ROZHOVOR | Vratko Rohoň (Inekafe): Děláme si legraci z "kaček" s napíchanými rty. Osobnost je cennější než litry výplní

Vaše kapela existuje už 29 let, ale teprve loni se vám podařilo dostat do velké rotace na největším slovenském rádiu, konkrétně s písní Otázka za milión. Co na to říkáte?
Bylo to pro nás příjemné překvapení. Najednou jsme měli nejhranější slovenskou píseň po dobu tří měsíců. Je to klasická „kafkovská“ skladba, takže nás potěšilo, že se uchytila i v mainstreamu.

Myslíš, že na tom měla podíl i její festivalová atmosféra?
Těžko říct. Máme spoustu chytlavých písní, které by rádia mohla hrát už dávno. Třeba Špinavé objatie nebo Sínus dopadu. Ale my jsme tu i bez rádií třicet let, takže to neřešíme. Jasně, je fajn slyšet vlastní skladbu v rádiu, ale největší radost máme z toho, že se díky tomu dostala k novým posluchačům.

Máš pocit, že vám to přineslo nové fanoušky?
Určitě. Ročně odehrajeme kolem osmdesáti koncertů, a i přesto se nás lidi na Slovensku občas ptají: „Vy ještě existujete?“ Někteří nás znají dlouho, jiní si nás díky rádiu teprve objevují.

ROZHOVOR | Vratko Rohoň (Inekafe): Vyslovovat „ř“ jsme se učili skoro celý den

A jak vypadá vaše publikum na koncertech?
Je to mix lidí, který se vždycky nějak „sestaví“ těsně před začátkem. Na festivalech máme kupodivu nejhezčí fanynky – nevím, čím to je, ale vtipkujeme, že jiné kapely takové štěstí nemají. Jinak jsou tam rockeři, punkeři i ti, kteří nás slyší poprvé a jen se zastaví na kus hudby.

Všímáte si stejných tváří na vystoupení v klubech?
Ano, některé fanoušky už známe roky. Sociální sítě nám pomáhají sledovat, kdo na co reaguje, a často vidíme, že s námi někdo jede už třeba patnáct, dvacet let. To má asi každá kapela.

Sledujete ohlasy na své videoklipy? Například ten poslední k Otázce za milión má už přes 1,6 milionu zhlédnutí.
Ano, ale nijak se v tom nebabráme. Když se objeví nějaký troll nebo úplně nesmyslný hejt, tak to blokujeme. Konstruktivní kritiku tam necháváme, protože to k tomu patří.

Můžeš říct něco ke vzniku vizuálu k Otázce za milión?
Natáčel ho slovenský tým. Použili jsme tam jeden hodně drahý efekt, který dělá jeden kluk, co pracuje i v Česku. Je to takový speciální vizuální trik – příběh klipu je o tom, že chlapec chodí s dívkou a ona při každém jejich rozchodu zmizí, jako by se rozpadla na prach. Chce se jí dotknout, ale najednou tam není. Bylo to celkem nákladné, a když jsme klip dokončili, smáli jsme se, že cena jednoho efektu se rovnala částce, za kterou jsme kdysi natočili celý klip.

Takže jste vlastně čekali, až to bude možné natočit, až se technologie posune? To je fajn přístup, ne každá kapela si s tím takhle vyhraje.
Přesně tak. Navíc jsme tam měli i staré auto. Jsem sběratel veteránů a v klipu se objeví starý Buick LeSabre z roku 1975. Momentálně se na něm dělá nová střecha, ale do sezóny snad bude hotový.

3. února měl premiéru úplně nový singl, který se jmenuje Kolagénová nitka. Dotýká se celkem aktuálního tématu…
Je to písnička o tom, jak nás na sociálních sítích doslova pronásledují „kačky“ – ženy s přehnaným množstvím botoxu a výplní.

Takže inspirace z instagramu?
Přesně tak. Jdeš po ulici a vidíš dvoje napíchané rty vedle dalších dvou napíchaných rtů. Tenhle trend už běží dlouho, ale poslední dobou je to úplně šílené. Holky si nechávají upravovat obličej už ve dvaceti, přitom jsou krásné tak, jak jsou. Když si dvacetiletá nebo dokonce devatenáctiletá holka nechá napíchat rty jen tak… Kluci, které znám, to nemají rádi. Nikomu z nás se to nelíbí. Děláme si z těch holek legraci, ale možná bychom je měli i trochu litovat. Co mě na tom nejvíc štve, je fakt, že ze sebe dělají něco, čím vlastně nejsou. Myslí si, že jsou díky tomu lepší, ale ve skutečnosti je to spíš smutné.

K tématu jste uzpůsobili i klip. Kdo na něm pracoval?
Klip dělalo animační studio z Česka. Dokonce v tom týmu byla i žena. Dali jsme jí písničku k poslechu, a pak se s námi bavili o tom, jak by měl klip vypadat. Řekli jsme si, že je potřeba to říct jasně a na rovinu, ale zároveň ne úplně urážlivě. Jenže to asi úplně bez provokace nejde. Nebudeme si hrát na to, že se někoho bojíme – prostě je třeba na tenhle trend upozornit. Bál jsem se jen jedné věci – jestli se náhodou ta holka z animačního týmu sama takhle „nevylepšuje“. Ale ne, naopak! Potěšilo ji to, protože jí to taky vadí. A právě díky jejímu vlivu je ten klip nejen vizuálně pěkný, ale i vtipný. Není to žádný tvrdý hejt, spíš takové šťouchnutí do reality.

Myslíte, že je to spíš otázka sebevědomí?
Určitě. Je rozdíl, když si žena po třech dětech nechá něco upravit – to je pochopitelné. Ale devatenáctiletá holka, která si nechá napíchat rty, aby vypadala „dokonale“? Je to tím, že holka asi nežije úplně realitu a její život se odehrává spíše v nějakém paralelním světě nereálných sociálních sítí.

Takže skladba je vlastně taková výzva k přirozenosti?
Přesně. Není to žádný hejt, jenom chceme říct nahlas, že přirozenost je krásná. Myslím, že tahle písnička dost zarezonuje. Možná se některé „kačky“ urazí, ale naštěstí naše fanynky takové nejsou. V bridgi té skladby, těsně před posledním refrénem, je totiž jasně řečeno, že smyslem písničky je vyzdvihnout přirozenost žen, ne tuhle umělost. Text obsahuje rým, který říká, že vrásky jsou nejkrásnější knihy – každá z nich vypráví příběh. Osobnost je cennější než litry výplní.

Vyšlo vám už šest singlů. Jak to bude s deskou?
Na podzim vyjde sedmý. A pak k tomu přidáme ještě pár dalších písniček a dáme to dohromady jako celé album. Bude to oficiálně deska, ale většinu písniček už budou lidi znát. Možná přidáme dvě úplně nové skladby, ale jinak ke skoro všem budou i videoklipy. Je to ale spíše otázka dalších let.

Chystáte jarní turné?
Ano, bude hodně zajímavé. Pojedeme ho s kapelou Horkýže Slíže. V Česku zahrajeme spíš v menších městech, celkem půjde o jedenáct nebo dvanáct koncertů, některé už jsou vyprodané, takže to jde dobře. Ta kombinace kapel funguje fantasticky. Loni jsme měli turné na Slovensku, ve velkých halách před třemi až pěti tisíci lidmi, a bylo to všechno vyprodané. Takže teď zkoušíme podobný model v Česku. Po jarní šňůře nás čekají letní festivaly.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: archiv kapely
Témata: Inekafe, Vratko Rohoň, Kolagénová nitka, Lucerna