupnost informací nelze stěžovat, na všeobecný přehled a stoupající inteligenci většiny populace tato skutečnost vliv nemá?
Díky stoupajícímu množství informací je dnes obtížné vyznat se v tom, co je pravda a co ne. Necháváme se rozptylovat věcmi, které zastiňují skutečně podstatné informace a samozřejmě se také stáváme snadněji manipulovatelnými. Taková už je ale doba. A je jen na nás, abychom se jí přizpůsobili. Nesmíme zapomenout kriticky myslet, mít vlastní názory a ne pouze slepě následovat, co je nám předhazováno.

Co se stane až si pro nás přijdou? Věříte v posmrtný život?
V posmrtný život nevěřím. V tom songu se o tom vlastně zpívá, že když přijde konec, tak je to definitivní. Ale je to čistě můj názor a nechci nikoho ovlivňovat. Pochopitelně kvůli svým blízkým, kteří odešli, tím myslím hlavně tátu, tak bych si ze srdce přál, aby po smrti něco bylo a mohl jsem se s ním ještě setkat.

Svět iluzí je nejen název další skladby, ale často i prostředí sociálních sítí. Někteří jim zcela propadli, jiní zase veškeré účty zrušili. Jak jsou důležité pro vás?
Sociální sítě jsou bezpochyby fenoménem doby. Naše kapela však začínala v době, kdy nic takového nebylo, a proto je pro nás občas obtížné chápat, jak velkou důležitost v dnešní době pro některé mají. My využíváme sociální sítě výhradně pro komunikaci s fanoušky. Sdílíme tam aktuální informace, fotky z koncertů, ze studia nebo ze zákulisí. Z tohoto úhlu pohledu je to pro nás samozřejmě skvělý nástroj, jak být příznivcům trochu blíže.

Setkal jste se s tím, že vám někdo vyprávěl, co pro něj nějaká skladba znamená, jaké poselství si z ní vzal, a vy jste si v duchu říkal, že žije v bludu, protože o tom přece song vůbec není?
Fanoušci nám často vyprávějí své příběhy a my jsme za to moc rádi. Na písničkách je právě ale skvělé to, že si do nich každý může promítnout to svoje. Pochopit je po svém a najít v nich různé významy.

V tracku Do tmy se zpívá „zachránci se svatozáří do černý tmy nás všechny odvedou“. Autority asi nepatří mezi vaše oblíbence. Kdo ovšem váš respekt má, komu důvěřujete?
Člověk by měl ze všeho nejvíc důvěřovat hlavně sám sobě a svým nejbližším. Tak to beru alespoň já. Ze zkušenosti všichni víme, že žádný samozvaný zachránce s pomyslnou svatozáří nikdy nic dobrého nepřinesl.

Známé pořekadlo jste využili u písně Pravda bolí. Jak moc jste k sobě v kapele upřímní, když procházíte ideje na čerstvý materiál? Jsou debaty bouřlivé?
Upřímnost je nepochybně klíčem k úspěchu. Jako u všeho. V kapele máme ale to štěstí, že se většinou na věcech shodneme. Bouřlivé debaty se tedy příliš často nekonají. Když už to ale přece jen nastane, tak to potom lítají hrnky od kafe.

Do jaké míry máte vyřešené před nástupem do studia, jak mají jednotlivé písničky vypadat, zbývá prostor na improvizaci a momentální nápady?
Do studia přicházíme většinou s holou kostrou písničky. Bicí, basa, kytara a zpěvová linka. Na tom potom stavíme celou píseň. Spousta nápadů vzniká tedy přímo ve studiu při samotném nahrávání.

Nedávno jsem se dočetl, že nizozemské divadelní ceny budou od příštího roku genderově neutrální, protože „trvání na klasickém rozlišování pohlaví se už nehodí do dnešní doby“. U nás nejmenovaný poslanec zveřejnil fotku syna z jedné akce a připsal, že „holky jsou holky a kluci jsou kluci, 76 pohlaví nikdo neřeší“. Hned dostal „kartáč“. Reflektuje Král extrémů podobné události?
Rozhodně ano. Přijde mi, že se společnost v tomhle ohledu posunula velmi zvláštním směrem. Každý svého štěstí strůjcem, ale přece nebudeme přepisovat učebnice biologie, ne? Největší problém vidím v tom, jak jsou nám tato témata neustále předhazována a jak je nám dáváno najevo, že jen jeden názor je správný. Kdo ho nesdílí, je automaticky nepřítelem. To, o čem se před pár lety jen z legrace vtipkovalo, je dnes realitou.

Do jakého věku lze omlouvat své činy mladistvou nerozvážností a doufat, že zůstanou jen zapomenutým hříchem?
Na to, aby se člověk choval jako člověk, neexistuje žádná věková hranice. Každý by měl vědět, co je správné a co ne. Jestli někdo spáchá dejme tomu vraždu a projde mu to díky nízkému věku, je špatně. A myslím, že by měl být souzený jako dospělý. Ale já měl spíš na mysli takové ty mladistvé hříchy, které - dejme tomu - škodí jen tobě a ne ostatním.

Jak probíhala spolupráce s autorem obalu Michalem Skořepou? Obdržel jen název desky, texty k vybraným písním, případně hotové skladby? A nechali jste mu volnou ruku, nebo jste ho naváděli s jasnou představou, jaký by měl být výsledek?
Od začátku jsme měli určitou představu o grafickém provedení alba. Chtěli jsme více syrovou grafiku ve stylu ruční kresby. Písničky ani texty Michal neměl. Znal pouze název alba. Na konkrétní kresbu jsme mu záměrně chtěli nechat volnější ruku. Hned první návrh, který nám Michal zaslal, se nám líbil. Následně ho ještě rozpracoval do současné výsledné podoby.

Jste v tvorbě poměrně kritičtí. „Sluníčkové vidění světa“ nevyznáváte. Co vám ale v poslední době udělalo radost, když pomineme novou desku a vyprodané výroční koncerty?
Tak samozřejmě naši fanoušci a to, že jich neustále přibývá. Moc si toho vážíme a snažíme se jim to dávat co nejvíce najevo. Radost mám teď aktuálně z nové kytary, kterou jsem si minulý týden přivezl z Hořovic z firmy Jolana. Dlouhodobě s nimi spolupracujeme, vyrábí pro nás skvělé nástroje.

Škwor dvakrát vyprodal O2 universum, oslavil tam čtvrtstoletí i Zlatou desku

Jaká nahrávka Škworu je vaše nejoblíbenější?
Nejoblíbenější a nejlepší je zajisté ta poslední, ale to říkají asi vždycky všichni muzikanti.

Slavíte 25 let na scéně. V sestavě za tu dobu došlo k pár personálním změnám. Bylo někdy ve hře i úplné rozpuštění skupiny?
Čtvrtstoletí je hrozně dlouhá doba, za kterou se toho událo pochopitelně hodně. Spousta dobrého i zlého. To dobré nás nepochybně motivuje dělat dál to, co nás baví. A s tím zlým jsme se vždycky dokázali nějak poprat. O rozpuštění skupiny každopádně nikdy nebyla řeč.

Konec loňského roku byl ve znamení vašeho Unplugged Tour? Nevím jak předchozí koncerty, ale poslední zastávka v Trutnově byla snímána několika kamerami. Prozradíte, jaký máte se záznamem záměr?
Je to pravda. Koncert v Trutnově jsme natočili. Atmosféra unplugged koncertů byla úplně jiná než na našich běžných vystoupeních. A písničky v akustickém provedení s cellem a pianem sklidily velmi pozitivní ohlasy. Proto jsme se rozhodli jeden koncert zvěčnit. Rozhodně záznam představíme našim fanouškům. Kdy a v jaké podobě, to zatím nebudeme prozrazovat. Ale pro sebe si ho nenecháme.

Obě show v O2 universum k 25 letům byly vyprodané několik týdnů předem. Oslava 30 let bude tedy ve velké O2 areně?
Byla to pro nás zajisté skvělá zpráva a jsme moc rádi, že s námi příznivci chtěli tohle jubileum oslavit. Co bude za pět let, zatím nevíme. Doba se posouvá mílovými kroky a kdo ví, jestli se místo živých muzikantů nebudeme chodit dívat třeba jen na hologramy, což už se ostatně děje. Pokud nás tedy fanoušci nevymění za pixely, což věříme, že ne, uspořádáme rozhodně patřičně velkolepou oslavu, jakou si takové kulatiny zaslouží.

Text: Tomáš Rumler, foto: Ondřej Pýcha
Témata: Škwor, Petr Hrdlička, Sobě věrnej, 25 let, O2 universum